Matoušek se kriminalistům zhruba po třech měsících k vraždě přiznal, později však svou výpověď odvolal. Od té doby stále tvrdí, že ho tehdy k doznání donutili vyšetřovatelé. Podle soudkyně však získané důkazy hovořily proti němu.
"Šlo především o Matouškovo dvojnásobné přiznání a nepřímé důkazy, mezi něž patřily především pachové stopy a mikrostopy z oděvu stopařky v autě obžalovaného," uvedla soudkyně.
V jednom případě se Matoušek k vraždě doznal nejen před policisty, ale také před svým obhájcem a prokurátorem. Také jeho spoluvězeň z vazby Ladislav Sladomel při prvním procesu v roce 1989 vypověděl, že Matoušek se mu ve slabé chvíli k vraždě dívky přiznal. Matouškovi chybí na dobu zločinu věrohodné alibi, vyvrátili mu ho totiž svědci. Proti dnešnímu rozsudku se muž na místě odvolal.
"Vyšetřovatelé mě drželi za krkem a tloukli mě klouby na rukou do hlavy a vyhrožovali - zastřelíme tě nebo zmlátíme tě tak, že polezeš po zdi jako pavouk. Chodil jsem z jednoho výslechu na druhý, obhájce nebyl skoro u žádného," vysvětlil při procesu důvod, proč se přiznal.
Podle obhájce Michala Vogela nevytvářejí nepřímé důkazy proti Matouškovi souvislý řetězec a tragédie se mohla odehrát úplně odlišně a v jiném obsazení, než jak ji popsala státní zástupkyně. Matoušek navíc v lednu 1988 při svém přiznání k útoku na stopařku popřel, že by ji shodil do říčky Kamenice, v níž osmnáctiletá dívka utonula.
V lednu 1989 ho Krajský soud v Ústí nad Labem zprostil obžaloby a propustil na svobodu. Nejvyšší soud ještě ve stejném roce rozsudek zrušil a případ vrátil ústecké krajské prokuratuře k doplnění důkazů. Novou obžalobu podalo státní zastupitelství v roce 2000. Případ mezitím kvůli novému územnímu členění justice převzal Krajský soud v Liberci. V roce 2003 začal nový proces.
"Nový znalecký posudek prokázal, že pachatel musel dívku do potoka shodit," uvedla soudkyně.
Většina ostatních důkazů ovšem zůstala stejná jako při procesu před Krajským soudem v Ústí nad Labem před více než šestnácti lety.
"Nyní jsme je však vyhodnotili jinak," prohlásila soudkyně.
Matouškovi hrozilo deset až patnáct let vězení. Soudkyně se rozhodla pro nejmírnější sazbu, poněvadž Matoušek nebyl ještě nikdy trestán a od doby vraždy uplynula velmi dlouhá doba.
Dívka zemřela 22. listopadu 1987 odpoledne při obvyklé cestě stopem od své babičky ve Varnsdorfu do Litoměřic. Matoušek ji vezl směrem na Nový Bor a podle obžaloby zastavil na místě zvaném Pustý zámek, sklopil přední sedadla své Škody 120 a na provizorním lůžku začal stopařku osahávat. Poté, co dívka začala křičet o pomoc, ji prý několikrát udeřil oběma rukama do obličeje a zakryl jí rukou ústa a nos. Když se nehýbala, odvezl ji údajně asi 700 metrů od místa činu a shodil do říčky Kamenice. Proces s Matouškem se táhnul přes šestnáct let kvůli složitému doplňování důkazů a zmizení obžalovaného. Odstěhoval se a nedal o sobě vědět policii ani státnímu zastupitelství. Policisté ho v roce 2003 vypátrali v Novém Boru, kde živořil jako bezdomovec.