Komise pro prodej nemovitostí doporučila zastupitelstvu na základě výběru ze tří návrhů nejvyšší nabídku, která činila 1,31 milionu korun. Zájemce se také zavázal složit peníze na účet města do konce roku.
Zastupitelé se ale o výši a podmínkách splátky začali dohadovat, až se nakonec některým z nich zdála nabídnutá cena nízká. Dva zájemci o koupi zmíněného domu, kteří byli na zastupitelstvu přítomni, se proto rozhodli své původní nabídky ihned zvyšovat, takže propukla spontánní dražba, které ovšem nikdo nebránil. Zvítězil původně doporučený zájemce, který svou nabídku postupným přihazováním zvýšil celkem o sto tisíc.
Dalo by se říci, že je to dobře, protože město získá více peněz. Je to ale skutečně v pořádku? Zákon sice určuje pouze povinnost ohlásit nabídku prodeje na úřední desce a jeho schválení zastupitelstvem, ale neměla by při prodeji obecního majetku platit nějaká všem známá a pro všechny stejná pravidla?
Třetí zájemce by byl možná ochoten zaplatit částku ještě vyšší , kdyby znal nabídky svých konkurentů, ale zasedání zastupitelstva se neúčastnil, mj. možná i proto, že veřejná dražba domu nebyla, pochopitelně, nikde předem avizovaná. Nabízí se tedy otázka, co a jak se bude prodávat v Mimoni příště?
Dům čp. 60/II přitom prodávalo město již podruhé. Původní vlastník se zavázal se uhradit kupní cenu ve splátkách, ale nezaplatil ani jednu. Město se proto soudně snažilo získat dům zpět, což se mu podařilo. V domě je v současné době několik bytů obsazených nájemníky a v přízemí prostory upravené pro řeznictví.