Dnes je 28. 11. 2024
svátek má René

„Nemám ráda slovo konkurence ve vztahu k práci s dětmi,“ říká vedoucí kroužku mažoretek

Archiv

Všiml jsem si, že místní soubor mažoretek vznikl již v roce 1987. Byl to za komunistů problém, anebo to nebylo vnímáno jako západní kultura?


Nemyslím si, že by mažoretky byly vnímány jako západní kultura, ale pravdou je, že v té době nebylo zrovna obvyklé nosit sukně kratší než po kolena. Pamatuji si na jedno z prvních vystoupení. Bylo to v Novém Boru na Baráčnickém plesu. Po našem příjezdu vypuklo zděšení u přítomných dam a nadšení u mužského osazenstva. Seděly jsme s děvčaty v šatně a čekaly, zda nám bude umožněno vystupovat. Nakonec jsme přece jen vystupovaly. V průběhu vystoupení došlo k malému defektu. Jedné z mažoretek ulítnul knoflík z oblasti hrudníku. Na konci vystoupení přispěchal do šatny usmívající se dědeček s knoflíkem. Naštěstí si toho moc přítomných nevšimlo a podle příjemných pohledů všech při našem odchodu jsme poznaly, že se nám podařilo přesvědčit i dámy, že neprovozujeme nic nemravného.


Jaká je vůbec historie "mažoretství" ve světě? Přiznám se, že jsem se o to nikdy nezajímal.


Abych pravdu řekla, do detailu jsem se tím nikdy nezabývala. Vím jen, že mažoretky vznikly ve Francii jako doprovod orchestrů. Tady u nás dříve vznikaly soubory také jen při dechových orchestrech, ale orchestrů bylo málo, a proto se později začaly zakládat i skupiny bez dechovky, což je i náš případ.


A jak jste se k tomuto koníčku dostala Vy?


Už odmalička jsem jezdila na letní tábory, nejprve jako dítě, později jako praktikantka. Na jednom z táborů jsem poznala tehdejší vedoucí mažoretek Dášu Caltovou. V té době byly mažoretky na Českolipsku v úplném začátku, vlastně ještě probíhal nábor, a tak jsem hned v září začala chodit na tréninky. To jsem ještě netušila, jak mě tato činnost úplně pohltí. Nejprve jsem začínala jako řadová mažoretka, poté jako kapitánka. Jestli si dobře pamatuji, tak hned po revoluci začala Dáša s manželem podnikat a obrátila se na mě, zda bych nechtěla mažoretky vzít jako vedoucí. A tak funguji až dodnes.


Jaká je v současnosti v Lípě konkurence? Kolik dívek - mažoretek Vaši skupinu navštěvuje?


Nemám ráda slovo konkurence ve vztahu k práci s dětmi. V Lípě v současnosti mimo našich tří skupin pracuje ještě dalších šest souborů. Nepovažuji je ale za konkurenci, ale za lidičky, kteří mají stejný zájem. Když za mnou přišla paní učitelka Jehličková ze ZŠ Lada s tím, že zakládá mažoretky, snažila jsem se jí pomoci. Bohužel má pomoc byla časově značně omezená, vzhledem k mému bydlišti. Párkrát za námi přišla na trénink, jednou i se svými svěřenkyněmi. A pak už jsme se potkaly například v Liberci na Bambiriádě, kde se zdatně zapojily mezi ostatní skupiny. Když jsme v květnu pořádali přehlídku mažoretek, brala jsem jako samozřejmost, že pozvu všechny mažoretky, které v Lípě pracují. Nyní se snažím poskytnout informace a pomoc při zakládání mažoretek v Jablonném v Podještědí. V současné době na kroužek mažoretek dochází do ZŠ Slovanka celkem 48 děvčat ve věku od šesti do osmnácti let. Máme tři skupiny. Největší zájem je samozřejmě o ty nejmenší.


Dokážete spočítat, kolik svěřenkyň kroužkem prošlo?


Tak to opravdu nedokážu. Každá z děvčat vydrží u mažoretek jinak dlouhou dobu, a tak se mi stává, že se ke mně hlásí paní s tím, že chodila na mažoretky, jestli si na ni pamatuji. Pak se teprve dobereme k tomu, že chodila třeba jen dva měsíce a ani nevystupovala. Samozřejmě existují děvčata, na která se nezapomíná a která mažoretkám věnovala opravdu hodně času. V poslední době se s nimi setkávám právě třeba při náboru mažoretek, kdy přivedou svou dceru.


Pochlubte se mi nějakými úspěchy.


Jsme držitelkami druhého místa na Mezinárodním hudebním festivalu Děčín 2004 a třetího místa na soutěži mažoretek v Roudnici nad Labem 2005. V roce 2004 jsme se zúčastnily prestižního festivalu dechových orchestrů FEDO Štětí, který se koná jednou za dva roky, a v současné době se se mnou spojili pořadatelé s nabídkou účasti na dalším ročníku. Každé pozvání na jakýkoli festival mažoretek je pro nás uznáním. A těch pozvání přibývá.


Dostanou se dívky s tímto koníčkem také do zahraničí podobně jako třeba s pěveckým sborem?


Tak v zahraničí jsme byly pouze dvakrát. Jednou, to bylo ještě za totáče, v tehdejší NDR s Žosankou. A letos v květnu v Itálii. Tam jsme odjížděly s vědomím, že budeme vystupovat na reprodukovanou hudbu, ale ve stejném termínu tam byl i Dechový orchestr mladých z Chotěboře. Spojili jsme síly a vystupovali pro místní školu po večerech pro turisty, ale hlavně v Cervii na Květinových slavnostech. Poslední den jsme vystupovali i v jednom z největších zábavních parků Evropy. Opravdu jsem si to užívali. Navázali jsme krásné přátelství s Chotěbořskými a slíbili jsme si další spolupráci.


A co chlapci? Mají v tomto oboru nějakou šanci, anebo se mohou tímto hobby kochat jen jako diváci?


Bez šance určitě nejsou. Již jsem zmiňovala skupinu mažoretek v ZŠ Lada. V této skupině jsem se setkala s „mažoreťákama“ a musím říct, že jim to opravdu šlape. Na přehlídce mažoretek, kterou jsme pořádali v květnu v Lípě, jste zase mohl vidět skupinu s názvem Roudničtí husaři. Už asi dva roky se s nimi setkáváme na přehlídkách, a tak jsem neodolala a pozvala je i k nám. Štíhlí vysocí chlapi se šavlí v ruce pochodující v rytmu bubnů. Myslím, že ženské obecenstvo nebylo ochuzeno a bylo na co koukat.


Je zvládání hůlky náročné na zručnost? Jsou třeba určité prvky či sestavy, které jen tak každý nezvládne?


Určitou dávku zručnosti práce s hůlkou samozřejmě vyžaduje. Ale vše se dá naučit. Je mylnou domněnkou, že holčička bude přijata na mažoretky, protože umí točit hůlkou. Největším kritériem je totiž schopnost vnímat hudbu a rytmus. Ještě jsem nezažila někoho, kdo by se točit hůlkou nenaučil. Samozřejmě, že co se týká náročnosti, vypadalo vystoupení mažoretek dříve jinak než dnes. Zjišťuji, že některé cviky opravdu nezvládnou všechna děvčata. A přišly na to asi i ostatní vedoucí, protože pro ty opravdu zdatné (všeho schopné) mažoretky vznikla kategorie sólo a duo. Je to vystoupení jednotlivkyň nebo dvojic, které předvádějí neuvěřitelné kousky. Nebyla jsem toho velkým příznivcem. Vždy jsem vnímala mažoretky jako skupinu děvčat, čím víc tím lépe, ale pokud máte v souboru děvčata, která by se v běžném útvaru pouze nudila, tak proč jim neumožnit se rozvíjet dál. A proto u nás začíná letos poprvé nacvičovat i jedno duo.


Proč již nepůsobíte jako Mažoretky DDM Libertin, ale přešly jste na Slovanku?


Náš odchod z DDM byl jen vyvrcholením konkrétních problémů, které se bezprostředně dotýkaly mažoretek, a nezájmu paní ředitelky tyto problémy řešit. S paní ředitelkou jsem o důvodu našeho odchodu mluvila. Nevidím důvod se k tomu dále vyjadřovat. Samozřejmě jsem hledala prostory, kde bychom mohly s děvčaty dál pracovat. Již delší dobu jsem pozorovala, prostřednictvím svého synovce, který na Slovanku chodí, dění na této škole. Není zrovna obvyklé, aby na chodbách škol byly pingpongové stoly, stolní fotbaly, šipky a podobné hry určené školákům k vyplnění jejich volna, a z doslechu vím, že se připravují další volnočasové aktivity dětí. Na jednání s panem ředitelem magistrem Špetlíkem jsme si řekli, jak bychom si naši případnou spolupráci představovali a co kdo od ní očekává. A výsledek už znáte. Pan ředitel i zástupkyně ředitele paní Mgr.Letáková nám připravili skvělé podmínky, vycházejí nám maximálně vstříc a já mám zpátky klid na práci s děvčaty.


 ------------------


Stanislavě Patočkové je 34 let, narodila se v České Lípě, ale již 14 let bydlí v Děčíně. Je vdaná, má desetiletou dceru a v současné době s manželem podniká v oboru chovatelských potřeb. K mažoretkám přišla ve svých 16 letech, nejprve jako řadová mažoretka, poté jako kapitánka a od roku 1990 jako vedoucí. Více se o ní i jejích děvčatech můžete dočíst na http://mazoretkyceskalipa.tajemno.net/.