Od ledna tohoto roku převzal takzvaný „super-úřad práce“ od obecních úřadů agendu výplaty sociálních dávek. Nově si tak pro všechny dávky, podpory či příspěvky musí lidé dojít na úřady práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí si od toho sice slibuje úsporu až 750 milionů korun ročně. Ale na úkor koho? Především na úkor občanů!
V České republice jsme měli do konce roku 2011 čtyři systémy sociálních dávek – dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči. Dávky státní sociální podpory vyplácel úřad práce a o ostatních dávkách rozhodovaly obce. Na vyplácení dávek na obcích dohlíželi zkušení pracovníci se znalostí místních poměrů. Obce také do rozvoje sociálních odborů investovaly nemalé peníze. Samozřejmostí byly bezbariérové přístupy, dostatečné prostory a soukromí při projednávání osobních záležitostí. Vláda však rozhodla, že dávkový systém je nevyhovující a musí být od základu změněn. Stát prý umí dávky vyplácet lépe než obce a kraje. Přes obrovský odpor krajů a obcí, přes všechny protesty, byly odborné připomínky smeteny ze stolu.
A co vidíme ve skutečnosti? O sociálních dávkách rozhoduje Úřad práce ČR na svých kontaktních pracovištích, ale ve skutečnosti část pracovníků zůstala sedět na svých původních pracovištích na obcích. O jednotlivé dávky musí ale stejně občané žádat na různých odděleních, někdy i v jiných budovách. Původní počítačové systémy byly nahrazeny jinými počítačovými systémy, ale ty bohužel ještě nejsou funkční. Celý tento nový systém stál několik desítek milionů korun. Takže jaképak šetření? Na pracovištích úřadu práce vládne lehký chaos, a jestli se dávky podaří vyplatit v řádných termínech, není jisté.
Navíc zavedením tohoto systému se ještě více vzdálily úřady od občanů, což je v přímém rozporu s reformou veřejné správy tj. přibližování se směrem k občanovi. S tím rozhodně nemůžeme souhlasit. A zneužívání sociálních dávek se tím také rozhodně nezabrání. Nebo mi snad chce někdo nalhat, že „super-úředníci z Prahy“ dokážou objektivně na dálku posoudit, kdo si zaslouží finanční pomoc a kdo ne?
Jde tedy opět o další nesystémové řešení ze strany vlády. A co až ta uzná, že řešení ministerstva práce a sociálních věcí je nesmyslné? Opět představitelé vládnoucích stran jen zkonstatují, že se vyhodilo pár set milionů a pojede se dál? A kdo na to doplatí? My všichni!
Jako by nestačilo, že už teď stát přispívá na sociální služby čím dál méně. Místo vytváření „super-úřadů“ bych raději uvítal, kdyby stát spíše více podpořil, a to nejen finančně, sociální politiku jednotlivých krajů, obcí a měst, které by pak s takovou podporou státu mohly lépe a více dohlížet na přerozdělování dávek potřebným a pomáhat tak těm, kteří to potřebují.
Pavel Petráček,
člen Rady Libereckého kraje pověřený řízením resortu sociálních věcí