Píši svůj příspěvek, zatímco se zavírají volební místnosti v České republice i ve vesničce odkud pocházím a ve které mám dosud trvalé bydliště. V televizi a na internetu se za chvíli objeví první předběžné výsledky a já jsem jenom rád, že máme odvoleno. Z krajiny zmizí obličeje těch, kteří si patentují svá řešení i těch, kteří nabízí třinácté důchody.
Letošní volební kampaň mi nejednou vyloudila úsměv na tváři. Volební hesla jsem pokládal za sarkasmy. Češi jsou Švejci a ten koho primitivní heslo nepřesvědčí, toho alespoň pobaví. Kdo vlastně dokáže prostoduchým heslům na billboardech věřit? Kolik procent voličů dokáže podobný nátlak na podvědomí přimět k volbě té nebo té strany?
Ten kdo nemá televizi, je politické kampani vystaven v tisku, kdo nečte noviny setká se s politiky na plakátech a billboardech při cestách autem, ten, kdo radši nejezdí autem a tráví čas doma ve virtuální realitě, ulekne se při pohledu na obrazovku počítače, kde mají velké strany své místo předplacené téměř všude a obratně se naučily využívat facebooku, twitteru a dalších.
Je jasné, že za kampaň utratili nejvíce právě dvě papírově nejsilnější strany ČSSD a ODS. Přesto se mi zdá, že by obě strany letos mohly ztratit celou řadu svých dosud skalních a disciplinovaných voličů. Na politické scéně vznikla celá řada nových subjektů, které se snaží nabourat klasické konzervativně-sociálně demokratické schéma. Nutno říci, že voličům, kteří se cítí napravo od pomyslného názorového středu, se nabídly další alternativy, které rozhodně nebyly bez šance na zvolení. Jak tedy dopadne Topka a Vévéčka, jak nové strany nazývá volební žargón.
Na levé straně spektra naopak zůstal poměrně klid a jediný, kdo měl šanci se dostat do poslanecké sněmovny, byli sociální demokraté a komunisté. Levicovému voliči změnu nikdo nenabídl.
Vody české politické scény začala ale brázdit také docela nová strana, která nese název Česká pirátská strana a svým voličům nabízí liberální ani pravé, ani levé vize. Ta asi nemá šanci přesáhnout pětiprocentní hranici, ale vysílá důležitý signál. Signál o tom, že mnoho lidí nemá koho volit a proto se uchylují k novým a specificky zaměřeným seskupením.
Pravdou je, že mnoho mých přátel, se kterými jsem se o volbách bavil, do poslední chvíle nevědělo, komu že to dají. K volbám ale jít chtěli. Chtěli splnit svou občanskou povinnost, chtěli si vybrat a neměli z čeho. Jeden z mých kamarádů to vyřešil šalamounsky a možná nejlépe, jak mohl. Vzal si za plentou lístky a začal vyřazovat. Tu ne, no tu taky ne, no tak tuhle ani náhodou a tak pokračoval dále, až mu v rukou zbyly dva lístky, které byly tak nějak přijatelné. Následně je zamíchal, jeden z nich dal vylosovat své dceři, hodil jej do obálky, zbylé lístky do koše a šel. A pak, že si děti nemohou sami rozhodnout o své budoucnosti.
