V posledních letech se již stalo smutným pravidlem to, že okurkovou novinářskou sezónu zpravidla vystřídají povodně. Nejinak tomu bylo letos, kdy si voda zle zahrála především s obyvateli libereckého kraje.
Nejhorší situace je především na severu kraje, ale i Českolipsko si užilo své. Na počítání škod je brzo. Nenahraditelnými a potvrzenými ztrátami jsou tak především dva lidské životy, které byly zmařeny v Lindavě a v Dolní Libchavě.
S velkou vodou se v okrese potýká cela řada obcí. Nejhorší situace během sobotního odpoledne a ze soboty na neděli vládla hlavně na Cvikovsku, Kunraticku a Lindavsku. Svou dávku velké vody však dostala i Stráž pod Ralskem, Zákupy, Stružnice, Jezvé, Holany, Litice a další místa.
Já jsem trávil sobotní den v Kravařích, kde jsem původně měl v plánu vyzpovídávat drátenici, která zde předváděla své dovednosti. I ona ale musel náhle změnit program, je totiž z České Kamenice, kam se pod vlivem nepříznivých zpráv musela co nejdříve vrátit. Proto nakonec nepřináším reportáž o někdejších dovednostech, nýbrž o dnešních starostech.
Obec Kravaře nepatří k těm nejvážněji zasaženým obcím Českolipska, ale i zde se museli vypořádávat s rozmary Bobřího potoka a jeho přítoků. Zasažena byla nejen nejnížeji položená místa Kravař ale i přilehlé Janovice a Sezímky. Bobří potok vystoupil ze svého koryta už krátce po poledni. Chvíli na to zaplavila voda i zahrady a sklepy přilehlých domů. Voda v celku nedávala místním šanci. Nedala se zastavit.
Ke cti kravařských však slouží fakt, že se s velkou vodou vypořádávali, pokud to jen šlo, s klidem a nadhledem. Uvědomovali si totiž, že v jiných místech kraje jsou na tom lidé o poznání hůř. Obecní multikára a traktor rozvážely pytle s pískem. Pomocných rukou byl dostatek a s živlem, který nešlo zastavit, nezbývalo než se smířit.
Lidé, kteří byli shromážděni na mostu přes Bobří potok, byli dokonce schopni náročné situaci čelit sebeironizujícím humorem. Za všechny uvádím dvě situace. Voda se právě začala valit přes přilehlou zahrádku vedle mě stojící paní, která s bezmocností a zároveň lhostejností poznamenala, že má ze zahrady rýžové pole. Jiná situace nastala, když jeden z obyvatelů zaplavené uličky otevíral vrátka své zahrady a lidé z mostu na něj začali křičet, aby je rychle zavřel, nebo mu voda nateče na zahradu. Na jednoho z místních zastupitelů, který byl po pás ve vodě, když zajišťoval pomoc u zaplavených domů, volali místní, proč si nevzal broďáky. On jim na to s klidem odvětil, že zapomněl.
To, že nebyly vidět na ulicích ztrhané a utrápené obličeje místních byl pro mě mimo jiné i projev solidarity s těmi, které letošní velká voda zasáhla nejtragičtěji. V neděli ráno byl Bobří potok zpátky ve svém korytě a život šel tak nějak dál.
