Tak o čem, tento týden. Minule to nakonec byla větší jízda, než bych čekal. Slovy Edith Piaf však odpovídám, nelituji ničeho. Snad jsem byl moc abstraktní, snad jsem užíval mnoho slov, na které určitá část našich čtenářů startuje.
Je jedno, jestli těmi slovy byli Němci, odsun, smíření či cokoliv. Důležitý je obsah, který ale jen málokdo z těch, kteří můj sloupek komentovali, docela pobral. Snad je to má chyba.
Možná bych opět měl psát nenásilné nikoho neurážející reporty z kultury a nepouštět se do debat, ve kterých s každým shody dosáhnout nelze, navíc pokud se jí leckdo nechce ani přiblížit. Určitým problémem je i to, že nedokážeme dostatečně hledět kupředu. Já nechtěl říci, že zde nikdo, kdo zde nemá kořeny, nemůže být opravdu doma. To bych i sám ze sebe udělal bezdomovce.
Pocit domova vytváříme právě tím, že se v místě, ve kterém žijeme, spolupodílíme na kulturním a společenském životě. To, že na Českolipsku působí několik amatérských divadelních souborů, spolek přátel fotografie, desítky známých-neznámých kapel atd. je vlastně velmi dobrá zpráva o tom, že region kulturně žije, a kde je kultura a kulturnost, tam ustupuje sociální patologie a nesnášenlivost. Vypovídá to o tom, že zde mnozí z nás chtějí více než přežívat a pohybovat se mezi prací a domovem. Všem, kteří se na kulturnosti regionu podílí, patří hold a dík, který jim zde skládám, těm kteří otravují klima a odmítají udělat zdravý průvan, patří mé politování.
Kultura je opravdu dobré východisko z morální krize, do které jsem se dostal minulý týden i já. Definitivně jsem si vyčistil hlavu až tento víkend, kdy jsem se zúčastnil docela malého metalového festivalu v Doubí u Turnova. Venkovský agrometal mi s konečnou platností rozhostil v duši mír. Největší hvězdou festivalu byly Kurtizány z 25. avenue, jejichž frontman je o tolik lepší právě s kurtizánami okolo sebe než se skupinou Daniela Landy, se kterou spolupracoval na projektu, který si tak troufale bral do úst písně Karla Kryla.
Další terapií může být nám všem již jedenáctý ročník Reggae Ethnic Session v Žízníkově. Jamajské rytmy budou tentokrát do návštěvníků proudit hned z pěti scén. Největší hvězdou letošního ročníku je bez debat jamajská skupina Toots and the Maytals. Kromě nich zde zahrají také tuzemská reggae seskupení, která zde vystupují více méně pravidelně. Vzpomeňme a těšme se spolu například na mladoboleslavské Feher Fekete Kerek.
Nu a ještě pár tipů pro ty, které reggae nebere. V galerii V Kopci na Mariánské ulici je už něco přes týden instalována výstava obrazů Jana Saudka. Výstavu rozhodně stojí za to vidět. Ukazuje nám Saudka, jak ho známe i neznáme. Jeho malířský pohled na svět se velmi blíží tomu fotografickému, je v něm však trochu jiná atmosféra a energie.
V tomto týdnu také proběhla v Maštálkově síni Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě vernisáž k výstavě s názvem Muzeum na rozcestí dějin. Účelem výstavy je poskytnout návštěvníkům předběžný souhrn několika bodů z minulosti muzea. Mimo jiné zde muzeum přesvědčuje o své důležité úloze pro udržení historické paměti a uchování kulturní identity a kriticky zhodnocuje, jak se mu to v uplynulém století dařilo.
A ještě jeden tip, který už je sice passé, ale možná se jedná o něco, co mohlo pomoci nám všem. Ve čtvrtek večer se totiž v Libertinu na Škroupově náměstí odehrála přednáška Renaty Hronové na téma Ho’oponopono, což je stará havajská technika pro osvobození se od minulosti, vytváření hojnosti, zdraví a míru. Možná právě to mají mnozí z nás zapotřebí.
