O povodních a zejména o jejich následcích bylo již napsáno více než dost. Snad by se ale mělo psát nejen o vlnách přívalových, ale také o vlně solidarity a ochotě pomoci, kterou prokázali, ať už aktivně nebo pasivně mnozí z nás.
Hned v prvních dnech po opadnutí vody jsem byl ve svém okolí svědkem hned několika spontánních akcí, které byly narychlo svolány. Lidé tak, každý podle svých možností, prokázali postiženým svoji účast a nabídli pomocnou ruku nebo materiální a finanční podporu. V těžké situaci bylo příjemné vidět, že se o lidi nestarají jen instituce, které to mají tak trochu v popisu práce, ale živý zájem projevují i obyčejní lidé, sousedé. V několika dnech se sešlo hned několik iniciativ a asi ani není možné zde všechny jmenovat.
Za všechny ale připomeňme aktivitu lidí okolo klubu Progres, kteří na Facebooku svolali hurá akci, na kterou zareagovalo pozitivně během několika hodin dostatek lidí na to, aby mohlo od Progresu vyjet auto naplněné humanitární pomocí směr Višňová na Frýdlantsku.
Finanční a materiální sbírky se živelně organizovaly pod heslem pomož, jak můžeš i v sídlech firem a institucí. Na pomoc zaplaveným rodinám se rázem vybíralo i na kulturních akcích a nejeden výtěžek z koncertů šel rovnou k těm, kteří ho nejvíce potřebovali, jako tomu bylo například na koncertu pro příčnou flétnu a harfu v kostele svatého Ducha v Arnultovicích u Nového Boru. Budiž to dobrá zpráva o společnosti.
Jeden druh pomoci mě ale překvapil nejvíce. Bylo to asi deset dní po povodních. Šel jsem po ránu do takové tuctové vesnické samoobsluhy pro pečivo a něco na něj, když jsem se náhle, nevím, co mě to napadlo, zastavil u stojanu s filmy na DVD. Ač to nedělám často, začal jsem prohlížet jednotlivé tituly a mezi hromadou braku mě zaujal jeden snímek, který je vlastně také brakem ale i kultem zároveň. Byly to Tři Švédky v Tyrolích.
Okamžitě se mi vyjevila před očima scéna z dětství, ve které se my, děti z vesnice, na které měl video zatím jen místní oligarcha a hospodský, bavíme o filmech jako Predátor, Terminátor, Robocop, zatímco ti z nás, kteří byli jen o dva či tři roky starší, se bavili právě o Třech Švédkách. Bylo to v raných devadesátých letech, kdy frčel obchod s videokazetami západních klasik s pirátským rychlodabingem a ten kdo chtěl být in, musel prostě vidět určité penzum pokleslých leč dosud nevídaných snímků. Těmi byli i tři Švédky. Leckdo o nich mluvil jako o vrcholu a naplnění erotických fantazií. Snad proto, že jsme byli děti a že onen slavný eroťák dosud nikdo z nás neviděl, což se ostatně do nedávné doby nepodařilo ani mně.
Na obalu DVD byly navíc dva nápisy, které mě účinně přesvědčovaly o tom, že bych tenhle titul měl doma mít. Tím prvním nápisem bylo Originální dabing z devadesátých let! Na druhém stál poněkud překvapivý, leč lidský, pohotový a sympatický nápis oznamující, že výtěžek z prodeje tohoto nosiče půjde na pomoc lidem postiženým povodní.
Teď jsem nesměle stál, kultu na dosah, a přemýšlel, jestli ho mám vzít či nikoliv. Trochu jsem se ostýchal kvůli prodavačce, protože kupovat si zmíněný vrchol erotické fantazie právě ve vesnické samoobsluze, na to se mi téměř nedostávalo sil.
Náhle jsem však dostal nápad, jak celý nákup zakamuflovat tak, aby byl docela tuctovým a nevzbudil v obchodě ani to nejmenší vzrušení. Zkusil jsem se vžít do sortimentu zboží, jaký nakupuje průměrný divák Švédek, abych zapadl. Potom jsem se zhluboka nadechl, hodil do košíku půlku chleba, toaletní papír, kečup, startky, Švédky a Blesk a rádoby bez hnutí brvou jsem se vydal k pokladně.
Moje obavy z kontroverzního nákupu byly zbytečné. Dostalo se mi do ruky něco, v čem se skrývalo snad ještě méně erotiky než v posledním díle troškovské ságy Slunce, seno. Ostatně spojitost s Troškovým opusem není vůbec náhodná. Když ten docela hloupý film sledujete, zjistíte, že je to něco na pomezí hoštické trilogie a Kameňáku. Tři Švédky, které snad nabouraly tyrolská paradigmata (i když spíše ne) sedmdesátých let, jsou vlastně čirým zdrojem inspirace pro Troškovu klasiku. Co více, film usvědčuje Zdeňka Trošku z nedostatku vlastní fantazie neboť, on pouze přenesl tyrolské téma na druhou stranu Šumavy. Naprosto shodné jsou i archetypy jednotlivých vedlejších postav. Farář, který se rád podívá na odhalené ženské poprsí, a přitom hlasitě deklamuje Sodoma, Gomora, čtyřprocentní zde ne lékař nýbrž zvěrolékař, babka něco na způsob Kelišové a je samozřejmé, že jedním z vrcholů snímku je stejně jako v Hošticích hromadná vesnická bitka.
Málem jsem však zapomněl na hlavní motiv tohoto sloupku. Tím byla pomoc zaplaveným. Protože šel výtěžek z prodeje onoho DVD a dalších dílů, které brzy následovaly, na povodně, bylo vydání zmíněné klasiky bohulibým počinem jak pro příznivce zvráceného kultu, tak pro lidi, kterým ona rozverná zvrácenost mohla pomoci. Jen přemýšlím, jestli si koupit další díly, ale je pravdou, že se jedná o kult...