Půlmiliardový úvěr na opravy mostů v Libereckém kraji, který schválilo krajské zastupitelstvo na návrh rady, je nezodpovědností současné krajské reprezentace. Nemyslím tím však to, že by nebylo potřeba investovat do oprav některých mostů na území kraje, ale způsob, jakým hodlá vedení kraje tyto opravy financovat.
Osobně se domnívám, že by namísto úvěru stačilo jen účelněji využít stávající zdroje z fondů Evropské unie v Regionálním operačním programu. Touto cestou se třeba vydal Pardubický kraj se svými komplexními projekty na obnovu mostů na silnicích II. třídy.
Volba půlmiliardového úvěru je nejhorším ze špatných řešení, neboť další zadlužování v době přetrvávající ekonomické krize představuje značné riziko. Nelze opominout, že se příjmy kraje vrátily na úroveň roku 2007, a pokud vůbec porostou, tak jen velmi zvolna. Z čeho si tedy představuje současná krajská reprezentace, že se bude úvěr splácet? Obávám se, že něco podobného krajská rada a vládnoucí koalice neřeší, neboť řešení spadne na hlavy jejich nástupců v příštím volebním období.
Svou nezodpovědnost ke správě krajských financí ostatně tato reprezentace prokázala opakovaně při drastickém nabourávání rozpočtové vyváženosti mezi jednotlivými resorty. Nejdříve začala doprava polykat prostředky původně vyčleněné v rozpočtu na jiné účely nebo vzniklé dobrým hospodařením předchozí krajské vlády. A tak se v průběhu dvou let vládnutí současné krajské koalice odčerpalo na investice do dopravy 100 miliónů plánovaných na koupi horského hotelu a vysílače na Ještědu, jakožto nezbytné podmínky pro aktivní roli kraje při jeho rekonstrukci a zachování veřejné přístupnosti. Dalších 100 miliónů spolykala doprava z přebytku hospodaření za rok 2008. Navíc po celou tuto dobu nakládá resort dopravy zcela svévolně s prostředky, které má v rozpočtu kraje vyčleněny na spolufinancování evropských projektů, takže vlastně odčerpává zdroje ostatním resortům.
A tak se ptám, jakým způsobem hodlá vedení kraje zajistit chod, fungování a rozvoj i dalších resortů, kde už nyní najdeme mnoho příkladů akutní potřeby financí?
Příkladů je mnoho. Jedním z mnoha je například Krajská nemocnice v Liberci, která bezpodmínečně potřebuje vybudovat heliportu ve svém areálu. Pokud tak neučiní, hrozí jí, že přijde o akreditaci traumatologického centra. Modernizaci a investice potřebují i budovy a jednotlivá oddělení, aby nemocnice udržela krok s dobou. Ještě palčivější jsou potřeby v resortu školství, kde lze počítat nutní investice do škol a školských ve stamiliónech korun. Nejinak je tomu v oblasti sociálních služeb a sociální péče. Libereckému kraji například zcela chybí hospic. S penězi na jeho vybudování již bylo počítáno v přebytku roku 2008. Sociálně demokratické vedení je však promrhalo v provozních výdajích nebo nekoncepčních dotacích. A to včetně resortu dopravy.
Je tedy krajně nezodpovědné dále masivně financovat oblast, kde již kraj dosáhl rozhodujícího kvalitativního posunu, což bezezbytku platí pro jeho silnice II. a III. třídy. Pokud tedy přijmeme fakt nově přijímaného úvěru a má-li tento opravdu posloužit rozvoji kraje, je nezbytná diverzifikace zacílení jeho použití. Jen tak umožní zacelení nedostatečnosti krajských zdrojů na jedné straně a uvolnění alespoň dílčích prostředků na podporu i běžných úkolů a působností kraje, kde se malými částkami dosahuje velkého účinku.
Mimochodem, pokud bychom si udělali malý exkurz do minulosti, zjistili bychom, že resort dopravy nebyl ani v minulosti nikterak opomíjen. Když v roce 2001 převzal Liberecký kraj do svého vlastnictví a správy veškeré silnice II. a III. třídy na svém území, byla to pro něj, stejně jako pro ostatní kraje, velká výzva. Krajské silnice představovaly od počátku velký problém a zátěž, a zároveň i citlivé regionální politické téma. Stavebně technický stav těchto silnic byl při jejich převodu mírně řečeno neutěšený. V našem kraji to představovalo 59% silnic hodnocených v kategorii havarijní nebo nevyhovující. Šlo tedy zhruba o 1250 km, které přímo volaly po opravě. V případě mostů byla situace částečně odlišná – ve třech nejhorších kategoriích bylo 23% mostů, přičemž kritický stav se týkal 8% mostů, což v absolutním vyjádření bylo 51 mostů.
V období do roku 2005 kraj prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury investoval do rekonstrukcí a oprav silnic a mostů téměř 500 mil. Kč. Z vlastních zdrojů na jmenovité akce nebo přes rozpočet Krajské správy silnic Libereckého kraje dalších zhruba 150 mil. Kč. Od roku 2005 již přešlo financování výstavby, rekonstrukcí i oprav silnic II. a III. třídy zcela do vlastní rozpočtové kompetence krajů. Novým zdrojem se navíc stal Společný regionální operační program. Z něj kraj čerpal pro silniční projekty přes 190 miliónů korun. Zařazení stavu silnic a mostů v majetku kraje mezi priority krajského vedení ve volebním období 2004 až 2008 se projevilo přijetím úvěru na jejich opravy ve výši 750 mil. Kč, který byl dočerpáván ještě v roce 2009. Dalším faktorem, se kterým bylo možné pro silnice počítat, byly zdroje z nově vzniklého Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod. Při správné přípravě projektů tak bylo reálné počítat s celkovým objemem více než 1,4 miliardy Kč. A současný stav čerpání toto číslo jen potvrzuje. Pokud všechny tyto cifry sečteme, dojdeme k téměř ohromující částce 3 miliardy korun, které kraj nejrůznější cestou investoval nebo v nejbližší době ještě investuje do svých pozemních komunikací. Každý kdo po nich pravidelně jezdí, musí potvrdit, že za roky správy kraje zaznamenaly dramatické zlepšení stavu.
Radim Zika
předseda Klubu ODS
Zastupitelstva Libereckého kraje