Je dlouhá dva a půl kilometru a je ideálním doplněním výletu. Ten můžeme zahájit v zemědělské usedlosti s číslem popisným 61, kde se kromě jiného nachází pokladna. Zaplatit si zde můžeme prohlídku celého souboru lidové architektury nacházejícího se ve vsi. Kuriózní na Zubrnicích je, že se nejedná o žádný mrtvý skanzen – naopak se projdeme po vsi, v níž laik jen těžko odlišuje obydlenou chalupu od památky v péči státu. Součástí kolekce jsou tak kostel svaté Máří Magdaleny, vedle něj stojící hrázděný špýchar na soukromém dvoře či škola z roku 1946.
Ke skanzenu se vlastně počítá i železniční zastávka, v níž hospodaří železniční nadšenci, kteří již několik let provozují muzejní železnici do Velkého Března. Návštěvníky lákají nejen na expozici kolejových vozidel, různých železničních propriet, ale také na exponáty související s natáčením filmů Páni kluci a Rebelové. Jako třešničku nabízejí projížďku drezínou. Tou na ručně-nožní pohon zadarmo před budovou nádraží, tou s motorem za úplatu - třeba až do Malého Března.
Nicméně naším cílem je naučná stezka. Její začátek najdeme vlevo při cestě od centra Zubrnic k železničnímu muzeu. Ceduli nelze přehlédnout. Informační panel je i naproti centrálnímu roubenému domu.
Pro mě bylo šokem první z dvanácti zastavení. Jmenuje se Ráj obojživelníků a skrývá se pod ním malý rybníček. Co se to děje ve vodě, říkal jsem si a sestoupil na břeh. Stovky, možná tisíce žab se tam věnovaly tomu, co dělají každé jaro. Skupinky, v nichž na jednu samici připadalo i pět samců, nebyly výjimkou. Všude miliony vajíček. To jsem teda fakt nikdy neviděl. Škoda, že nelze celý ten obojživelný grupáč zachytit na fotografiích.
Pokud vyrazíme tento víkend, věřím, že ještě uvidíme opozdilce v akci či aspoň rybník plný kaviáru.
Další zastávky už takovou bombou nebyly - čekal jsem, že u té s názvem Ptačí svět uvidím deset ledňáčků přivázaných za nohu k noře a orla s přistřiženým křídlem. Nicméně jsem se na tabuli poučil a neúspěšně pohledal objektivem párek sojek.
Potěšil však mlýn, kde mě kdysi vystrašil pološílený pes, zřejmě se už uškrtil na řetěze. Přes jeho mlýnské kolo líně přepadává voda, náhonem k jinému vodnímu dílu se budeme dokonce vracet zpět k vesnici. Mezitím si však ještě stihneme přečíst cosi o místních rybách, historii lesa, starých stromech.
Děti určitě potěší informační tabule věnovaná hmyzu, na jejíž zadní straně jsou provrtané cihly a polena. Mají lákat k ubytování zejména různé druhy vosiček. Když se do dírek podíváme pozorně, tu a tam nějakého hmyzáka objevíme. Teď po zimě ale mrtvého.
Za touto cedulí si musíme dávat bacha, abychom dobře odbočili, neboť cesta nevede úvozem (to bychom došli k řadě plotů), ale podél potoka a později zmíněným starým náhonem. Vyjdeme nad hospodou ... jaká to náhoda. Ale prubnutou ji nemám. V okolí mám v oblibě jinou a o té budu referovat zase přesně za týden.