Zpočátku jste byl poměrně loajální k mateřské ODS, ale třeba při poslední velké kauze (prodej ČLT) jste se stal prakticky součástí opozice. Jak je to možné? V ODS se málokdy našel hlas, který by šel proti vedení radnice.
Nelze říci loajální, ale jsou rozhodnutí málo důležitá, důležitá a zásadní. Z těch zásadních bylo třeba v minulém desetiletí odmítnutí převzetí městem sídliště Sever a následky vidíme dnes, stejně nyní je jedno ze zásadních rozhodnutí prodej teplárny s přesahem do dalších desetiletí. Podobné to je se zadlužeností města, které ochromí jeho investiční aktivitu na dalších 10 -15 let. Nejsme v plánované ekonomice. Nyní jsme na vrcholu růstu a navíc podporováni EU fondy, v takové době se neprodává a ještě postupem nejméně výhodným.
Nejdu proti vedení radnice – jsem jen proti, pokud jsem přesvědčen, že navržené je špatné pro město a tedy potažmo i stranu, ke které je připojeno i moje jméno.
Vytáhl jste Petra Skokana do politiky. Jak nesete skutečnost, že Vás pravděpodobně vystřídá v Senátu?
To je zvláštní kapitola – Petr Skokan byl před vstupem do politiky, dá se říci, rodinný přítel. V politice se začal měnit a skokově, když se stal hejtmanem. Tehdy již věděl, že to bude jen na jedno volební období. Cenu za hejtmanství mi řekl jen částečně. Přesto ta část byla asi to nejupřímnější, co jsme si řekli za poslední čtyři roky. Škoda, že o senátorovi za ODS nemohou rozhodnout voliči. Ale stalo se. A dnes mám právě tu výhodu, že jsem stále doktor, a tedy nemusím nikomu podlézat, aby mne dal na tu či onu funkci či místo na kandidátce. Jsem relativně nezávislý a tedy svobodný, a proto mohu říci i to, co většina straníků se říci neodváží.
Ta cena za hejtmanství by mě sice zajímala, ale asi nemá smysl se Vás na ni ptát …
Liberečtí jsou patrioti a tedy, že bude prvním člověkem někdo od sousedů, to se těžko vstřebává.
Jde mezi Vámi a Petrem Skokanem jen o politický spor anebo i osobní?
To nevím, ale ještě před lety jsem ho hodně rozzlobil a nazval mne flegmatickým fatalistou. To si pamatuji a to také mne asi vystihuje. Mám jinou filozofii, snažím se chovat slušně, pokud mohu, pomáhat s předpokladem, že se ke mne budou takto chovat na oplátku i ostatní. Ono to funguje, ale ne u všech, ne všichni to takto chápou.
Jak vnímáte propojení podnikatelů s místními politiky? Myslím tím samozřejmě i Petra Skokana. Občas to totiž vypadá, že městu nevládnou ti, co jsou na radnici, ale spíše majitelé stavebních firem, heren a restaurací.
Spojení podnikatelů a města je logické. Vždyť skoro, pokud se nemýlím, 50 % HDP republiky je tvořeno veřejnými prostředky, tedy i rozpočty měst a obcí. A město je dobrý plátce.
Dodnes mám za to, že výběrové řízení je metoda určení ceny, ale ne vždy je cena tou nejhlavnější položkou – ale to je obecný problém zákona o zadávání veřejných zakázek. Asi ta první verze, zřejmě odněkud opsaná, byla nejlepší. Když nic jiného, sám živnostník nemá u města mnoho šancí – dopadá to tak, že zakázku vyhraje velká firma a ten živnostník to pro ni udělá subdodávkou. Kde zůstane smetana, je nasnadě.
Vliv firem je logický, ale město má své limity, firmy chtějí stavět a je jim jedno co. Od toho by měla být komunální politika – hodně se investuje do sportu – ale dovolil bych si říci, že sportovců je 20 – 30 %, ale komunikace potřebujeme všichni. Docela pikantní je, že jsem byl proti centrální památkové zóně, protože jsem to považoval spíše za nadbytečnou byrokracii. Návrh nového divadla je výsměchem této zóně, opravdu jde o plechovku nastříkanou omítkou.
Jste jedním z vysokoškolsky vzdělaných zastupitelů. Myslíte, že je skutečně únosné, aby v radě města seděl třeba Jan Stejskal?
Těch vysokoškoláků není až tak málo. Jan Stejskal je místostarostou, tedy člen rady je z funkce. Studuje bakaláře, znám jej asi 15 let, pamatuji, jak stavěl hospodu na Děčínské ulici. Je spolehlivý, udělá, co se chce, ale postavit se Petrovi Skokanovi, tak to nedokáže. To je opět otázkou rozhodovacího systému všeobecně – rozhodne jeden člověk, prosadí to v užším kruhu, vždy se rozhodovací skupina rozšíří jen o tolik, aby ta předešlá měla většinu. Mluví se o týmu, dělají se různé stranické a koaliční úmluvy. Výsledek je, že se schválí to, co většina až tak moc nechce. Tohle měli za totality propracované komunisti, ale je to princip obecný, fungující i třeba na EU úrovni. Lisabonská smlouva je příkladem, občané ji v referendech i výzkumech mínění odmítají či jsou velmi vlažní, přesto je tlačena silou. Ale to je dost vzdálené České Lípě. Jen na závěr, jedním pólem je Jan Stejskal, druhým pak rebel Raninec. Samozřejmě systém strany má raději Stejskaly, ale bez Raninců, ale třeba i Melčáků by to bylo horší.
Neuvažoval jste o možnosti kandidovat za jiný subjekt, než je ODS?
Neuvažoval. Ve většinových volbách část volí jméno a další voliči stranu. Jen bych rozpůlil voličský elektorát. A pak jsou tu náklady na kampaň. Petr Skokan má nesrovnatelný finanční náskok.
Do velké politiky jste coby asistenta vytáhl i Juraje Ranince, ten v současnosti také tvoří jakousi stranickou opozici. Znamená to, že ODS v České Lípě není tak jednotná, jak se mohlo zdát? Nekouká se centrála na českolipskou ODS skrz prsty?
Nebylo to tak zcela, Jura se mi přihlásil ještě před volbami v roce 2002, že by mi dělal asistenta – divil jsem se, že chce z postu, na kterém měl stejný plat jako v té době senátor. Vysvětlil mi to, že šlo o spor s tehdejším krajským ředitelem a on to považuje za zásadní, a proto od sboru odchází. To samo o něm vypovídá hodně. Nemyslím, že udělat z něho poslance byl můj nápad. Tak nějak to vyplynulo. To, že přeskočil na kandidátce na první místo, mu moc neprospělo. Chválu za to nesklidil a to byla cesta k rebelům. Co se týče jeho námitek k zákonům, musím stát za ním, protože pokud by ty věci prošly, nebylo by nic jednoduší pro Paroubka a jeho ČSSD, aby to ODS otloukala dalších osm let o hlavu.
Asi nemá smysl ptát se, koho favorizujete, tak se zeptám jinak. O kom se myslíte, že bude Petru Skokanovi v senátních volbách největším konkurencí?
Sám Petr Skokan.
No a jak to myslíte?
O tom by měl přemýšlet jmenovaný. Řeknu jedno: Milouš Jakeš a Gustav Husák byli v každém výtisku Rudého práva, přesto je národ nemiloval. A tak jsem si vzpomněl, že je dnes 21. srpna, před šesti lety jsem tento den zahájil inzertním článkem v novinách.
Pro zajímavost zmíněný článek připojujeme. Takto vstupoval do volební kampaně Karel Tejnora v roce 2002:
Katastrofy na majetku i duši.
Na úvod své volební kampaně v Českolipském deníku jsem si vybral 21. srpen nikoliv náhodou. V té době jsem ani já, a asi málokdo jiný, netušil, že k tomuto datu se mimo té známé okupační katastrofy naváže i katastrofa povodňová.
Obě události měly a budou mít významný vliv na celou republiku. Škody na majtku budeme vídat ještě dlouho v televizi, jejich odstranění bude stát mnoho peněz, mnoho obětavosti a práce, ale po překonání všech útrap tu bude řada opravených mostů, domů, jezů, hrází. U mnoha se často již nutné opravy stále odkládaly s odkazem na nedostatek peněz. Vzroste paradoxně kvalita krajiny i staveb.
Horší je to se škodami na duši. Nejsou vidět. Mohou se projevit různě. U osmnáctileté dcery mého kamaráda z mládí po 4 letech od potopy v 97. roce propukla roztroušená skleroza, je pravděpodobné, že spouštěcím faktorem mohl být těžký stres několika dnů, kdy byla uvězněna v podkroví s rodiči ve svém zatopeném domě, odříznutá jen studenou kalnou vodou od světa.
U okupace v roce 1968 nikdo nepočítal škody materiální, ani se to nesmělo. Škody duševní z potupení celého národa byly naopak politikou KSČ drásány a zvětšovány tak zvanou normalizací dále. Zrádci se dostali do vysokých funkcí, ti, co nechtěli nazývat okupaci bratrskou pomocí, vyhazování ze „strany“ a posléze ze zaměstnání, jejich děti začaly mít problémy se studiem.
Proč o tom píši? Po zhroucení komunistického režimu se u nás bez vysvětlitelné příčiny prodloužila průměrná délka života, a to ne o měsíce, ale o celé 4 roky. Během několika let zde přibyly 4 ročníky lidí. Všechna vysvětlení pokulhávají, jako že po skokovém zdražení důchodci jedí zdravěji, protože na maso nemají, nebo že se projevil vliv lepších léků. Vysvětlení neexistuje.
Osobně jsem přesvědčen, že na prodloužení života mělo a má vliv nabytí svobody po 50 letech nejprve fašistického protektorátu, pak socialistického. Prožili jsme léta života s dvojí tváří, jiná slova se řikala oficialně, jiná pak soukromě. Trvalý stres z možností udání, sankcí v práci, nebo ještě lépe přes děti zákazem studia. A právě ten stres se podepisuje na našem zdraví plíživě, postupně, až udeří a pak je už pozdě.
Stoletá voda odejde mnohem rychleji, než odešla bratrská vojska. Začne se opravovat, ale nezapomínejme taky na opravu těch škod na duši, vždyť se říká: “V nouzi poznáš přítele“. Poučme se, buďme k sobě velkorysejší, zapomeňme na malicherné spory, vždyť život je jen jeden, a jak ho prožijeme, je jen a jen na nás.
Příště ve Vašem ČL deníku o školném.
V České Lípě 14. 8. 2002
Váš kandidát do senátních voleb 2002, Karel Tejnora
První část rozhovoru naleznete zde.