Pane Tejnoro, navázal bych na naše minulé rozhovory. Po svém usednutí do křesla senátora jste uvedl, že budete lobbující posilou v našem regionu. Co jste za šest let pro Českou Lípu a vůbec celý okrsek vylobboval?
Jakým způsobem vylobboval? Senát nemá „medvěda“, ani nevládne různými fondy. Pokud mne kdokoli požádal, psal jsem a chodil na ministerstva, fond životního prostředí. Také jsem se chystal na generální ředitelství silnic a dálnic lobbovat za obchvat České Lípy, ale dodnes jsem neobdržel potřebné materiály.
To byla přímo citace z Vašeho předsenátorského období. Můžete být konkrétní, kdo Vás o něco požádal a jestli se mu vůbec dalo vyhovět?
Asi nejvíce času jsem věnoval dostavbě domovu důchodců v Zákupech, za tu dobu se tam vystřídali tři starostové, dokonce jsem hlasoval pro hrozný zákon o zrušení konsolidačního fondu, ale mezi volbami 2006 a střídáním vlád peníze jednoduše zmizely. Dobrá historie byla s odpuštěním dluhu obci Nový Oldřichov – na výboru jsem dost trápil zástupce předkladatele z Ministerstva financí a za pár hodin jsem byl u něho s paní starostkou žádat o zrušení dluhu obce. Ale choval se slušně, dluh nezrušil, ale poradil, za kým dále. Lobboval jsem u prezidenta také se žádostí o milost a tam jsem uspěl. Poměrně dost marného úsilí jsem věnoval, když „i jinak vypečený“ poslanec Koudelka vsunul do zcela nesouvisejícího zákona jednu větu: „Sídlo justiční akademie je v Kroměříži“. Na rozdíl od našich sociálních poslanců jsem to zachytil, ale nový senátor z Kroměříže se činil a ještě jeden jeho soustraník se slivovicí a Stráž prohrála proti Moravanům a jejich spojencům napříč politickým spektrem. Bohužel tragicky se zachoval i ministr Němec. To mne naštvalo hodně, v Kroměříži opravili kasárna a nevěděli, co v nich dělat, rozhlédli se a padla jim do oka Justiční akademie ve Stráži. Nebylo toho zas až tak málo, hlavně první čtyři roky – asi ještě plynofikace Stružnice až Police, kdy se podařilo snížit nutný počet přípojek na 50 %, jinak by obce vracely dotace přes padesát milionů. Taky třeba vyplácení důchodů Slovákům trvale žijících v Čechách – mělo by to být již upraveno zákonem. Co se stal Jura Raninec poslancem, většinu takové té lokální agendy převzal. První čtyři roky byly dobré, od voleb v roce 2006 byly vládní tahanice, klesl počet zákonů, což je dobře, protože neustálé novely novel jsou šílenost. Hlavně jsme se stali vládními senátory, tedy vláda předpokládá souhlas a slušně o něj žádá, ale pak to už není ono. Nemůžete na plénu pronést zdrcující kritiku tisku a pak hlasovat pro schválení.
Věnoval jste se uplynulých šest let více práci senátora či lékaře? Jde vůbec obojí skloubit tak, aby člověk něco nešidil?
To by bylo potřeba definovat, co je práce senátora. Na zasedání pléna jsem chyběl snad dvakrát ,a to vždy omluven z důvodu výborové zahraniční cesty. Na zasedání výboru, co se pamatuji, jsem nechyběl vůbec a na klubu tak jednou, dvakrát do roka. Sice jsem jen místopředseda podvýboru, ale někteří místopředsedové výboru chybějí podstatně více. Sice se někde „zviditelňují“ nebo honí další početné funkce, ale jsou placeni především za práci pro parlament, ne pro sebe.
Normální den začínám v šest ráno – čtu poštu a odepisuji, čtu především ekonomické zprávy. To, co řekl Čunek a Paroubek, mne moc nezajímá, protože se to dá odhadnout dopředu. Pokud jsem zpravodaj, snažím se osobně přečíst vlastní návrh a ostatní stanoviska a to jde jen o víkendu. Pokud se spolehnete jen na zprávu, kterou vám někdo napíše, a někdo se zeptá na něco mimo tu zprávu, jste v bryndě.
Ordinaci jsem si ponechal v pondělí a v pátek, pokud nebylo plénum či jiná povinná akce. Měl jsem k tomu tři vážné důvody – jednak udržení lékařské licence, jednak podstatně vydatnější styk přímo s občany a také permanentní styk s realitou lékařské praxe a de facto dopadu na terén toho, čeho se účastním při schvalování tam nahoře.
Za svůj největší úspěch v roli Senátora považujete nalezení rozdílu v textu mezi sněmovním tiskem 256 a senátním tiskem 135 v roce 2003. Na základě toho bylo provedeno cca 13 změn, například v § 10 bylo změněno "méně jak 5 let za více jak 5 let". Volič se musí ptát, jestli to přece jen není při tom platu málo. Máte osobní zkušenost, navíc končíte, tak se chci zeptat, jestli si nemyslíte, že Senát přece jen není zbytný.
Bylo to zásadní odhalení neústavního postupu v rámci parlamentu. Poskytli jsme to všem médiím, dokonce jsme s vedením senátu uspořádali tiskovou konferenci, ale jak když hodí deku. Skončili jsme s tímto nálezem u Ústavního soudu ČR – ten rozhodl, že zákon platí, že platí verze schválená Senátem. Senát byl tehdy v pasti, pokud zákon projednal, vlastně jej legalizoval, pokud ne, padla by marná lhůta a platila by verze poslanecká. Dodnes je tato věc předmětem diskusí ústavních legislativců a snad bude i jednou „stykový zákon“, který by tyto věci měl blíže specifikovat. Pokud se česká legislativa blíží v počtu stránek ke sto tisícům, dovede si každý představit, jak těžko se dohledávají možné rozdíly.
Pokud by nebyl Senát, pak tu již je jen prezident a při vší úctě by musel posílit svůj úřad, aby dovedl sledovat i detaily, ač zásadní. A prezident je volen parlamentem a jistě by měl veliký problém odolat koaličnímu tlaku svých volitelů. V minulém volebním období, na jeho konci, vládla zcela otevřeně levá koalice 117 hlasy – tedy jen čtyři hlasy chyběly k ústavní většině. A jsou sociální demokraté opravdu všichni také pravými demokraty??? Rok 1948 by měl být stále mementem.
Splnila práce senátora Vaše očekávání, kromě peněz samozřejmě? Jaký osobní přínos cítíte?
O penězích je jaksi takové hloupé se bavit. V médiích se uvádí hrubý příjem, což je trochu zavádějící, podobně jako když se řekne, že průměrná mzda je 20 000, ale na pásce to je necelých patnáct plus ještě odvody. První roky byly platy zmražené povodňovými balíčky a také jsem musel koupit auto, protože z Lípy nejezdí Pendolíno jako některým šťastnějším kolegům. Splátky a nafta pohltily dopravné. Zákonitě mi klesl příjem z ordinace, a tak první roky nebyly až tak luxusní. Poslední dva roky to není špatné, ale zase vše investuji do ordinace. Nemocnice Pod Holým vrchem je prodaná, a tak jsem ji po 15 letech musel opustit, což na jednu stranu byla úleva, protože jak spadla pod kraj, bylo to nekonečné čekání na konec a to není příjemné.
První roky máte náboj, setkáte se s mnoha lidmi, včetně delegací parlamentů všech členských zemí, máte pocit, že můžete změnit svět. Pokud se daří, můžete sám ovlivnit tak pět procent.
Pět let o Vás nebylo na Českolipsku moc slyšet, pak jste se stal opět zastupitelem města. Sice jste kandidoval i v minulém období, ale svůj mandát jste přenechal těm, co skončili za vámi. Co Vás přivedlo zpět do zasedací místnosti na radnici?
Pro lokální, ale i celostátní média problematika implementace EU práva není zajímavá, stejně tak třeba otázka subsidiarity, což jsou denní témata našeho výboru. Poslanec ani senátor nemá svoje noviny, v nichž by ho jeho novináři prezentovali v tom nejlepším světle.
Po volbách v roce 2002 jsem odstoupil, z dnešního pohledu asi naivně, ale domníval jsem se, že člověk nemá sedět na více židlích. Kandidovat v komunálních volbách jsem se rozhodl ze dvou důvodů. Jednak jsem si chtěl ověřit, zda na mne voliči nezapomněli. Již jsem cítil, že jsem hodně odsunut mimo dění z radnice, přesto se na mne obraceli lidé i s komunálními problémy a ten obraz se horšil. Bylo pro mne povzbuzení, že jsem dostal jen o 30 hlasů méně než současná starostka a o sto méně než hejtman.
---
Druhá část rozhovoru vyjde v pondělí 1. září.
