Přiznám se, že já se na výlet vydal především kvůli Větruši. V Ústí jsem studoval a pět let jsem mohl za rezivějícím plotem pozorovat postupnou devastaci této dominanty našeho bývalého krajského města. I další roky, když už jsem v Ústí nežil, se ke mně dostávaly jen samé nepříjemné zvěsti. A najednou zírám: Větruše se otevřela a kolem ní vznikl celý relaxační park.
Abychom necestovali do Ústí jen na kafe, můžeme si prohlédnout tři a půl kilometru vzdálenou geologickou zajímavost s názvem Vrkoč. Ať už pojedeme vlakem, autobusem, autem, tak vždy můžeme využít autobusovou linku číslo 13, která nás z centra odveze na zastávku Zdymadla ve čtvrti Vaňov.
Jakmile vystoupíme z autobusu, objevíme žlutou turistickou značku. Ta nás napříč vrstevnicemi vyvede na hřeben Labských vrchů. Po asi dvaceti minutách stoupání pralesem plným buků, akátů, javorů a dalších dřevin narazíme na značku zelenou. Nejprve se vypravíme doleva. Objevíme nejvyšší vodopád Českého středohoří (dvanáct metrů). Nebýt zbytků mostku a plastových trubek pohozených v křoví, mohl by mít turista pocit, že se nachází v neobjevených končinách Amazonie. Přitom je z Ústí slyšet hlášení z vlakového nádraží, klepot kolejnic či kvílení sirén.
O dalších dvě stě metrů dále nalezneme samotný Vrkoč - podivným způsobem vypreparovanou žílu olivinického čediče. Na první pohled připomíná obrovský vějíř. Nad celým útvarem je výhlídka s betonovými lavičkami, které pamatují ještě původní německé obyvatelstvo a jeho turistické spolky.
Po zelené se nejen vrátíme na rozcestí, ale budeme po ní pokračovat i zpět do Ústí. Čekají nás ještě minimálně dvě vyhlídky do údolí Labe, jedna z nich je na tzv. Soudném vrchu, kde bývalo kdysi popraviště. Zatímco na začátku nás čekal prales, nyní zjistíme, že čím více se blížíme k městu, tím jsou cesty upravenější, zpevněnější a nakonec dokonce dlážděné přírodním kamenem. Vypadá to, že prostory kolem Větruše budou lákat na další atrakci - na pohodlnou několikakilometrovou procházku.
Větruše, to už není jen vyhlídková restaurace, ale také tenisové kurty, hřiště na házenou, basketbal či nohejbal přírodní i zrcadlové bludiště, dětské hřiště, uvnitř pak sál a čtyři salonky. Prostě na první pohled paráda!
Laté na terase přímo nad Labem vyšlo na 42 korun a nebylo mu co vyčíst. Pohled na Ústí je zvláštní - mezi komíny, nádržemi v Setuze a paneláky rozesetými po kopcích se tu a tam objeví krásná památka jako třeba kostel se šikmou věží (Nanebevzetí Panny Marie). Nad vším ční Mariánská skála a Labe přetíná architektonicky odvážně pojatý most.
Po schodech sejdeme zpět do centra města, můžeme si jeho živost vychutnat zblízka a pak odjet domů tím svým dopravním prostředkem.