Úplně ve všem stejný tento výlet nebude. Zatímco v roce 2001 jsme jeli autem a vraceli se do Sloupu, dnes dojedeme do Sloupu autobusem a zpět do Lípy (jsme-li Českolipané) se vrátíme autobusem či vlakem. Nachodíme asi 16 kilometrů, takže nám v pohodě stačí vyrazit autobusem v deset hodin.
Ve Sloupu začneme u skalního hradu, kde začíná i žluté značení. Hned na konci obce si udělají radost děti, protože pískovcové skalky jsou protkány řadou otvorů. Za nimi jsou pastviny s koňmi a ovcemi. Drobné stoupání nás vynese k stále dobře udržované Záhořínské kapli a zanedlouho už uvidíme náš hlavní cíl - pět set padesát čtyři metrů vysokou znělcovou kupu. Těsně u úpatí k vrcholu vybíhá slepá žlutá odbočka, která má měřit 0,8 km. Stoupání je však tak prudké, že se to mnohým zdá trochu více.
Z vrcholu zarostlého buky a vyznačujícího se odkrytým znělcem s výraznou deskovitou odlučností lze na několika místech nahlédnout do kraje. Zaujmou zejména Ralsko a Bezděz. Samozřejmě, pokud jdeme s dětmi a motivujeme je k výstupu historkami o popravách zde konaných, nevyhneme se dotazům typu: "A jak sem ty odsouzence donutili vylézt?"
Dolů to jde snadno. V lese objevíme stejně jako před lety černou skládku odpadků. Idioti zřejmě v Čechách hned tak nevyhynou. Snad nás uspokojí aspoň výhled na Cvikov. To nás však již na mýtince doběhne modrá značka a my se po ní vypravíme doleva k Panenské skále.
Kdo na ní právě ty čtyři roky nebyl, bude velmi překvapen. Les kolem ní byl vykácen, a tak se teď hrdě vypíná nad okolní kraj. Pro ty, kterým se nechce číst můj starý tip, jen uvádím, že název dala skále pověst o počestné dívce, která raději skočila do údolíčka pod ní, než by se nechala zneuctít zlým rytířem. No, každý svého štěstí strůjcem. Každopádně nechápu, jak se na skálu vůbec dostala bez horolezeckého vybavení.
Od Panenské skály dojdeme do Nového Boru již po značce zelené, která přece jen nechá vyniknout naše lezecké schopnosti na Havraních skalách, které budeme míjet za Radvancem. Jsou z velké části oblé a prozkoumatelné. Dokonce je z nich vidět českolipský Špičák. Jen pozor na zmije, prohání se jich zde nějak moc.
Pokud se nebudeme moc zdržovat - a moc možností není, protože cestou nepotkáme ani jednu hospodu - v pohodě stihneme vlak v 17 hodin.