Výlet jsem naplánoval jako dvou až tříhodinovou vycházku se startem a cílem u auta zaparkovaného v Bořetíně. (Delší výlet si můžete rozvrhnout podle jednoho ze starších tipů - zde).
Když zaparkujeme v areálu zahrádkářské kolonie, objevíme hned pod vjezdem rozcestník. Na rozdíl od většiny turistických map (i těch nejnovějších) nalezneme už zde žlutou značku. Právě po ní začneme podél plotů zahrádek stoupat přímo vzhůru. Pokud zahlédneme mezi stromy Lípu, užijme si výhled, protože z Kozla není vidět prakticky vůbec nic.
Když se dostaneme konečně nad chatky a zahrádky, vstoupíme do velmi pěkného bukového lesa, pod nímž je ještě hezčí kamenné moře. Na plošině rozryté stády divočáků je kamenná mohylka a u ní odbočka k vrcholu. Jedna cedule čerstvější, jedna už skoro celá „zarostlá“ do stromu. Obě říkají, že k vrcholu značení nevede. Zpočátku to vypadá, že cesta tu je, pak však zmizí a my půjdeme vedeni jen intuicí. Vrchol poznáme podle toho, že výše už nic jiného není. Navíc je zde poškozený triangulační bod, jehož poškození se trestá, a spousta kamenů z bývalé stavby.
Mě nakonec nejvíce nadchla houba s názvem Jidášovo ucho. Rostla zde na několika stromech a její populace by vydala na pěkně velký hrnec dršťkové polévky.
Vůbec je vycházka na Kozel takovou mykologickou exkurzí. Až se nám podaří objevit zase žlutou trasu směřující do obce Kozly, třeba si všimneme několika kamenů pokrytých krásnými dutohlávkami. Také je možné, že než tip vyjde, konečně nasněží a bude to zase o něčem jiném. Jak jsem již naznačil, objevíme žlutou trasu a sestoupíme do Kozlů.
Zvedneme-li hlavu, budeme mít proti sobě Ronov a zanedlouho i Vlhošť.
Bez toho, abychom potkali pravděpodobně prvního dnešního živáčka, dojdeme na křižovatku. U zdevastovaného památníku neznámého osvoboditele odbočíme doleva, po silnici obejdeme velkou část Kozlu a vrátíme se do Bořetína.
Zdejší výhledy stojí za to, kromě již zmíněných kopců lze spatřit i Bezděz, Spící pannu či Pekelské rybníky.
Nechci, aby tip vyzněl tak, že jsem jednoznačně proti rozhledně na Kozlu. Udělat v Kozlech parkoviště, zajistit stálou obsluhu na rozhledně, aby nedošlo k jejímu rychlému zdevastování, vykácet stromy, aby bylo vůbec něco vidět, tak to nemusí být špatný pohled na ty naše paneláky i kopce Českého středohoří. Stále však tvrdím: českolipská rozhledna patří na Špičák.