Dnes je 29. 11. 2024
svátek má Zina

Na Břehyni, na Borný

Archiv

Ne že by bylo nějaké ideální počasí, které by umožňovalo vytvářet fotografie do kalendářů, ale duch Máchova kraje, romantického za každého počasí, se mi snad zachytit podařilo. A ještě jedno minus jsem našel – fotil jsem podzimní mlhavý den, jenže než na tento tip na výlet přišla řada, napadl několikrát sníh.




Vlakem se přesuneme do Doks. Pár metrů půjdeme podél trati ve směru jízdy a narazíme na červenou značku. Ta nás dovede na dokské náměstí s dalším rozcestníkem. Odtud se nám stane osudem značka žlutá. Hned pod náměstím objevíme rybářské sádky. Nehemží se to v nich rybami, ale muflony. Kdo neviděl muflona, vzhůru do dokských sádek!



Cestou k Břehyni mineme odbočku na Králův stolec. Nedá-li nám to, můžeme se na pískovcovou skálu, pod níž údajně posvačil Otec vlasti Karel IV., vypravit. U Břehyně samotné, jež je Národní přírodní rezervací společně s nedalekým vrchem zvaným Pecopala, to nyní vypadá jako v dalekém Irsku. Mlha nad vodou jen chvílemi umožňuje smysluplně zmáčknout spoušť. Od okraje rybníka se začneme vracet zpět k Máchovu JEZERU, jinak samozřejmě také k RYBNÍKU (Velkému rybníku), který je právě vypouštěn, což do budoucna skýtá možnost, že jej v případě tuhé zimy budeme moci přejít suchou nohou.






Po dvou kilometrech mineme skalku s názvem Čihadlo, kde se, jak název napovídá, číhávalo na drobné ptactvo – ne nadarmo je zdejší rezervace významná především kvůli 98 druhům chráněných ptáků. To je již na dohled hlavní cíl naší cesty – vrch Borný se svými 447 metry nad mořem. Turistická trasa sice k vrcholu nevede, ale máme-li potřebu dobýt kótu, vrhneme se k ní podél staré lanovky, která zřejmě sloužila ke stavbě vysílače na vrcholu. Polezeme po čtyřech a ze shora nic neuvidíme. Nejlepší obrázky uděláme z pískovcových teras, které se táhnou podél celého obvodu kopce o několik desítek metrů níže. Umožňují výhled jak na lesy na severu, tak na samotné Máchovo jezero s Myším ostrovem. Lepší pohled na Macháč je pak už jen z letadla, a co si budeme povídat, ten si většina z nás - obyčejných turistů - nedopřeje.






Z konce odbočky na Borném se můžeme vcelku pohodlně vrátit na hlavní trasu po vyšlapané pěšině, přestože to novější mapy nenaznačují. Poté budeme po žluté trase v klidu pokračovat přes rekreační areál a podél pobřeží. Je odtud solidní pohled na Bezděz (to jsou ty kopečky v mracích). Možná zatoužíme zdolat ještě vrch Šroubený, ale to je nic proti Bornému, tak nevím. Turistická trasa nás jinak dovede až k vlakovému nádraží (podél několika hospůdek).