Česká Lípa jako přirozené centrum celých severních Čech mezi Labem a Jizerou až k dnešním hranicím byla již od vzniku města na počátku 14. století centrem tří významných řemeslnických odvětví.
Českolipští hrnčíři, usazení na jižním břehu Ploučnice od poloviny 13. století, zásobovali svými výrobky celé severní Čechy a vyváželi je i do Lužice. Pro stejný region produkovalo plátno a sukno textilní řemeslo, jmenovitě tkalci a soukeníci. Třetím stejně významným řemeslem pro celou oblast severních Čech se později stalo cínařství.
Kromě ojedinělých cínařů v Děčíně či Liberci (19. století) a několika cínařů v České Kamenici se stala Česká Lípa střediskem cínařské výroby severních Čech. Nejpozději od druhé poloviny 15. století se v České Lípě objevují první cínaři, zpočátku označovaní jako lžíčaři, jmenovitě Nickel Leffeler v roce 1464, nebo konváři jako Cristoff Kannegisser ve třicátých letech 16. století či Paulin Zineckiesing v roce 1560, nazývaní podle převažujících výrobků.
Od 1. poloviny 16. do poloviny 17. století známe osm jmen cínařů, ale bohužel neznáme žádné jejich výrobky a tím pádem ani jejich cínařské značky. Kromě nádobí (konvice, holby, mísy, talíře, lžíce) vyráběli tehdy cínaři i cínové rakve pro bohatší klientelu. Nejstaršími dnes známými díly českolipských cínařů jsou talíř z roku 1659 mistra s monogramem ATB, snad Tobiase Bartela, a velká čepovací konev cechu pekařů a perníkářů z roku 1672 Balthasara Elbela staršího. Od poloviny 17. století dochází k rozmachu cínařského řemesla, který dosahuje svého vrcholu po polovině následujícího století. V 19. století však nastává pozvolný úpadek, neboť cínové nádobí je nahrazováno kameninou, porcelánem a v mnohem větší míře se začíná uplatňovat sklo. V adresáři z roku 1899 je již uveden pouze jediný cínař: Anton Prinke. Kromě vlastního cínařského řemesla se však zabýval i prodejem lamp, porcelánového a skleněného nádobí. Jeho živnost se objevuje v adresářích až do roku 1924 a rok poté poslední skutečný českolipský cínař umírá.
První zasedání členů cínařského cechu se konalo 10. října 1790. Českolipský cech sdružoval kromě cínařů z České Lípy i několik cínařů z České Kamenice a Děčína. Při pravidelných zasedáních mistrů bylo vždy projednáváno přijímání učňů a tovaryšů, skončení jejich učebního poměru, předkládání mistrovského kusu, přijímání do cechu, jmenování mistrů a další záležitosti. Po roce 1860 docházelo k ustavování řemeslnických společenstev. Cínaři stejně jako kovolijci a zvonaři byli zapojeni ve společenstvu kovozpracujících řemesel, které sdružovalo celkem 15 druhů živností. V letech 1896–1922 je doložen jako představený společenstva kovodělníků cínař Anton Prinke.
Výstava cínu představuje výrobky českolipských mistrů cínařů od 17. do 19. století. V převážné míře se jedná o holby, talíře, mísy a konvice ze sbírky Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. K nejvýznamnějším exponátům patří velké čepovací konvice z roku 1672 a 1749. Součástí výstavy jsou také dva velké svícny mistra Antona Bartela z roku 1716, zapůjčené z Regionálního muzea v Teplicích, a ozdobou expozice bude křtitelnice snad téhož autora a ze stejného roku, zapůjčená z kostela sv. Ducha v Českém Dubu.
Výstava bude zahájena v Loretánském ambitu VMG vernisáží 1. července 2011 od 16:00 hodin a potrvá do 24. srpna.
ČESKOLIPSKÝ CÍN
2. 7. – 24. 8. 2011
Vernisáž: 1. 7. od 16.00 hod.