Kuřívody jsou obcí, jejíž obyvatelé na minulé století zřejmě nebudou vzpomínat v dobrém. Jenže: jací obyvatelé? Většina místních sem přibyla až po odchodu Rusů a ruština zde i poté je vcelku často používaným jazykem. Motorest patří k budovám, které se už několik let mohou pyšnit novou fasádou. Jedeme-li z Mimoně do Mnichova Hradiště, těžko si ho můžeme nevšimnout. Po pravé straně láká na místní speciality - boršč a jelení guláš.
Začněme však zámkem. Zaparkujeme za restaurací a vydáme se po pěšině (vpravo), odkud je čtverhranná budova vidět mezerami ve vegetaci. Vždy jsem si myslel, že jde o nějakou fádní stavbu nějakého místního vladyky, ale poté jsem se dočetl v časopise s názvem Průzkumy památek, že se jedná o pamětihodnost prvořadého významu, která zůstala zakonzervována v pozdně renesanční podobě. Své sídlo zde měl možná již Přemysl Otakar II. či jeho syn Václav II. Renesanční podobu získal v letech 1600 až 1620 za Bohuchvala Berky z Dubé a jeho manželky Kateřiny.
Každopádně ani patnáct let po odsunu okupantů objekt nevypadá na to, že by si ty správné instituce jeho mimořádného významu všimly. Hned za branou nás uvítají oprýskané plechové dveře, na nichž je neuměle bílou barvou napsáno: Neničte soukromý majetek. Pokud nechceme překonávat visací zámek, můžeme si tvrz jen obejít. Přitom narazíme na zbytky vodního příkopu, v němž je i trochu vody. Až si nevelký objekt ofotíme, můžeme ještě nakouknout vraty jedním ze tří otvorů na nádvoří. Uvidíme žebříky, kabely, kolečko. Snad tyto propriety (a také zcela nová střecha) napovídají, že by mohl v horizontu dvaceti let vzniknout v blízkosti České Lípy objekt, který bude lákat turisty k mnohem delší zastávce.
Než konečně usedneme do motorestu, můžeme se ještě zastavit u další zdejší památky - u kostela svatého Havla a barokní fary. I tyto stavby jsou na tom stejně - zcela zdevastované, ale kostel má už nově omítnutou věž, takže se snad také zde blýská na lepší časy.
O motorestu se dá napsat, že je tou klasikou, kterou poutník potřebuje, ať již cestuje autem či na kole. Dostatečný prostor uvnitř i na verandě zajistí usazení i menšího autokarového zájezdu. V nabídce jsou levné hotovky i dražší speciality. Hotová jídla mají až na jedinou výjimku stejnou cenu - 49 korun. V den mé návštěvy byly v nabídce tyto lahůdky: jelení guláš, vepřový vrabec, uzená plec se špenátem či zelím, buchtičky s kakaovým pudinkem, smažený květák či celer, fazolový guláš s uzeným, kuřecí prsíčka a borůvkové knedlíky. Výjimkou byla kuřecí čtvrtka se zelím a chlupatými knedlíky za 69 korun. Vše doplňovaly polévky - zmíněný boršč (12,-) a drůbeží s nudlemi a knedlíčky (15,-).
Mezi minutkami má motorest Kuřívody v nabídce desítky specialit z hovězí svíčkové (většinou 160 či 170 korun), vepřové kýty (58 - 84 korun), jelena (od 88 do 160 korun) či sýra (48 korun bez přílohy).
Velmi solidní je nabídka piv. Standardem je Gambrinus (desítka za 15,-) a Prazdroj (25 Kč). Já si pochutnal na svijanském mázu za dvanáct korun. Chtěl jsem třináctku, ale ta zrovna nebyla. Kromě těchto piv se nabízel i černý kozel či dva druhy nealkoholických piv. Z jiných nealkoholických nápojů byla nejrozumnějším řešením láhvová kofola za patnáct korun. Seděli jsme venku, takže jsme se museli obsluhovat sami, přestože z nápisu se dalo vytušit, že uvnitř se jen objednává. Ale personál měl docela napilno, a tak se to dalo chápat. Nevadilo by mi to, kdybych se třikrát nepraštil o nevhodně umístěný slunečník.
Zdejší sociální zařízení slouží po zavíračce jako veřejné toalety, což je na něm trochu vidět, ale nic objektivně zkritizovatelného se nevyskytlo.
Shrnutí: Ideální místo k zastávce na oběd či večeři, když se vracíme domů z cest a víme, že se nám nebude chtít do vaření. Stejně tak sedne místní pivo cyklistovi po náročné túře zdejším cyklorájem. Cenové relace jsou příhodné, prostředí příjemné.