Začínáme pozvolna na zahradě, kde během sledování jestřábího toku zjišťuji, že ani tato stanice není podporována ze státních zdrojů. Majitelka opustila pohodlí pražského bytu a za finančního přispění své matky zakoupila zdejší areál nacházející se v dosti žalostném stavu.
Peníze na živobytí ptáků i sebe samé získává především z přednáškové činnosti. Během školního roku objíždí mateřské, základní i střední školy v okolí a představuje základní zástupce dravců a sov. Jako učitel si dovoluji potvrdit didaktickou hodnotu těchto přednášek, neboť, ačkoliv si na to paní Gilová nepamatuje, jsem byl jejím „zákazníkem“. Děti uchvátí především tím, že si mohou ptáky nechávat volně přistávat na ruku v kožené rukavici. O prázdninách kočuje se svými svěřenci po hradech a zámcích, často společně se šermířskou skupinou. Dalšími zdroji peněz jsou dárci, kteří třeba i anonymně přispívají přímo na konto inzerované na internetových stránkách. Občas se zdaří i odchov a prodej dravce.
Zajímám se o postoj Dubé. Vždyť, kdyby se paní Gilové podařilo realizovat všechny její plány, mohla by se stanice stát zajímavým návštěvním místem domorodců i turistů. Dozvídám se, že více méně jde o podporu morální. Zmíňuje se mi o pomoci města a dvou podnikajících sousedů při likvidaci skládky, kterou si minulý majitel pozemků zřídil u skleníků. Jinak si ale místní pomalu zvykají. Projevuje se to zejména ve faktu, že začali nosit poraněná zvířata a využívají stanici i jako veterinární poradnu. S péčí o ptáky jí pomáhají dvě místní dívky.
Ale raději k ptákům. Kromě jestřábího párku, jehož existenci jsem již naznačil, na zahradě objevuji řadu opeřenců s různými osudy. Kalouse ušatého nalezeného v Lípě u Děčínské ulice, který se již chystá na návrat do přírody. Káni, která je po operaci a její křídla jsou těžší o dva dráty a tudíž na návrat nepomýšlí. Perspektivu návratu k volnosti nemá ani včelojedka, kterou někdo postřelil přímo v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Lepší osud potkal dva výry a tři sovice sněžné. Ty si paní Gilová pořídila především jako ukázkové ptáky k přednáškám. Kromě dravců a sov narazíme na zahradě i na ptáky z řádu pěvců. Vrána a straka jsou opět oběti lidské činnosti se stejným osudem - obě mají amputovaná křídla.
Hvězdou je však krkavec. Jistě mnozí čtenáři četli o osudu krkavce, který byl právě ze stanice vypuštěn zpět do lesů na Dubové hoře. Věra Gilová si tohoto ptáka tak oblíbila, že si pořídila jako náhražku jeho příbuzného z umělého odchovu. Pověsti o inteligenci krkavcovitých ptáků zřejmě nelhaly. Ještě jsem neviděl ptáka tolik se dožadovat potravy a pozornosti. Nakonec třikrát přistává na mé hlavě, což však není důkazem přízně, jak se naivně domnívám, ale má 186 centimetrů vysoká postava se mu zdá býti dobrým místem k rozhledu. Pokaždé, když se mi před obličejem mihne jeho mohutný zobák, vzpomenu si na jeden historický film, v němž krkavci klovou mrtvolám oči. Jsem však ubezpečován, že nemusím mít strach, to spíše volavky zaměňují lidské oči s rybími šupinami. Postiženou volavku nevidím.
Vstupujeme do domu, údajně na kafe, ale exkurze pokračuje i ve vnitřních prostorách budovy. Na balkóně objevuji dva poštolčí samce. První se chystá k odletu. Jedinou jeho chybou bylo, že vypadl v mládí z hnízda. Druhý – Pískle - v zajetí už zůstane, neboť trpí na nervové záchvaty a volnosti by si s takovým handicapem zřejmě moc neužil. Zbytek prostoru na balkóně využívají čtyři sovy pálené, zakoupené především kvůli ukázkám. Jedna z nich je opravdu mimořádná, protože je černá a v budoucnu by měla sloužit k vyšlechtění takto zbarvené linie.
Než se dostáváme ke kafi, spatřuji párek výrečků malých v obýváku. Na chodbě pak dvě opeřené koule s obrovskýma očima, které v košíku někdo před několika dny zanechal u sousedky a z kterých se až po čase vyklubala mláďata kalousů. Snad nejroztomilejší stvoření, která jsem spatřil od seznámení se s vlastní ženou. A to ještě zapomínám na další, poněkud agresivnější opeřenou kouli, kosa se syngamosou a rorýse. Zaujetí paní Gilové mě prostě šokuje. Stydím se za své pubertální vykračování si se vzduchovkou po zahradě a střílení do hejna vrabců. Zde je zachraňováno vše, co peří má a zrovna nelétá.
Při kávě ještě nahlížím do katalogových listů místních svěřenců. Od začátku roku se jich zde vystřídalo přes třicet. Ze zatím nejmenovaných druhů jsem narazil třeba ještě na pochopa rákosního, puštíka, žlunu. Nechybělo ani srnče, které přišlo o matku při autonehodě, a netopýr.
Je jasné, že řada živočichů se přes dojemnou péči už nikdy do přírody nevrátí, přesto bych chtěl stanici doporučit všem, kteří něco opeřeného objeví a neví si s tím rady. Stanici naleznete, když směrem od Lípy odbočíte v centru Dubé doleva u hotelu Slavia.
Fotogalerie
Sovice sněžná | Sova pálená | ||
Káně | Samice Jestřába | ||
Krkavec | Puštík | ||
Poštolka | Kalous |