Do naší ankety Osobnost Českolipska Vás nominovalo hned několik lidí, zároveň Vám přišlo asi osmkrát více hlasů než třeba hejtmanovi Skokanovi, diskutující Vás chválí v příspěvcích či v mailech do redakce. Přitom jsem byl upozorněn na Vaši plachost. Jde to vůbec dohromady být tolik aktivní, populární a zároveň plachý?
No moc dohromady to nejde, ale co s tím nadělám. Někdy jsem plachý a populární zároveň, jindy zase aktivní a nepopulární, tím i plašší, což přechází souvisle v plašení ostatních až plašanství. Přemýšlím, že bych založil takový diskusní klub Plachých Plašanů, svolávali bychom se nenápadnými poplašnými zprávami
Jste původem z Nového Boru?
Ano už v prenatálním stavu jsem se procházel tímto městečkem.
Byl jsem na pár akcích v Boru a myslím, že lidé na nich se jakoby více bavili než my tady v Lípě. Máte obdobnou zkušenost? Zkusíte tento jev vysvětlit?
Nevím, já byl na několika akcích v České Lípě a lidi se tam také bavili. Ono je to o tom, zda se chtějí bavit nebo být pouze baveni, tak jak jsou na to zvyklí z televize, ne?
Co to obnáší být dramaturgem v Novém Boru? Jak jste se k této práci dostal a jak Vás uspokojuje?
Dramaturg v Novém Boru je tu od toho, aby ze všeho udělal pořádné drama s hororovými prvky. K tomu, abych vnucoval lidem své oblíbence, jsem byl donucen dvěma veterány, kteří se dali na zápas o zachování kultury v Novém Boru. Chyběl jim třetí veterán do počtu. Původně jsem měl pouze zajišťovat předprodej vstupenek, pak jsem do toho „dramaturgování“ spadl přímo a byl donucen plavat a hledat záhady, jak nalákat publikum do hlediště novoborského divadla nebo krásného Navrátilova sálu.
Na kterou Vámi pořádanou akci jste nejvíc hrdý?
Na akci „Kulový blesk“. To jsme s nejlepšími lidmi, co kolem sebe mám, po třinácti letech stěhovali během soboty celý obchod do nových prostor. Z kultury na každou, o níž se dozvím, že jsou diváci spokojení. Pokud mám však jmenovat jeden pořad, tak je to „Vzpomínkový večer na Vlastimila Brodského“, který se koná každý rok 15. prosince v novoborském kině.
Stát se knihkupcem bylo po revoluci snem řady intelektuálů, jak probíhalo rozhodování u Vás?
Já nejsem vyučený knihkupec, ba ani nemám maturitu. Stát se knihkupcem jsem se rozhodl, když jsem po revoluci jezdil pro knihy do Prahy a začali mne kamarádi prosit, abych jim koupil také nějakou knihu. Když jsem ji nemohl sehnat nikde v obchodě, zašel jsem do nakladatelství Odeon a tam mi oznámili, že bych je mohl získat i s kouzelným slůvkem „rabat“. Tak jsem se stal obchodníkem se specifickým zbožím, jako jsou knihy.
Jak jdou knížky v Novém Boru na odbyt? Má novoborské čtenářstvo nějaká specifika?
Ještě se mi naštěstí (možná naneštěstí) nestalo, že by někdo potřeboval pět x pět metrů knih, že má novou prázdnou knihovnu. Pokud nemyslíte ty zákazníky, kteří si nás pletou s knihovnou a žádají dokonce kopírku, aby si nemuseli dělat výpisky z knih (přece si je nebudou kupovat), tak žádné specifikum nevidím. Ono se to na tak malém městě nedá škatulkovat.
Když knížky prodáváte, určitě jste uvažoval o tom nějakou i napsat. Povedlo se?
Ne, neuvažoval. Možná by byly zajímavé citáty některých zákazníků, ale to už zpracovává a vydává pražský knihkupec Vráťa Ebr, takže se spisovatelé nemusejí bát.
Dával jsem si dohromady Vaše aktivity a doneslo se mi, že jste trénoval florbalisty. Není už to trochu moc na jednoho člověka?
Tak to se jen jeden člověk zmýlil, nikdy jsem florbal nikoho nemohl učit hrát, neb sám ho neumím. Než jsem se začal motat kolem kultury, tak jsem si o sobotách chodil zahrát s partičkou kluků, bohužel se to rozpadlo, i když mé tělo by to moc potřebovalo.
Na závěr jsem si nechal ještě jeden vyšpioněný koníček. Sbíráte prý hrníčky. Můžete upřesnit jaké? Jak se chlap dopracuje ke sbírání hrníčků?
Hrníčky sbírám, ale jako správný podnikatel „podVodník“ pouze ty s pokličkou. Schovávám si do nich ty „okřídlené“ výroky zákazníků, aby se mi nerozletěly třeba až do Lípy, když už to nebudu sepisovat. Ale vážně, z těch bez pokličky nemám takovou radost. Jenom kdyby byl byt nafukovací, už jich je přes 500 a ten problém, když musí být všechny na očích. Dopracoval jsem se k tomu díky své rodině, přátelům, kamarádům, zaměstnancům, protože jsem jako dárek dostal první a k tomu přibyl druhý, třetí, čtvrtý, pátý...
Nechte přece jen pár citátů nechat zaletět k nám do Lípy a pak po netu do celého virtuálního světa …
Namátkou…
”Dobrý den, prosím vás, máte Švejka v originále?"
Samozřejmě, pane Novák, pojďte se mnou, ukážu vám, kde mám knihy od Haška.
"Nene, já ho chci v originále, v němčině..."
"Paní, prosím vás, máte něco nového od Jiráska? "
"Paní, víte, já jsem se dívala večer na televizi a byla tam hra. Hrál tam ten Brzobohatý a on měl tu ženskou a skončilo to tak, že ji pak zakopal pod krbem. Máte to? "
Dali jsme hlavy dohromady a po úporném domlouvání a přemýšlení jedna z kolegyň přišla na to, že se jedná o jednu knihu spisovatelky Zelinové...
"Paní, máte něco o mývalech?"Z kolegyně vyklouzlo ono jednoznačné: " Nudíte se...?"A paní na to: " No né, nenudím, ale vnučka si koupila mývala..."
"Paní, máte něco o meších?"
Je to Hanák a chce něco o myších nebo je to biolog a studuje mechy? :
"Pani, máte něco od teho ruskýho spisovatele? Něco od teho Idijota?"
"Paní, máte Mladí v hajzlu? "
„Máte nějakou bižutérku o stavbě domu“
„Kde máte švagra ??? … No toho mafiána...“
„Pane, potřebuji pro kluka knížku, tu vo kocourkovi a kočičce“
„Nevíte, jestli teď vyšel Střapec a moře?“
„Máte knížku 1000 a 1 noc pro rybáře?“
„Vyšla ta knížka od Horníčka Dobře ukradené housle?
„Pane, máte nějakou anglickou konzervaci?“
„Orientální plán Prahy … máte?“
„Paní Jak rodí chlapec? Je to od Vaculíka, aha tak to já nemůžu vědět Jak se dělá chlapec“
„Máte tu prkotinu...?“
„Vyšla knížka, jmenuje se Lidové kraje“
„Paní vyberte mi nějakou knížku pro tatínka.“„A co čte? Co ho zajímá“„Jé to já nevím, ale asi tak do 100,-Kč a s pěknejma obrázkama.“
Máte nového Harryho Potterra? Jenom anglicky? To já ho viděla v Praze česky!“
--------------------
Požádal jsem pana Radu, zdali by mi o sobě nenapsal pár vět, abych z nich sestavil malý životopis pod rozhovor. On úkol pojal natolik originálně, že vám jeho vypracování nabízím jen s několika redakčními úpravami.
V malebném městečku na úpatí Lužických hor byl jednou jeden tatínek s maminkou a ti se rozhodli přivést největší oběť lidstvu a pořídit si mne. Tak jsem jednoho srpnového dne roku 1964, pár minut před půlnocí, v českolipské nemocnici měl možnost spatřit příjemné lidi v bílých pláštích, kteří, abych na ně nezapomněl, mi hned dali jednu přes zadek. Od té doby nemám v lásce lékaře. Absolvoval jsem velmi úspěšně jesle a mateřskou školu, dodnes na ta léta vzpomínám s láskou, zvláště když mi mamča dnes předhodí: ”A pamatuješ, jak jsi v jeslích ... ” Studium základní školy už bylo méně úspěšné, ale i tu jsem nějak zvládnul. Co se týče povolání, nikdy jsem nechtěl být kosmonautem. Přibližně ve třech letech mě to táhlo k popelářům, pak jsem se chtěl stát knihkupcem, výpravčím nebo pošťákem (a s největší pravděpodobností u popelářů nakonec skončím, až mě vše ostatní přestane bavit).Výchovná poradkyně však byla jiného mínění, a tak jsem jako správný buran šel kopati uran. No ne až tak doslova, pouze jsem se vyučil “univerzálním obráběčem kovů”. Po vyučení jsem několik let dělal na Uranovém průzkumu, kde jsem neúspěšně vyzkoumal, že bydlení v maringotce mi moc nesvědčí. Proto jsem nastoupil do novoborského Crystalexu, kde jsem s dvouletou zaslouženou vojenskou dovolenou v Terezíně vydržel do roku 1990. V té době jsem začal otravovat zelináře na novoborském tržišti tím, že jsem se snažil místním prodávat knihy. To mi vydrželo do dnešních dnů, jen s tím rozdílem, že je prodávám v kamenném obchodě a nevozím na kárce. V té době jsem už začal být občas i nechtěným studentem života, který se snaží studovat už s plným nasazením. S občasnými neúspěchy, ale ty mne spíše posilují. Při podnikání jsem se začal více zajímat o kulturní dění ve městě a začal spolupracovat na různých akcích, tak je tomu dodnes...
