Po vymotání se z České Lípy plné imaginárních cyklopruhů a cyklostezek vyrazíme do Horní Libchavy a Volfartic, kde odbočíme ve směru na Žandov. Je to do kopce, ale třeba nás bude těšit, že pojedeme stejnou cestou i zpátky, a tak se logicky svezeme.
Z kopce za Volfarticemi, než vjedeme do lesa, je pěkný pohled na volfartický hřbitov a českolipský (Procházkův) Špičák. Romantiky třeba zaujme i stádo dobytka.
V lese mineme po levé ruce rybník. Za zatáčkou se silnice svažuje do Žandova, a kdybychom se po ní pustili dolů, zřejmě bychom se přiblížili svému rychlostnímu rekordu. To bychom ale vůbec nejeli tam, kam jsem původně chtěl. My odbočíme doprava na nejen v zimě neudržovanou cestu, která nás zavede do obce s názvem Velká Bukovina.
Hned na okraji projedeme kolem domů stojících na místě bývalé tvrze. Nebýt parkujících aut, měli bychom pocit, že jsme se časovou smyčkou ocitli o dobrých sto a možná i více let zpět. Zanedlouho nás tohoto pocitu zbaví hlavní ze Žandova na sever do České Kamenice, podél níž je několik obchodů a také restaurace.
Silnici přetneme a vyrazíme mezi domky do strmého kopce. Na jeho vrcholu nás přivítá hlavní turistický cíl dnešního výletu – nádherně zrekonstruovaný kostel svatého Václava, který vznikl na začátku 18. století. Na konci téhož století zde působil svérázný a prý velmi vtipný kněz Wenzel Hocke, jenž to dotáhl až na děkana v kostele Navštívení Panny Marie v Horní Polici.
Na konci minulého a na začátku tohoto století prošel celý poutní areál rekonstrukcí, která vyvrcholila novým vysvěcením 27. září 2003. Snad nejlépe je současný stav památky patrný z přiložených fotografií. Ideální místo pro zastavení a snědení svačinky.
Za kostelem odbočíme doprava a svezeme se k už jednou přetnuté hlavní silnici. Po ní ujedeme asi tři kilometry (vlevo). A zde si ten rychlostní rekord opravdu můžeme udělat, ale pozor: jsme v obci Karlovka a „padesátka“ platí i pro nás. Při první příležitosti odbočíme doprava a mírně zvlněným terénem dojedeme do Nového Oldřichova. Opět doprava a jsme ve Volfarticích. Závěr výletu absolvujeme po již známé trase. Jen tam, kde jsme stoupali, budeme klesat a naopak. Hmmm, ale to vědí i moje děti, ačkoliv stále tvrdí, že jezdíme jen do kopce.