Do kin vstupuje adaptace významného českého románu 21. století Hastrman spisovatele Miloše Urbana (1967) v režii Ondřeje Havelky. Kniha vypráví o tajemném baronovi, který zprvu řeší lásku k venkovské děvčici, aby se po dvou staletích krvelačně mstil za devastaci svého kraje. Valná část příběhu se odehrává na Českolipsku a i proto Miloš Urban přijede do Unionky povyprávět místním nejen o knize a filmu, ale i například o vztahu k České Lípě a okolí.
Co vás vedlo k zasazení děje románu Hastrman do prostředí Českolipska?
V roce 1997 koupila máma byt v České Lípě a my najednou měli možnost se do milovaného kraje pravidelně vracet. Rodina je z Doks, což není tak daleko, a máma studovala v Lípě ekonomickou školu. Jako děti jsme do Doks jezdili pravidelně, ale pak tato možnost zanikla, proto byla pro nás nově obsazená Lípa velké dobrodružství. Objevovali jsme skalní údolí Peklo, Frýdštejn, Zahrádky, Valdštejnovu alej a taky Holanské rybníky. Krátce poté, při pohledu na Vlhošť z balkonu, se mi spojila kauza nedalekého Tlustce právě s touto horou: co kdyby chtěl někdo kvůli zisku srovnat se zemí i ji? Holanské rybníky ležící pod horou si pak samy řekly, aby do nich zavítal nějaký ten hastrman.
Kde se tentkrát vzalo pnutí napsat knihu s podtitulem Zelený román, v anotaci označovanou za černou knihu ekoterorismu?
Jako rozhněvaný mladý muž jsem věřil, že se společenským románem dá změnit společnost k lepšímu. Bylo to naivní, ale moje, ekologická témata mi přišla v životě nejdůležitější. Moc jsem fandil Straně zelených a ekologickým organizacím jako Greenpeace nebo Děti Země. Dnes bych to už nechal mladším, žiju něčím úplně jiným, a taky vím, že svět je mnohem složitější. Tehdy jsem se však s tím tématem potkal ve správnou dobu, našlo si mě.
záběr z filmu Hastrman
Jak svou knihu hodnotíte s odstupem 17 let?
Nic lepšího jsem v životě nenapsal a ani nenapíšu. Jsou mi k smíchu výtky, že první polovina je kvalitní, zatímco druhá ne. Lyrický první díl, který je však pouhou předehrou k brutálnímu dílu druhému, kvůli kterému jsem celý ten projekt vůbec dělal. Možná je ta první literárnější pro lidi, kteří chápou literaturu jen svým omezeným kritickým prizmatem, ale bez té druhé by ta jejich milovaná první půlka neexistovala, nebyl by pro ni žádný důvod. Nevznikla by.
Film je postaven pouze na první části knihy. Zasáhl jste nějak do vzniku filmu?
Můj hlas byl pouze poradní. S režisérem a producentem jsme se shodli na tom, že dávat tam druhou polovinu bude velmi těžké, a tak ji natočí jako jakýsi epilog. Jenomže když film vznikl a stříhal se, viděli všichni tvůrci (a já pak, později přizvaný, také), že ten dovětek k té první hlavní části, jak ji pojali scenárista a režisér, vůbec nepasuje, a asi by se znalcům knížky hodil, ale v hlavách lidí, co román nečetli, by způsobil naprostý zmatek a nepochopení. Takže ta současnost je tam jen jako náznak, určitý přesah do našich neveselých časů, a všechny ty nádherné záběry původně natočené pro epilog zůstanou nezhlédnuty. Na jednu stranu škoda, na druhou dobře. Film musí zůstat samostatným dílem, nehledě na literární předobraz.
spisovatel Miloš Urban
Co si vybavíte, když se řekne Česká Lípa?
Lípu si pamatuju jako docela strašidelné město, z 80. let. Uranové doly, sídliště pro horníky, rozbité ulice a domy. Dneska je to město krásné, a navíc mají zdejší lidé práci v podnicích, jež kolem města vyrostly. Těžko říct, co je na městě nejlepší. Já už jsme dneska tak otevřený, že se mi líbí i ten kulturák od Sialu, přestože jsem z něj dřív dostával osypky. S přibývajícím věkem jsem čím dál smířlivější. Ve městě žádné oblíbené místo nemám, ale když tam jsem, jezdím odtamtud rád na výlety do okolí a pak se tam moc rád vracím. A třeba můj osmnáctiletý syn, který tam jezdí za babičkou od svého druhého roku, se chce v Lípě usadit. Možná je to bláhové přání, ale třeba zas tolik ne. Jako místo pro život je Česká Lípa téměř ideální.
Beseda s Milošem Urbanem nejen o Hastrmanovi, 20. 4., 18:00, Doo–Bop Union