Velkým zážitkem pro všechny příchozí byl úterní koncert Wojciecha Waleczka v Biberově síni v bývalém augustiniánském klášteře. Polský klavírní virtuóz zde zprostředkoval exkurz do romantické hudby polského génia klavíru Fryderyka Chopina.
V Biberově síni nebylo jediného volného místa a jen díky aktivitě pracovníků muzea, kteří na poslední chvíli přinášeli židle navíc, se mohli všichni usadit a prožít vpravdě nevšední večer. Vystoupením Wojciecha Waleczka se tak uzavřel v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica visegrádský minicyklus, poté co se na pódiích na Českolipsku představili umělci ze všech zemí Visegrádské čtyřky.
Kromě děl z pera Fryderyka Chopina zazněly během koncertu i Six chants polonais od Chopinova současníka a přítele Ference Liszta. Na závěr v rámci přídavku zahrál Wojciech Waleczek ještě ukázku z klavírního díla Roberta Schumanna a odlehčením na samotný závěr byla píseň z filmu Snídaně U Tiffanyho. Jeho vystoupení bylo odměněno bouřlivým potleskem ve stoje. A právem jej lze považovat za jeden z pomyslných vrcholů letošního ročníku festivalu Lípa Musica.
Chopin je autorem, který více než jiní dával nahlédnout do svého nitra, které bylo romanticky rozervané a strádalo po vlasti, kterou musel Chopin po roce 1830 opustit. Pro Poláky samotné je Chopin autorem, který dokáže asi nejlépe popsat jisté charakteristiky polské duše, a to přes to, že si jeho osobnost nárokují také Francouzi, protože právě sem se Chopin uchýlil do emigrace a v Paříži roku 1849 také zemřel.
Wojciech Waleczek Chopina interpretoval s jistotou a bravurností a zároveň tak citlivě, jak to jenom Chopinova hudba vyžaduje. Navzdory nepříliš teplému prostředí Biberovy síně se rozhostila v obecenstvu vřelost, jakou lze slovy jen těžko popsat. Wojciech Waleczek hrál s očima upřenýma do kláves kalvíru, zatímco obecenstvo dychtivě a zároveň s úctou pozorovalo jeho ruce, které z klavíru vyluzovaly zvuky tolik božské a přitom tolik lidské.
Chopinova hudba by napravila snad každého hříšníka, nikoliv svoji přísností, ale spíše svou sugestivností a něhou, s jakou bere do náručí marnotratné, popkulturou přesycené obecenstvo. Organizátorům a především samotnému Wojciechu Waleczkovi za toto vřelé obětí patří velký dík.
