Západovýchodní díván, jeden z vrcholů básnické tvorby Johanna Wolfganga von Goethe inspirovaný tvorbou perského básníka Háfize, je selamem, pozdravem, který Západ vysílá Východu, neboť se nabažil svého zimomřivého vyhublého spiritualismu a rád by se osvěžil zdravým tělesným světem Orientu. Tak charakterizoval Goethovo dílo německý romantik Heinrich Heine okouzlený úchvatným pocitem životní rozkoše, kterou Goethe musel prožívat, když stvořil verše tak lehké, tak blažené, tak nadýchané a vzdušné, že se člověk nad nimi v údivu zarazí a sám sebe se ptá, jak něco takového bylo v němčině vůbec možné… Jedno z nejintimnějších děl o vztahu Okcidentu a Orientu inspirovalo od svého vzniku řadu umělců všech možných oborů. Hudebníci souboru Anima Şirvani interpretují Goethův Díván ze svého osobního, bohatě pluralitního pohledu pramenícího v zázemí v historickém regionu Širván, kde velká hedvábná stezka spojovala Západ a Východ po tisíc let… Západní hudbu kombinují s mugamem, improvizovanou hudbou podle specifických pravidel, kterou si již od středověku předávají generace hudebníků na pomezí Evropy a Asie. Nefalšovanou hudební vůni a chuť orientu v dialogu se západní křesťanskou kulturou si můžete vychutnat v pátek 22. září v kostele sv. Petra a Pavla v Prysku a při této příležitosti jsme uměleckému vedoucímu souboru, trombonistovi Turalu Ismayilovi položili pár otázek.
Váš projekt a celý repertoár vašeho souboru vychází z dialogu západní a východní hudby, jak jsou si tyto dva světy podle vašich zkušeností vzdálené nebo blízké?
Jsme formováni společností, ve které žijeme, a ta od nás má určitá očekávání. Částečně nás brzdí a brání nám odhalit naši zvědavost. Jakmile se však začneme chovat jako jednotlivci a setkáváme se tváří v tvář, projevujeme větší respekt ke zvykům a tradicím druhé kultury, a teprve tehdy nacházíme tolik paralel. Ani nás nenapadne říkat, že moje společnost, moje náboženství je lepší, ať už z jakéhokoli důvodu…
Jaké speciální nástroje ve svém projektu používáte, mohl byste nám je představit?
Soubor kombinuje zvuky barokního trombonu, violy da gamba s dudukem (nástrojem velmi oblíbeným na Kavkaze a v Persii) a ney, flétnou používanou jako hlavní nástroj v súfijské hudbě. Tyto dva nástroje tvoří základ orientální hudební formy makam. A v našich programech tyto nástroje cestují mezi kulturami a vzájemně se navštěvují. Někdy společně zahrají ázerbájdžánský lidový tanec, jindy předvedou hudbu v tradici vlámské polyfonie. Vzniká tak dialog mezi kulturami.
Jaké je hlavní poselství/myšlenka vašeho projektu, kterou by si diváci měli odnést?
Myslím, že se souborem děláme něco dobrého pro svět. Spojujeme lidi, kteří by se jinak možná nepotkali. Umožňujeme jim komunikovat. A staví most mezi kulturami a boří obavy z kontaktu. Toto téma není dnes o nic méně aktuální než před 400 až 500 lety.
Více informací s možností zajistit si vstupenky najdete zde.