16. Lípa Musica už klepe na dveře! Letošní ročník zahájí letos německo-americký zpěvák a loutnista Joel Frederiksen, který do České Lípy přiveze se svým souborem Ensemble Phoenix Munich neotřelý Requiem za růžový měsíc. Tento unikátní experiment, který v sobě snoubí gregoriánskou mši, alžbětinské zpěvy i písně Beatles z pera legendárního Nicka Drakea, rozezní českolipskou baziliku Všech svatých v pátek 15. září. Při této výjimečné příležitosti jsme s Joelem Frederiksenem připravili pro vás rozhovor.
Na festivalu Lípa Musica jste debutoval v roce 2012. Jak vzpomínáte na své vystoupení v Děčíně a jak se těšíte na své vystoupení v České Lípě?
Velmi dobře si pamatuji na provedení mého sólového programu Orfeus! Bylo to skvělé! Nádherný sál, vnímavé a pozorné publikum, skvělá organizace, příjemné prostředí. Cítil jsem se při koncertu mimořádně soustředěný a byl jsem velmi vděčný za úžasné podmínky. Jsme potěšeni a poctěni, že se můžeme na festival vrátit, zvlášť bylo-li nám svěřeno zahájení festivalu.
Letos představíte velmi specifický program inspirovaný osobností Nicka Drakea - Requiem za růžový měsíc. Jste znám jako specialista spíše na starou hudbu, co vás tedy přimělo k vytvoření tohoto výjimečného projektu?
Ačkoli jsem znám jako hudebník a režisér spíše staré hudby, moje kořeny jsou v lidové hudbě. Vyrůstal jsem na zpěvácích a písničkářích, jako Bob Dylan, Neil Young nebo Paul Simon. Hrál jsem na kytaru, psal svoje vlastní písničky a zpíval vlastním stylem po kavárnách a barech. Svůj bakalářský titul jsem získal v době, kdy jsem se s hudbou Nicka Drakea poprvé setkal. Tehdy mi okamžitě učarovala a hluboce mě dojala. Zaujala mě jeho hudba i hra na kytaru a jeho zvláštní prezentace. To mě přimělo, že jsem zanechal folku a začal se věnovat staré hudbě a loutně, které jsem dál studoval i v magisterském oboru. Řadu let jsem toho o Drakeovi mnoho nevěděl, až jsem pak v roce 2000 uslyšel jeho píseň Růžový měsíc. Bylo to v kině, v reklamě na Volkswagen a znovu mě síla té písně naprosto uchvátila.
Requiem za růžový měsíc je alžbětinská pocta Nicku Drakeovi. Mohl byste nám blíže představit podstatu tohoto vašeho autorského projektu?
Je to alžbětinská pocta, protože jsem se rozhodl propojit takzvané písničkáře minulosti a dneška. V některých momentech jsem považoval za důležité napsat svoji vlastní píseň, nejen abych obě témata propojil, ale také abych vytvořil tvůrčí cyklus. Kreativita nikdy nekončí. Neprezentuji lidem muzejní díla tak, aby se na ně zdálky dívali, raději usiluji o komunikaci. Je to dynamický proces.
Proč jste zvolil právě kombinaci renesanční hudby a formu requiem s Drakeovými písněmi?
Původně jsem měl v plánu uvést části mše Requiem a capella mezi Nickovými písněmi a je to. Domníval jsem se, že to bude velmi kontrastní a silné, a také je. Samozřejmě že by bylo možné i upravit Nickovy písně pro dobové nástroje, ale to by bylo úplně odlišné. Mše Requiem dostala tolik různých podob od renesančních skladatelů. Jednoduchá písňová verze, zachovaná v Liber Usualis, byla základem pro melodii mé úpravy. Chtěl jsem utkat vše dohromady na CD, které se stalo důvodem proč jsem nakonec napsal i doprovod a harmonické smíšené styly.
V České republice vystupujete docela často. Jak na vás působí české publikum?
Je fantastické! A ta bohatá tradice v provozování hudby, kterou vaše země má! Miluji poslech mých studentů – zpěváků, například když se potkáme na lekcích v Holešově, kde vyučuji už řadu let, když zpívají lidové písně. Také způsob hry a housle je úžasný. Publikum je velmi inteligentní a současně otevřené. Například při mém posledním vystoupení v Praze s programem z mé poslední nahrávky „Tell me true love“ byl kostel sv. Šimona a Judy úplně vyprodaný a publikum bylo tak vřelé!
Vaše umění promlouvá k duším a srdcím posluchačů. Co v tomto ohledu považujete za klíčové? Jaký je váš přístup k interpretaci?
Můj cíl je stejný jako měl Giulio Caccini v 16. století a v podstatě již staří Řekové, jak uvádí Platón a Aristoteles o hudbě, a to pohnout s každou duší. Myslím, že existují lidé, kteří jsou skuteční „ZPĚVÁCI“ a poznám je vždy, když je slyším. Je irelevantní, jakým stylem zpívají, důležité je, že člověk něco cítí. Když zpívá opravdový zpěvák, vzniká chvění, které hluboce cítíte. Technika a schopnost je podstatná pro tento cíl, ale navíc je tu téměř alchymie, která se uvádí v pohyb, když pěvec zpívá. Pokud dokáži působit na srdce a duše publika, jak říkáte, pak se hluboce kořím…
Kompletní rozhovor si můžete přečíst na webu časopisu Harmonie, který je mediálním partnerem festivalu.
Requiem za růžový měsíc zahájí 16. ročník MHF Lípa Musica v pátek 15. září v bazilice Všech svatých. V prodeji jsou poslední vstupenky!
Více informací o tomto koncertu i nadcházejícím ročníku a možnost rezervovat vstupenky najdete na www.lipamusica.cz.