15. září se otevřou brány srdce festivalu Lípa Musica, baziliky Všech svatých a začne tříměsíční hudební smršť. Po Martinu Prokešovi bychom vám rádi představili dalšího důležitého člena festivalového týmu. Radek Baborák je renomovaným hráčem na hornu, dirigentem, uměleckým garantem či ředitelem, má vlastní soubory.
Stal jste se pro dva roky uměleckým garantem festivalu Lípa Musica. Mimoto se v podobné roli objevujete i u dalších akcí. Čím je pro Vás Lípa Musica specifická?
Festival Lípa Musica si vydobyl svoje místo mezi festivaly a zcela výrazně oživuje a zkulturňuje region, který si to zaslouží. Zcela specifická je snaha o přenesení hudby do prostor, které by jinak byly tak nějak hluché a bez ducha. Velmi rád tedy pomohu v tomto dobrém úmyslu, zvlášť když i mě to do tohoto regionu už pěknou řádku let táhne.
V čem spatřujete svoji úlohu a jaké cíle či možná lépe přání a sny byste chtěl naplnit?
Moje role je přinést řadu projektů a souborů které jsem založil a které jsou mojí srdcovou záležitostí. A pozvat muzikantské kolegy a přátele ze zahraničí. Snem je, aby se kvalita koncertů dala srovnat s festivaly které jsou zakotveny v metropolích a aby přicházelo takové publikum, které bude na svůj region hrdé a bude moci srovnávat úroveň těchto produkcí.
Pozice uměleckého garanta Vám dává možnost se také více objevovat coby interpret na programu. Než přejdeme k letošnímu ročníku, vzpomenete si ještě na svůj festivalový debut?
Vzpomínám na několik vystoupení, které se odehráli právě na různých polozapomenutých místech. A pro mě je důležité, že mám možnost se jako interpret na tato místa vracet.
V letošním roce se chopíte horny i taktovky. 28. října představíte v Novém Boru svou Orquestrinu spolu s živou taneční vložkou v podání hvězd pořadu StarDance. Co Vás přimělo se hudebně zabývat právě tímto tanečním repertoárem?
V Novém Boru budu bez taktovky a projekt Baborák Ensemblu – Orquestrina, představím v té podobě, jak jsem si ho vysnil před pár lety, kdy mě z nějakého neznámého důvodu začala fascinovat hudba argentinského skladatele Astora Piazzolli. Když jsem pak zjistil, že jsme se náhodou oba narodili 11.března, zesílil ještě můj pocit, že této hudbě rozumím a krom toho, že je opravdu strhující, jsem se projektu Piazzolla začal věnovat naplno. Což není pro hráče na lesní roh tak snadné, protože nemáme žádnou originální skladbu. A když se ukázalo, že Anna Polívková a její partner Michal Kurtiš mají také piazzollovskou obsesi a chystají projekt Tango ó tango, bylo prakticky jasné, že to musíme dát dohromady. Protože ono se lépe tancuje, když k tomu hraje živý taneční orchestr – neboli Orquestrina.
Program Orquestriny se vyvíjí a každý koncert je svým způsobem jiný. Co zajímavého jste připravil pro Lípu Musicu?
Bude to právě ono spojení hudby a tance a divadelního představení, které je o historii tanga. Představíme Orquestrinu v novém nástrojovém obsazení, přibude kytara, na kterou bude hrát Miriam Rodriguez Brüll a zcela nové aranžmá známých i méně známých tang. Dojde i na nečekané scénky a myslím, že to bude večer, na kterém se diváci nebudou nudit.
Co Vás přimělo k obohacení hudební složky o živý tanec a jak se zrodila spolupráce s tanečníky ze StarDance?
Mám v plánu tento projekt ještě dále rozvíjet a spolupráce s tanečníky a herci je prvním krokem. Já soutěž Star Dance rád sleduji spolu s celou rodinou a, i když sám tančit neumím, velmi rád k tanci hraji.
Podruhé se letos na festivalu představíte v roli dirigenta, kdy se chopíte taktovky u orchestru Pražští komorní sólisté a doprovodíte Adama Plachetku. Už jste s tímto pěvcem někdy spolupracoval? Jak se na to těšíte?
S Adamem jsem ještě nespolupracoval, ale známe se třeba z Umělecké rady Pražského Jara, kde oba jsme. S tímto pěvcem světového formátu je díky jeho bezprostřednosti radost se setkávat. Je skvělé, že se představí jako tahoun celého večera, bude to vlastně recitál s orchestrem a moc se na koncert těším.
Pražští komorní sólisté budou v podstatě jakýmsi festivalovým tělesem a patrně se v dramaturgii festivalu objeví i příští rok. Jaký je Váš vztah k tomuto tělesu, které zdobí zajímavá historie a jaké místo zaujímá v portfoliu Vašich těles?
Pražští komorní sólisté mají opravdu dlouho historii, Václav Neumann a pan Hubert Šimáček, kteří PKS zakládali, měli cíl, aby orchestrální hráči působením ve smyčcovém komorním tělese zdokonalovali svoje cítění pro detail, fráze, techniku. Na to často není ve velkých orchestrech čas. K uměleckému vedení PKS jsem byl osloven Aničkou Jírovcovou-Anghelescu, která soubor podědila. A tak jsme se rozhodli, v této tradici pokračovat a orchestr příležitostně rozšířit a malou dechovou harmonii do takového mozartovského obsazení. Pro mě osobně je výzvou a velkou školou učit se od hráčů na smyčcové nástroje a odkoukat jejich způsob práce a hudebního myšlení, který je přeci jen odlišný od hráčů na nástroje dechové.
S Vaším jménem je spojen dnes už legendární kvintet Afflatus, který se letos na festivalu rovněž objeví, ačkoli Vás zastoupí hornistka Kateřina Javůrková. Autorem programu jste však Vy, co jste připravil pro lückendorfskou premiéru?
Program vystoupení Afflatus kvintetu nabídne barvitý průřez kvintetní tvorbou od klasicistního reprezentanta Antonína Rejchy přes francouzského modernistu Daria Milhauda až po československého hudebního skladatele první poloviny 20. století, Pavla Haase, bratra legendárního herce Huga Haase, jehož život se uzavřel v Osvětimi. Věřím, že to bude pro festivalové návštěvníky krásný zážitek.
Jste hráčem na hornu, dirigentem, uměleckým garantem či ředitelem, máte vlastní soubory. Portfolio Vašich aktivit se značně rozšiřuje, což je jistě velice náročné. Vnímáte to jako dobrý mix, nebo se přeci jen ve své kariéře trochu posouváte vstříc novým výzvám coby dirigent, tvůrce projektů?
Zdá se, že právě tato role je mi nějak určena. S lesním rohem se dá profesně zažít spousta zábavy, ale já jsem měl vždy ambici zasahovat aktivněji do světa hudby a vytvářet si vlastní příležitosti a ne jen čekat na pobídku od manažerů nebo orchestrů. Takže tato moje role dirigenta, solisty, komorního hráče a pedagoga, mne už několik let po Berlíně zaměstnává a inspiruje k přemýšlení o dalších projektech. Mám na to více času i energie v porovnání s dobou, kdy jsem působil v orchestrech.
Jsme na prahu nové koncertní sezóny, proto mi dovolte obligátní otázku, co zajímavého Vás v ní čeká?
Čeká mě opravdu zajímavá sezóna naplněná řadou premiér, jako třeba moje role kurátora na festivalu Dvořákova Praha, první koncert festivalového orchestru, který je postaven z hráčů České Sinfonietty a všech mých souborů, a také moje první dirigentské místo v Japonsku, kde jsem přijal roli hostujícího dirigenta symfonického orchestru v Yamagatě.
Váš vztah k regionu Lípy Musicy není ledajaký, jelikož zde máte i rodinné zázemí, že?
Máme společně s rodiči mé ženy takové letní a víkendové útočiště v Srbské Kamenici, kde nás čeká také spousta práce při rekonstrukci podstávkové roubené části chaloupky, ale také doufám lesy plné hub a lesních plodů. A třeba i skvělé koupaliště s pramenitou vodou v České Kamenici a výlety po zarostlých cestách severočeských.