Páteční koncert Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica uvedl v jabloneckém kostele svaté Anny dlouho očekávanou premiéru vokálního dua Kchun. V tom se publiku představili jemu dobře známé postavy Martin Prokeš a Marek Šulc v nové tváři. Oba zpěváci před festivalové publikum v minulosti pravidelně předstupovali v rámci souboru Schola Gregoriana Pragensis. V pěveckém duu Kchun se rozhodli učinit dosavadní spolupráci další nástavbu.
Martin Prokeš a Marek Šulc jsou přátelé, kteří úzce spolupracují kromě práce v souboru Davida Ebena také na uměleckém vedení festivalu Lípa Musica. Mnohaleté přátelství a společný smysl pro estetiku staré vokální hudby logicky vedl k další úzké umělecké spolupráci. Premiéra nového projektu před diváky Lípy Musicy je další krok, který z podstaty složení dua vyplývá. Premiéra Kchunu v Jablonci byla velmi výjimečná a intimní a její provedení odráželo klasické literární a teologické provádění duše dle vzoru Dante Alighieriho peklem a očistcem až do ráje. Premiéra měla silný efekt také díky efektně navržené dramaturgii programu, který na motivy Danteho zastavení pro duo citlivě načrtla Barbora Kabátková.
Díky ní nebyl program nerámovaným pěveckým recitálem, nýbrž kompletním příběhem s jasně danou linií. Středověká moteta, leichy a tropy lemovalo mluvené slovo, v němž z reproduktorů herec Jiří Dvořák přednášel úryvky z Písma a z Božské komedie. Zásadní schéma programu bylo dáno pěti tématickými celky. První z nich chválí Boha jako stvořitele všeho živého. Další celek symbolizoval smrt a evokoval tíseň čišící jednak z Danteho líčení a stejně intenzivně též z leichů a motet s tématy marnosti, lidské nicotnosti a pomíjivosti.
Ona tíseň byla dále vystupňována v dalším celku, jímž bylo peklo a líčení strašného nářku hříšníků zmítajících se v prachu své nicotnosti. Zejména v interpretaci moteta Homo miserabilis předvedly hlasy protagonistů na smysly silně působící umrlčí tanec. Nutno poznamenat, že následující očistec nebyl, jak Dante slibuje, díky Martinu Prokešovi a Marku Šulcovi trýznivým martyriem. Spíše to byly momenty evokující touhu po čistotě a opětovném hledání ryzosti a lehkosti bezhříšné duše. Kromě motivu smrti byl v tomto celku výrazný a všudypřítomný motiv světla, božího očistného paprsku, jež hledá ty, kdo v sobě našli pokání. Sílu onoho očistného paprsku plasticky demonstrovaly proplétající se hlasy obou protagonistů, které pomyslnou duši dovedly do závěrečného celku symbolizovaného rájem. Zde čistá duše spočinula a zbavená tísně došla věčného klidu.
Oba průvodci v tomto příběhu, tenorista Martin Prokeš a barytonista Marek Šulc, prokazovali nakolik dokáží pracovat s devizou, jakou je dlouholetá osobní a umělecká společnost, díky níž oba protagonisté hledají prostor nejen pro své vlastní hlasy, nýbrž nesobecky prostor předávají jeden druhému. Síla premiérou se oficiálně zrodivšího dua spočívá právě ve zvláštní energii, která mezi zpěváky funguje. Dva hlasy, které jsou spolu zvyklé pracovat, společně vydávají až překvapivě silnou energii a bohaté výrazové možnosti. Interpreti se výborně poslouchají a navzájem se ve sdělení podporují, jeden druhého umí akcentovat i retušovat, jeden hlas vyrezonovává potenciál toho druhého.
Premiéra projektu Kchun byla velmi dobře odvedenou prací se silně propracovanou dramaturgií. Večer měl nosné autonomní téma a jasné sdělení i příběh. Umělecká stránka zatím velmi komorního a intimního projektu ukázala svůj zajímavý potenciál. Nezbývá, než se těšit, jakým způsobem se bude dál rozvíjet a jakou hudbu od něj uslyšíme.
Tomáš Cidlina