Zanedlouho vypukne v České Lípě a jejím okolí Mezinárodní hudební festival Lípa Musica. Akce si už udělala za dobu svého konání jméno nejen mezi Českolipany, ale i za hranicemi regionu.
Kultura se ale sama neudělá a za přípravou takto ambiciózního projektu se skrývá celý rok usilovné práce. Již brzy budou ale lidé, kteří za jeho organizováním stojí, konfrontováni s výsledky celoročního úsilí. O historii festivalu a hlavně o specifikách letošního ročníku jsme si povídali s jeho ředitelem Martinem Prokešem.
Váš festival se chýlí ke svému devátému ročníku. Zkuste zrekapitulovat nebo popsat cestu, jakou festival za tu dobu ušel.
Začátek založení festivalu se vztahuje k roku 1999. Tehdy ve mně dozrávala myšlenka aplikovat pro naše prostředí to, co jsem měl jako zpěvák možnost vidět na festivalech v celé Evropě. Touha vytvořit takovou unikátní tradici založenou na vysoké kvalitě zasazenou do našeho kraje. Byla to doba, kdy bylo zapotřebí do takové myšlenky namočit více lidí a získat na projekt finanční podporu. Náramně se hodila skutečnost zahájit festival v roce milénia a tak přišel první krok k založení tradice. Tehdy ještě festivalu duchovní hudby. V prvních třech ročnících se festival konal ve dvouletých periodách. Ukázalo se však, že festival má své posluchače a tak se od roku 2004 koná každoročně. V roce 2007 došlo k zásadní změně, přejmenování z festivalu duchovní hudby na Mezinárodní hudební festival Lípa Musica. Festival tedy přes to, že je letos 9. ročník, žije již jedenáctým rokem a osobně to považuji za krásné roky, které nám přinesly více jak stovku překrásných koncertů, mnoho kontaktů a setkání se zajímavými lidmi. Velmi mě práce na tomto díle naplňuje a myslím, že můžu stejně hovořit i za festivalový tým.
Na poli vážné hudby se jistě jedná o festival nadregionálního významu. Jaké jméno si již festival vydobyl v uměleckých kruzích mezi samotnými interprety?
Umělecké kruhy jsou v naší zemi velmi úzké. Festival během své existence představil převážnou většinu špičkových interpretů naší kultury. Díky své mezinárodnosti dostává rozměr představit našim posluchačům, co za možnosti otevírá světová kultura. A to je skvělé, tím se naše možnosti rozšířily do takových rozměrů, že můžeme být na třicet let klidní.
To je samozřejmě fakt, který velmi intenzívně sledují i interpreti. V kanceláři se nám množí nabídky. Na některé interprety se ovšem čeká i několik let, jako např. u paní Peckové či České filharmonie, mnohdy celou věčnost. Tím, že dáváme ten nejvyšší důraz na kvalitu, má festival v rámci české kultury silnou pozici.
Jak vlastně podle Vás umí Českolipané poslouchat klasickou hudbu? Chodí na ni?
Tolikrát odsuzované českolipské publikum ... Tolik pesimismu a nedůvěry, když festival vznikal. Proč takový festival? Ve městě uranu? Duchovní hudby? No, a vidíte, festival nemá problémy s návštěvností. Na koncerty jezdí posluchači z celé republiky A rádi se vracejí, některé koncerty jsou ještě před začátkem vyprodané. Je to proto, že jim festival přináší skutečnou hodnotu, něco, co přežilo staletí, co nás skutečně obohatí. Po letech si troufám říct, že máme velmi kultivované publikum, které naši interpreti hodnotí velmi vysoko. Nicméně je to běh na dlouhou trať.
Do začátku festivalu zbývá doslova pár týdnů. Jsou přípravné práce Vašeho týmu u konce nebo je jeho nasazeni v těchto dnech naopak největší?
Festival se připravuje bez jakékoliv nadsázky celý rok. Pracuje na něm intenzivně pět lidí. V současné době finišujeme s propagací. Všichni se těšíme, až se pomyslné kolo opět rozjede a přijde konečně odměna. Zazní to, co tak dlouho opečováváme a připravujeme. Je to krásná práce.
Hned úvodní koncert bude patřit Pražské komorní filharmonii, jak těžké bylo sem natolik věhlasné těleso pozvat?
Pražská komorní filharmonie vystoupí v České Lípě po druhé. Nyní je to již snadné. Byli u nás nadšeni, sklidili obrovské ovace, rok poté Česká filharmonie a nyní opět oni. Pokud se Vám na festivalu střídají nejlepší orchestry této země, problém již není. Mají s námi zkušenost a důvěru, že dokážeme zajistit logistiku i tak náročného projektu, jako je stavba podia v bazilice a další.
Podle jakého klíče vlastně vybíráte interprety, které sem pozvete?
Důležité je vědět, co nakupujeme, takže to, co slyšíme u nás i ve světě, potom snáze získáváme. Nikdy pro nás nebyla důležitá komerce, vždy je hlavním kritériem dramaturgická linka festivalu. Víte, možná jí zaregistruje například dvacet lidí, ale i to tvoří skutečnou hodnotu.
Lípa Musica je zaměřena hlavně na duchovní klasickou hudbu, k tomu si vybírá nádherná prostředí kostelů v České Lípě a okolí. Jaký koncert bude pro Vás samotného z hlediska koncertního prostoru výjimečný, a obzvláště se na něj těšíte?
Mimořádný je kostel například v Zahrádkách. Není zde elektrika, proto koncerty mají opravdu nádhernou atmosféru při svíčkách. Nicméně všechny sakrální památky mají obrovskou sílu a jsem něčím mimořádné. Já osobně se velmi těším na ukrajinskou zpěvačku Katerinu Kolcovou, která svůj pěvecký projev doprovodí na klavír, či na moderní tanec DOT 504, či asi nejlepšího hráče světa na lesní roh Radka Baboráka, ale je toho mnohem víc. Při sestavování programu klademe důraz na to, aby byl každý koncert skvostem.
Mezi hvězdy festivalu a zároveň interprety, kteří se ze žánrového zaměření festivalu trochu vychylují, patří Hana Hegerová a ukrajinská zpěvačka Katerina Kolcova-Tlustá, proč jste si vybrali právě tyto dámy?
Každoročně zahrnujeme do festivalové dramaturgie drobnou odchylku od vážné hudby. Je tomu tak i v letošním roce. Katerina představí folklórní písně východoslovanského etnika. Paní Hana Hegerová je fenoménem, máme obrovskou radost z toho, že přijala naše pozvání. Je něčím takovým, jako byla ve své době Ella Fitzgerald.
Právě Hana Hegerová bude vystupovat v Jablonci nad Nisou, Schola Gregoriana Pragensis, ve které působíte i vy, vystoupí v Železném Brodě a v Hrádku nad Nisou. Čím to, že festival, jehož domovským městem je Česká Lípa, zavítá právě na tato místa?
Je to díky zájmu starostů daných míst. Oni sami naši práci delší dobu sledují a velmi stojí o to být s námi v naší hudební řadě. Je to pro festival obrovský závazek, protože měst přibývá. Nicméně získává tak další překrásná místa, která poslouží nejen jako krásný koncertní prostor, ale zároveň prohloubí z hlediska cestovního ruchu všechna festivalová místa.
Neměli bychom zapomínat ani na specifické zaměření letošního festivalu, kterým je slovanská a středoevropská vzájemnost. Jak vznikl tento koncept?
Pomohlo nám k tomu zadání Visegrad Foundu, které jasně specifikuje země, ze kterých musí pocházet interpreti. Zároveň to byla možnost uskutečnit koncerty, o kterých dlouho sníme.
Zkuste vypíchnout několik koncertů, které by mohly být obzvláště atraktivní i pro lidi, kteří klasickou hudbu až tak neznají a nevyhledávají?
Pavel Steidl -Nový Oldřichov, Katerina Kolcová – Česká Lípa, Hana Hegerová – Jablonec nad Nisou, DOT 504 – Česká Lípa.
Klasická hudba dnes není mezi lidmi tím nejvyhledávanějším žánrem, proč je jí ale podle Vás lidem zapotřebí?
Klasická hudba je jedním z dochovaných pokladů, které nám byly díky notovým zápisům zachovány našimi hudebními předky. Našimi geniálními předky, kteří skrze své nadání zprostředkovávají to, co dostali od Boha. Klasická hudba zprostředkovává jedinečné setkání s hodnotou, která se nedá ničím vyčíslit a popsat. Tato hodnota lidi skutečně naplňuje, obohacuje a bez nadsázky dělá lepšími. Mnoho bylo napsáno o uspěchané době a o neklidu doby. Toto je pravý protipól. Zastavení, uzdravování, naplnění. Bez hudby bychom mohli těžko žít. A to je naše poslání. Přinést lidem, našim posluchačů to, co díky našim profesím ve světě slyšíme a tím pádem dokážeme zprostředkovat. Jsem velmi vděčný, že máme něco tak krásného jako je hudba.