Každoročně se Lípa Musica snaží do svého programu zařadit projekt, který se vymyká klasickému žánru. V letošním roce padla volba mimo jiné na pražský taneční soubor NANOHACH. Ten v České Lípě uvede představení tanečníka a choreografa Michala Záhory Diptych, které pojednává o neustálém pohybu duše mezi nebem a peklem. S Michalem Záhorou jsme si tedy povídali nejen o představení, ale také o úrovni českého tance, co pro něj osobně tanec znamená, anebo o tom, zda mu jdou i jiné druhy tance.
Kromě toho, že v představení Diptych tančíte, jste také autorem choreografie. Kde při sestavování choreografie berete inspiraci?
Měl jsem štěstí studovat školu, která vidí velmi úzké propojení mezi interpretací a tvůrčím procesem. Byli jsme vedeni tedy nejen jako interpreti, ale především jako tvůrci představení. Obecně je pak mnoho inspiračních zdrojů, člověk musí být citlivý ve vnímání a velmi otevřený. Pro mne osobně jsou to hlavně lidé, jejich vnitřní světy, pak samozřejmě ostatní umělecké obory, příroda apod.
Představení Diptych vzniklo pod uměleckou skupinou NANOHACH. Mám ale informaci, že činnost této skupiny končí. Můžete nám k tomu říci více?
Honza Malík (producent a spoluzakladatel souboru NANOHACH): Jakkoliv se práce a dramaturgie souboru nevyčerpala a nadále všichni v souboru umělecky souzníme a máme shodné názory navrhnul jsem v únoru t.r. naši dvanáctiletou kapitolu ukončit. Skupina samotná se vyvíjela, stejně jako každý z nás a došli jsme do momentu, kdy je přínosné udělat krok dalším směrem a třeba i trochu jinou, novou cestou. Nad tím vším se také na mne osobně podepsalo mnohaleté období vedení a zodpovědnosti za umělecké směřování souboru repertoárového modelu, tedy bez kmenového choreografa. V tuto chvíli stejnojmenný spolek však dál pokračuje ve svých aktivitách a např. teď připravuji další Michalovo taneční představení s premiérou v březnu 2017. Když to shrnu, nazval bych celé právě probíhající období takovou transformací a přeměnou, kdy podstatné je, že tvorbě na poli současného tance se budeme všichni z nás věnovat dále, jen v jiné podobě.
Jak dlouho vám zabere rozcvičení na konkrétní představení? Zkracuje se s tím, jak dlouhou máte praxi nebo je tomu naopak J?
Rád bych řekl, že příprava na představení je mnohem širší proces, než jen se rozcvičit. Jedná se o celé spektrum činností, které musí výkonu předcházet a zasahují do života takovým zásadním způsobem, že vytváří životní styl. Od jídelníčku, přes komplexní mentální přípravu - veškeré myšlenkové procesy, režim každého dne, až po zmíněnou fyzickou připravenost. Tanec vyžaduje fyzickou i duševní disciplínu a to kontinuálně. Samotné rozcvičení před představením je pak jen zlomkem celé této přípravy a zabere zhruba hodinu času. S věkem se tato doba prodlužuje. Stárnoucí tělo si od nás obecně žádá více investovat, ale zároveň nabitá zkušenost a zvyšující se pocit zodpovědnosti jednoduše nedá tuto přípravu odbýt.
Několik let jste byl ředitelem prestižní Konzervatoře Duncan centre v Praze, vyučoval jste také v zahraničí. Jak vy osobně vnímáte domácí taneční scénu? Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím?
Porovnání české scény v oboru současný tanec se zahraničím je velmi složitá otázka, pokud půjdeme do detailů. Obecně jsem ale přesvědčen (a pozice českých tvůrců to potvrzuje vzhledem k výjezdům do zahraničí, pozváním na významné taneční festivaly ve světě), že je na evropské a světové úrovni. Rozdíl je v tématech a způsobech uchopení.
Co pro Vás kromě Vašeho zaměstnání znamená tanec?
Otázku bych obrátil. Tanec pro mě znamená všechno, jen ne zaměstnání. Přestože se tancem živím, nikdy jsem ho nevnímal jako zaměstnání. Tanec je cesta sebepoznání, má duchovní přesah, umožňuje člověku existovat plně ve fyzické rovině, mentální i duchovní (pokud tak tanec chápe). Tanec je tak obrovská radost, štěstí, naplnění.
Nyní v létě jste byl, myslím poprvé, lektorem jednoho ze seminářů na Jiráskově Hronově, což je největší divadelní přehlídka v naší republice. Překvapila vás něčím úroveň frekventantů Vašeho kurzu nebo úroveň některých tanečních představení?
Skutečně jsem byl jedním z lektorů v Hronově a byl jsem tam úplně poprvé. Nejvíce na mě zapůsobila naprostá otevřenost účastníků mého semináře. Připravenost zkoušet nepoznané, nadšení z objevování a poznávání. To je otázka nastavení myšlení a tělo pak velmi rychle přijímá také. Představení v tanečním večeru byla různorodá a měla vysokou úroveň. Jedná se o soubory, které opakovně prokazují vysokou kvalitu práce a je zřejmé, že se tato dobrá práce vždy váže ke konkrétním lidem, konkrétním vedoucím souborů.
A poslední otázka. Jak jste na tom s ostatními druhy tance? Našli bychom Vás tančit třeba na plese klasický valčík nebo křepčit na diskotéce J?
V rámci společenských událostí samozřejmě tančím i jiné druhy tanců. Ohromným zážitkem jsou například naše tance lidové. Zajímá mě ale zkoušet i projevy jiných kultur, to jsou zážitky nesmírně obohacující. Šamanské tance jihoamerických indiánů, indický kathak a podobně.
NANOHACH/M. Záhora: Diptych
Jiráskovo divadlo, Česká Lípa, 8.10. 2016 19:00
Vstupné: 200,- Kč, lístky jsou k dostání na webu www.lipamusica.cz nebo ve festivalové kanceláři v Klášterní ulici v České Lípě od Po do Čt od 15-18h.
Sdružení NANOHACH založilo několik absolventů Konzervatoře Duncan centre a na české tanenční scéně působí již více než deset let. Cílem sdružení platným dodnes bylo vytvořit platformu pro realizaci tanečně-divadelních projektů na vysoké profesionální úrovni a tvůrčím způsobem úzce spolupracovat se zahraničními choreografy a uměleckými subjekty. Aktuálně se však tvorba souboru zaměřuje na realizaci původních českých děl, které uvádí v posledních letech především v pražském divadle Ponec. Velmi často vstupují NANOHACH do veřejného prostoru (České Centrum Praha, Společnost F.Kafky, Centrum DOX, Botanická zahrada, Fakulta Architektury ČVUT, metro Florenc a další exteriéry, galerie, nádražní budovy a tovární haly). Posledními projekty sdružení jsou: evropský projekt Michala Záhory DEVOID v rámci Be SpectACTive! (podpořený programem KREATIVNÍ EVROPA 2014-2018), projekt s plzeňským a karlovarským regionem Dialogy a druhé kolo přehlídky české tvorby NANOHACH ČESKY (2013 – Ostrava, Praha, Jihlava, 2015 – Plzeň, Praha, Pardubice). Za zmínku stojí dokument ČT Doteky tance (2011) a fotografické výstavy dokumentující činnost souboru – NANOHACH NAPLNO (2009), NANOHACH VEN! (2011). Členové NANOHACH se kromě svých inscenací aktivně podílejí na současném kulturním dění v ČR.
Kristýna Brožová