Ve středu 17. října uzavřela Lípa Musica svou letošní ústeckou kapitolu. Do místního Městského divadla přivezla Srbský národní ansámbl z Budyšína, profesionální těleso prezentující to nejlepší z lužickosrbské kultury. V písních, tancích a zpěvech provedla návštěvníky jedním ze zásadních prvků národní kultury nejmenšího slovenského národa - svatebním veselím.
Výpravný a pestrý jevištní program Srbského národního ansámblu byl poctou svatebnímu kvasu v rozličných podobách, v jakých se v jednotlivých oblastech Srbské Lužice slaví. Programovou novinku ansámblu, která měla premiéru teprve na sklonku září, uvedla zvučná overtura lužickosrbského skladatele Kocora z jeho oratoria Serbski kwas odkazujícího na hornolužickou podobu svatby.
Program byl proložen mluveným slovem, které návštěvníky do detailu provedlo bohatstvím zvyků, jež srbskolužické svatební veselí provází. A nutno říci, že lužickosrbská svatba je skutečně na zvyky bohatá, má svůj pevný řád, jasně stanovené role, probíhá řadu dní a takřka každá chvilka je spojená s určitým zvykem. Úvodní číslo patřilo takzvanému rámusení před svatbou, bujaré oslavě s temperamentním tancem s příznačným názvem Dumpańca. Další čísla náležela ženskému a dívčímu tanci a zpěvu o přípravách nevěsty či mužské krajové přípitkové písni. Poté soubor vzal publikum na svatbu do farnosti Schleife. Zpěvy a tance doplnila hraná ukázka, ale i baletní čísla nebo tanec s kolébkou. Předpřestávkový program završila návštěva dolnolužické svatby, která byla říznou ukázkou svižné perkusemi podpořené rytmické hudby, pestrobarevných krojů i temperamentních tanců došperkovaných rychlými zvedačkami.
Po pauze zavedl Srbský národní ansámbl, řízený překvapivě korejskou dirigentkou, návštěvníky na svatbu katolickou. Ta zaujala větší uměřeností, tmavšími kroji i sólovým mužským tancem se střevícy. Rytmická břesknost však ani té nechyběla a zaujala i jistá podobnost s českými lidovými nápěvy. Exkurz na církevní svatbu uzavřela titulní píseň "Naša Hanka w'vjencu steji" vystavěná z pomalého úvodu k bohatým strhujícím ansamblovým tanečním číslům. Závěr srbskolužického večera pak patřil hudebním ukázkám. Zazněl tanec Lazowska nebo sbor Ako ta róža, ve kterém se v dialogu představil mužská i ženská část sboru.
Na závěr večera pódium zaplnili muzikanti a vzali návštěvníky na středolužickou svatbu. Ve skladbě Lužické rejowanje jsme tak mohli poznat typické hudební nástroje, kterým vévodí smyčce, žestě, perkuse a dudy, ale i dechová tarakawa. Poslední svatební perlička byla opět přehlídkou barevnosti, lahodnosti a libozvučnosti s množstvím kolových tanců, která byla více opřena o ryzí tradiční folklór.
Soubor prezentoval převážně umělou tvorbu soudobých lužickosrbských autorů, která sleduje typickou instrumentaci a rytmičnost. Svatební veselí našich slovanských sousedů je plné hojnosti, krásy, barev a lesku. Najdeme v něm mnoho blízkého moravskému folklóru, ale i lidovému umění ostatních slovanských národů. V dobách se sklonem k nadnárodní uniformitě je více než cenné uchovávání, pěstování a představování regionálních kultur, a právě to děčínský festivalový večer v plné hojnosti a k nadšeném spokojenosti návštěvníků nabídl.
foto: Lukáš Marhoul Photography