V zatím posledním koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica se jeho diváci podívali díky výběru koncertního místa za hranice republiky. Díky interpretovi večera Radku Baborákovi a jeho ansámblu to však byl i výlet za hranice všedních dní.
Sobotní koncert hostil evangelicko-luteránský kostel ve Waltersdorfu patřícímu pod obec Großschönau. První zajímavé dojmy vzbuzovalo toto místo již při vstupu do kostela. Na první pohled bylo z místa znát, že se nacházíme v kostele, který se neotevírá pouze jednou ročně při koncertu festivalu, nýbrž ve stánku, který je pravidelnému duchovnímu životu zasvěcen dodnes. Nad hlavami diváků se vznášel nedávno zavěšený dožínkový věnec, na dřevěné tabuli byla dosud napsána čísla žalmů, které byly zpívány na poslední bohoslužbě. I interiér vevnitř překvapivě velkého kostela byl velmi odlišný od těch, na které jsme zvyklí z naší strany hranic. A tak se velice příjemný kulturní šok odehrál již na samotném začátku.
V sobotu večer v kostele ve Waltersdorfu ale nezněly duchovní zpěvy a žalmy. Vystoupil zde český hornista světového renomé Radek Baborák společně se svým ansámblem. Jeho koncert přilákal návštěvníky z obou stran hranic, opět se dostavil zástup hudbymilovných Českolipanů a zbytek obecenstva činili místí obyvatelé.
Radek Baborák je jednou z nejvýraznějších současných osobností české klasiky. Jeho ansámbl však nemá jedinou výraznou individualitu. Vynikající hudební osobností je i violista Jiří Žigmund nebo první houslista Dalibor Karvay.
Prvním skladatelem na programu s podtitulem Via-regia, hudba mezi Prahou a Žitavou byl český skladatel Antonín Rejcha. Od něj zazněl Kvintet E dur pro dva lesní rohy a violoncello, na které hrála manželka Radka Baboráka Hana Baboráková. Lesní roh si s cellem obzvláště rozuměl zejména výškově, vznikal tak klidný harmonický dialog dvou nástrojů, což vynikalo během lenta, ve kterém dvěma lesním rohům činilo violoncello roztírající jednotlivé tóny nádherný laskavý podklad.
Dalšími skladateli na programu byli Emil Kreuz, York Bowen nebo Ludwig van Beethoven. Pokud mě Beethovenův sextet pro smyčcový kvartet a dva lesní rohy něčím překvapil, tak to bylo moderností, kterou působil vedle dvou mladších autorů Kreuze a Bowena. Až by to jednoho mátlo, co že se vlastně zrovna hraje a možná, že jsem nebyl sám. Skoro bych až řekl, že se jednalo o velmi hutný a náročný poslech i pro poučené posluchače klasiky.
Upřímně nevím, jestli vysoce kvalitně odehraný repertoár nemohl být proložen lehčími kusy. Takhle dokázal Radek Baborák publikum jistě uhranout, ale možná také zároveň trochu unavit. Možná je ale únava materiálu pouze na mé straně.
Přesto se ale jednalo o velice silný zážitek, který jenom umocnilo krásné místo, které jej hostilo. Bylo také příjemné vidět, že jméno Lípa Musica má potenciál překročit svůj stín a stát se v pravdě událostí velkého jména nejen v místě svého vzniku na Českolipsku.
Na začátku reportáže jsem mluvil o tom, že bylo na první pohled cítit, že jsme v místě, kde kontinuita náboženských setkání nebyla přerušena a kde se pravidelné bohoslužby konají dodnes. Ten samý pocit se ke mně dostal i na samotném konci večera, kdy farář a místní farníci odříkali otčenáš a z kostela jsme odcházeli za zvuku zvonů.
