Oslavou barokního umění se stal čtvrteční koncert Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, který se konal v kostele svatého Vavřince v Jezvé. Vystoupil zde vynikající Ensemble Inégal a sólisté Marián Krejčík a Hannes Rux.
Náplní programu byla bez výjimky hudba barokních autorů. Dalším motivem večera byl ale i svatováclavský svátek, jemuž byl koncert zasvěcený a na kterého v přípravě repertoáru interpreti staré hudby z Ensemblu Inégal nezapomněli. Takzvaná stará hudba je ale v současnosti modernější a populárnější, než by se mohlo na první pohled zdát. V poslední době se jí věnuje stále více souborů. Dvojnásob se této rehabilitace dostává barokní hudbě a oprávněně.
To je koneckonců vidět i na členech ansámblů hrajících starou hudbu, ve kterých je většina členů mladých nikoliv jen duchem, ale i věkem. Zrovna tak je třeba podtrhnout, že nových generací hudebníků pracujících se starými materiály je třeba, neboť dosud existuje mnoho vynikajících hudebních děl, která leží zapomenuta, zapadána archivním prachem. Příkladem budiž archiv kroměřížské arcibiskupské kapely, který dal světu objevit dílo nejednoho ze zašlých mistrů minulosti.
Jinými slovy, kdyby neexistovaly soubory jako Musica Aeterna, která pro diváky festivalu Lípa Musica zahrála loni v Kravařích, nebo Ensemble Inégal a další, lidé by znali z baroka jenom Bacha a dělili by se na ty, kteří ho zbožňují, můžou a nemusí. Těžko bychom potom znali Adama Václava Michnu z Otradovic, Pavla Josefa Vejvanovského, Jana Dismase Zelenku nebo Šimona Brixiho.
Koncert začal varhanními kusy Georga Muffata a Johanna Pachelbela. Varhany kostela svatého Vavřince, které rozehrál umělecký vedoucí souboru Adam Viktora, mají krásný a plný zvuk. Dokáží vnést ducha barokní religiozity do každého koutu krásného rozlehlého stánku, za jehož okny se během druhé, silné a meditativní skladby pomalu setmělo.
Po varhanním úvodu nastoupil zbytek Ensemblu Inégal společně s vzácným hostem Hannesem Ruxem, který je jedním z nejlepších německých trumpetistů a specializuje se na interpretaci barokní hudby. Autentického výrazu dociluje mistrným ovládáním repliky barokního nástroje. Na kopie starých nástrojů hráli i členové Ensemblu Inégal. Housle a violoncello bez ladící mechaniky na struníku, staroškolské smyčce a navíc je v souboru zastoupena i teorba, basová loutna se čtrnácti strunami, která byla hojně používána v italské a francouzské barokní škole.
Ve výčtu hostí večera však netřeba zapomenout ani na ve Švýcarsku působícího barytonistu Mariána Krejčíka, který publiku učaroval zejména charismatickým provedením písně O svatém Václavu, patronu a dědici českém od Adama Václava Michny z Otradovic. Znovu exceloval tento vynikající zpěvák na závěr koncertu, kdy večer vrcholil skladbami od jednoho z nejplodnějších autorů barokního období Georga Philippa Telemana.
Ensemble Inégal do Jezvé přivezl starou muziku, která je překvapivě svěží a aktuální. Pokud v současnosti dokáže něco kazit pověst klasické hudby, tak jsou to laciné filmové soundtracky, pokud něco dokáže její význam rehabilitovat a pozdvihnout, jsou to právě soubory jako Ensemble Inégal. Na další fotografie tohoto koncertu z dílny Lukáše Pelecha se můžete podívat na stránkách www.lipamusica.cz.
