Zaujal nás amatérský projekt Jiřího Kratochvíla s názvem Böhmisch Leipa. Jednou za měsíc můžete nyní i na stránkách i-novin porovnávat historický vývoj vám známých míst v České Lípě.
V obytných zástavbách je vždy jeden prostor, který lze označit za centrální nebo také za nejfrekventovanější. Tímto prostorem bývalo zpravidla náměstí, případně náves u menších osad. V případě města Lípy tomu nebylo jinak. Jak naznačují některé teorie, je možné se domnívat, že původní rozloha tohoto centrálního prostoru uvnitř města rozkládala se na obou náměstích, dnes oddělených řadou domů. Tím jsou myšlena náměstí T. G. M. a Škroupovo. Tehdy poměrně rozlehlý rynek vznikl na křížení dvou hlavních komunikací procházejících městem. Tedy cesty severojižní, dnes ještě velice dobře patrné ulicemi Jindřicha z Lipé a Mariánskou. A druhou, původně významnější cestou východozápadní, protínající město v ose ulic Moskevské a Tržní, dnes přerušené právě zmiňovanou řadou domů mezi náměstími. Jestliže bývalé spojení obou náměstí je spíše domněnkou, naopak archeologicky doložena je skutečnost, že k zástavbě v dnešním rozsahu a tím přerušení přímého směru cesty došlo někdy v 15. století. Před tímto obdobím byla jižní strana náměstí posunuta zhruba o 22 metrů jižněji. Z toho vyplývá, že pravděpodobně od 13. století byla obě náměstí oddělena, ale pouze podstatně užší řadou domů, jejichž následovníci tvoří dnes severní stranu Škroupova náměstí. Dostavba z 15. století tak nejen přerušila osu průchozí komunikace, ale zároveň i zmenšila prostor centrálního náměstí.
Hlavní dominantou středu města býval vždy kostel odpovídající významu a zámožnosti města. Bylo tomu tak i zde. Nejstarší a největší kostel ve městě stával v jižní části původně tedy zřejmě jednolitého velkého rynku a zasvěcen byl sv. Petru a Pavlu. Dnes je místo, kde stával kostel, Škroupovým náměstím a budu se mu věnovat samostatně. Další nezbytnou součástí každého náměstí je radnice, která je na svém místě již od středověku. Další nezbytnou součástí býval centrální zdroj vody pro měšťanstvo. Na našem náměstí bývaly zdroje vody dva. Jedním byla městská kašna napájená dřevěným potrubím z Cihlářského rybníčku, který byl v prostoru dnešního městského parku. Kašna je na svém místě dodnes a její dnešní vzhled vznikl roku 1837 dílem hořických kamenosošců. Zvláštní je zejména zobrazení delfínů v porovnání s realitou dnes všeobecně známou, na rozdíl od neznalosti tehdejší doby. Druhým místem, kde bylo možno nabrat vodu, bylo místo před radnicí, do kterého byla svedena voda z míst pod Špičákem. Na přiloženém snímku je v popředí dobře patrná pumpa, která zanikla na konci 19. století.
Pohled na náměstí na pohlednici z roku 1899:
Pohled náměstím západoseverním směrem dne 24.2.2008:
V ústřední části náměstí je umístěna další historická dominanta. Je jím morový sloup Nejsvětější trojice, jež je alegoricky vyobrazena na vrcholu sloupu. Na podstavci jsou umístěny sochy znázorňující sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Václava a sv. Vojtěcha. Sloup byl zbudován roku 1683 na paměť morové epidemie z roku 1680, která se údajně přestala šířit 21. listopadu po sedmiměsíčním řádění, které si vyžádalo 520 obětí. Proto se na tento den konalo každoroční procesí od morového sloupu ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl se zmiňovanou epidemií rovněž spjat. Kostel byl po přestálé epidemii přebudován. Ve výčtu soch na podstavci najdeme kromě oblíbených světců původem z Čech i sv. Floriána. Tento světec z rakouských zemí byl totiž společně s naším sv. Janem z Nepomuku přímluvcem v době morové epidemie a právě na zásah tohoto světce se měla podle legendy morová epidemie přestat šířit.
Dnešní prostor náměstí tvoří mírně nepravidelný obdélník o rozměrech přibližně 100 na 60 metrů v nadmořské výšce 263 metrů nad mořem. Dosahujeme tak regulérních rozměrů fotbalového hřiště a u každého pomyslného rohového praporku je vždy východ z náměstí. Jedině jižní strana je rozdělena úzkou Kostelní uličkou spojující dvě dnes jinak oddělená náměstí. První zmínka o uličce pochází z roku 1622 a byla spojnicí mezi farním kostelem sv. Petra a Pavla a městským tržištěm.
Náměstí také bývalo často prvním místem, kam byla instalována nějaká modernost. Stejně tak bylo i roku 1833 s olejovým osvětlením, které v roce 1875 vystřídalo petrolejové. Plynové osvětlení se na náměstí poprvé rozzářilo 6. října 1881. Elektrické osvětlení zde bylo instalováno během elektrifikace města v roce 1912, na rozdíl od osvětlení mnohých jiných míst ve městě, kam elektrické osvětlení zavítalo v některých případech až v roce 1946. Domy obklopující náměstí stojí na místech původní zástavby a mnohé mají mohutné gotické sklepy i v několika patrech. Ovšem podoba domů pochází převážně z druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Původní dřevěná zástavba byla nahrazována kamennými domy. Zejména po ničivém požáru z roku 1820, kdy byla následně 21. června vydána stavební vyhláška, která jasně stanovila podmínky, za kterých bylo možné budovat nové domy. Mimo jiné stanovila povinnost stavět výhradně z kamene. Sice tak vznikly ještě některé domy s podloubím, ale nedočkaly se doby fotografie a podloubí byla přeměněna většinou na obchodní prostory.
Náměstí bylo po staletí nazýváno jen tak prostě rynkem neboli tržištěm, tedy Marktplatz. Ostatně to byl jeden ze základních významů tohoto prostoru, kdy se tu po staletí konaly pravidelné trhy, ale i různé slavnosti. Až roku 1938 byla politická situace natolik silná, že došlo k prvnímu konkrétnímu pojmenování. Náměstí dostalo jméno v duchu své doby Adolf-Hitler-Platz. Vcelku logicky došlo ke změně roku 1945 přejmenováním na náměstí Dr. Edvarda Beneše. Jenže dějinný kormidelník pootočil směrovým kolem, a tak se roku 1949 měnilo pojmenování na méně konkrétní náměstí Mírové. Návrat ke jmenovitému pojmenování zaznamenal až rok 19991, kdy dostalo náměstí důstojné pojmenování po našem prvním prezidentovi T. G. Masarykovi.
Stránky autora naleznete zde.