Zdeněk Rydyg není skutečně prototypem továrníka, jak si ho představujeme díky černobílým filmům. Hluboce se zajímal o historii továrny, sháněl historické fotografie, kontaktoval rodinu bývalého majitele. Díky tomu se můžeme v jeho publikaci dočíst, jaké byly začátky Eduarda Helda.
(První část rozhovoru naleznete zde.)
„Od roku 1882 začal s malým vozíkem objíždět domy a skupovat odpadky, hadry a staré zboží, které mu třídili dva až tři zaměstnanci. Hadry a starý papír prodával papírnám. V této době jej napadla myšlenka prodávat papírové sáčky, které si posléze začal sám vyrábět.“
V nejstarším dochovaném katalogu z roku 1939 se nabízejí například tyto výrobky: papírové masky, gázové masky (s výrobou obojích jsem se v muzeu seznámil, stále jsou v něm i v samotné výrobě vidět formy na jejich výrobu), mikulášské výrobky, papírové nosy, nasazovací hlavy, obří údy, vlajky a vlajkové řetězy, papírové čepice, serpentýny, vějíře.
V muzeu však narazíme i na sortiment, které podnik živil v době normalizace. V sedmdesátých letech se zde ročně vyrábělo šest set tisíc lampiónů a milion dvě stě padesát tisíc prvomájových mávátek.
V další místnosti muzea je výstavní prostor, své obrazy a grafiky zde představila například herečka Národního divadla Blanka Bohdanová. V době mé návštěvy zde však byla instalována expozice dokumentující 65 let od vzniku výsadkových jednotek. Ano, naši paragáni mají kořeny právě v Zákupech, tady v roce 1947 vznikla jednotka, která má nyní následníky v Prostějově. Na Českolipsku sídlila jen do roku 1950, pak byli první velitelé odsunuti do vězení či pracovních táborů. Kromě zbraní nebo součástí výstroje si může návštěvník prohlédnout různé fotografie. Já třeba poprvé viděl snímek z dopravní nehody, kterou měl Antonín Sochor pod Stohánkem. Unikátem je seznam Izraelců z hnutí Hagana, kteří se na Českolipsku cvičili.
Předchozím odstavcem jsem už vlastně představil jeden z koníčků Zdeňka Rydygra. Je členem Klubu vojenské historie Česká Lípa, sdružení, které si dává za cíl záchranu a renovaci historických památek souvisejících s vojenskou historií na území České republiky. Zdeněk Rydygr má ve skříni devět uniforem s příslušnou výstrojí a výzbrojí. Společně se svými kolegy se účastní rekonstrukcí bitev spadajících do období let 1775 až 1945. U vchodu do muzea při mém příchodu parkoval historický náklaďák, jiní členové mají džípy, také mají dvě děla a dodělávají třetí.
Na rozdíl od jiných vrstevníků nehovořil Zdeněk Rydygr o své vojně s despektem. Sloužil na letišti v Piešťanech. Letadla ho nadchla aspoň do té míry, že řadu let lepil jejich plastikové modely.
Se svým muzeem se aktivně zapojí i do Zákupských slavností, během nichž bude ve výstavní síni promítat filmy například z výcviku parašutistů. „A tady to probourám a vytvoříme s externími spolupracovníky Muzeum mizejícího času – historii soužití Čechů a Němců v tomto kraji,“ vysvětlil mi, když jsme se zase vrátili na začátek expozice, a připomněl, že v Zákupech žilo před válkou devadesát pět procent Němců.
„A kdy jste se začal zajímat o historii?“ zeptal jsem se, když jsme muzejní část budovy opouštěli.
„Historie mne zajímala už od základní školy, kdy jsem chodil do archeologického kroužku při hradeckém muzeu. Vedl jej známý archeolog Vít Vokolek. Dokonce jsem prováděl vlastní vykopávky v okolí bydliště. Mé "objevy" ale vzaly za své, když jsem se odstěhoval od rodičů a otec tyto "překážející střepy" vyhodil. Dnes by se mi hodily do muzea.“
Od roku 2006 je Zdeněk Rydygr zastupitelem, a od roku 2010 radním a předsedou komise pro obnovu památek v Zákupech. „Není jednoduché hospodařit s třiceti, čtyřiceti miliony korun městského rozpočtu. Čekáme, jak dopadne zákon o rozpočtovém určení daní. Jestli to bude třicet nebo až těch čtyřicet.“ Ale více než o penězích se rozvypráví o tom, jak na devátého září chystají odhalení Kříže soužití Čechů a Němců. Přijet by měl například i německý velvyslanec v Česku nebo litoměřický biskup.
Ve Zdeňku Rydygovi jsem opět narazil na člověka, u kterého není jisté, jestli v noci spí nebo jestli nemá delší den než dvaceti čtyř hodinový.
„Nezapomněli jsme na nějaký koníček?“
„Jsem od roku 2001 členem Aktivních záloh Krajského vojenského velitelství v Liberci a každoročně absolvuji cvičení v některém z vojenských prostorů Armády České republiky. Civilně rád vařím, konzervativní českou a mezinárodní kuchyni.“
Na závěr zbývalo zjistit, kam příště.
„Zkuste pana Sobotku z Ajeta v Lindavě, ten vás rád přijme.“