Chovatel poštovních holubů Jaroslav Česnohlídek předal štafetový kolík své přítelkyni Venuši Dubové (zde). Díky tomu jsem mohl nahlédnout pod pokličku dalšímu z oborů lidských činností – optice.
Do obchodu Venuše Dubové jsem dorazil v okamžiku, kdy obsluhovala zákazníka, který si rozbil brýle při zpracovávání palivového dříví. Měření očí refraktometrem jsem viděl vždy jen v nějaké reklamě, takže jsem se hned drze zeptal, jestli mohu být změřen také. Chvíli jsem mžoural do přístroje jedním, chvíli druhým okem, abych zjistil, že na dálku vidím stále velice dobře. Hůře dopadla zkouška na blízko.
„Za rok máte dioptrii. Potom počítejte každé tři roky další půlku,“ ubezpečila mě celkem přesvědčeně optička. „Hold je vám přes čtyřicet, to je normální.“
Co by měl člověk studovat, aby se mohl stát optikem? Venuše Dubová má gymnázium, poté nástavbu v Brně, které je i v současnosti centrem oboru. Jen se již studuje na vysoké škole a absolventi získávají titul bakalář. Kromě Brna se lze optikem stát už i v Praze.
Jaké mají optici vyučovací předměty? Brýlovou optiku, geometrickou optiku, brýlovou techniku, přístrojovou techniku, technologii, nauku o zraku, somatologii a jazyky.
Venuše Dubová pochází původně z Děčínska, do Lípy dostala umístěnku. Neměla s tím však problém, protože sem stejně chtěla, její strýc zde už optika dělal. Dnes jsou konkurenti, protože on má provozovnu v Lékařském domě.
„Já tady ale měla první soukromou,“ pochlubila se. Otevřela ji necelé dva roky po revoluci, hned po mateřské dovolené.
Ve státním nebyla moc spokojená. Na brýle se stály fronty, lidi byli naštvaný. Když otevřela, přesunuly se fronty k ní. To byla zlatá léta. Dnes je v Lípě optik šest, další v Mimoni, Doksech a Stráži. Navíc se brýle na čtení prodávají i v hypermarketech. V devadesátých letech si mohla dovolit i zaměstnance. Nejprve brusičku skla, později vystudovaného bakaláře, který potřeboval pět let praxe, aby se mohl stát rovněž konkurencí.
„Byl fofr. Když jsem čekala další dítě, v pátek jsem zavřela, v neděli odrodila a za týden byla zpět v práci.“
Udělat brýle mi po malé exkurzi nepřijde jako sranda. Polotovar je velikostí dvojnásobný, musí se vycentrovat, vypočítat výška středu, zabrousit, zasadit do obruby. S vybavením, tj. s chytrou mašinkou to v současnosti trvá osm minut, dříve v ruce půl hodiny. Stroj však stojí 700 až 800 tisíc.
Zajímalo mě, jak se dá udržet ve formě, když vývoj, především v přístrojové technice, jde rychle kupředu. Jednou ročně se v Brně pořádá optický veletrh Opta, na němž se nabízejí novinky na trhu, od brýlí po přístroje.
Když se přístroj koupí, přiveze ho technik, který ho vyšteluje, trochu zasvětí do používání a předá příručku.
Během našeho rozhovoru dorazila dcera, tak jsem se zeptal, jestli má paní Dubová pokračovatele. Dívka zuřivě kroutila hlavou a Venuše Dubová mi prozradila, že to snad raději ani nechce. Na trhu je plno a bylo by těžké se prosadit. I v tomto oboru drobné živnostníky drtí konkurence nadnárodních řetězců, jakým je třeba Grandoptical. Jeho zaměstnanci mají většinou jen kurzy na to, co mají nabídnout, a přímo na provozovně nevyměňují ani šroubky.
A co jiné koníčky? Minule jsem si všiml, jak vášnivě fandila našim reprezentantům na mistrovství světa biatlonistů.
„Ráda čtu. Především romány z lékařského prostředí, historické ze starého Egypta nebo třeba Remarqua. Také plavu a vařím.“
Načtené věci dokázala Venuše Dubová také náležitě prodat v televizních soutěžích. Vyhrála v populární sérii Nejslabší máte padáka, stejně jako v pořadu Pálí vám to. Ve Staňte se milionářem skončila v pozici náhradníka.
„Do Prostřena nepůjdete?“ napadla mě souvislost mezi zálibou ve vaření a v televizních soutěžích.
„Já bych šla, ale nechci, aby mi někdo šmejdil po bytě.“
Chvíli jsme vymýšleli, koho představíme příště. A zůstaneme ještě u drobných živností. Když vše klapne, příště vám představím Hanu Franzlovou, která provozuje květinovku na Děčínské ulici.
Upozorňuji čtenáře, že na fotografiích není paní Venuše (ani já). Někteří lidé se fotit nechtějí :o(