V minulém díle (zde) jsme si s bývalým primářem českolipského oddělení ORL povídali zejména o jeho cestě k medicíně a také o jeho otci. V pokračování se mimo jiné dozvíte, koho navštívíme příště.
Jak se podobná zkušenost podepíše na malém dítěti, jakým jste tehdy byl? A co později? Neměl jste problémy během studia nebo později v práci.
Jako dítě tomu nerozumíte. Dětství jsem trávil převážně u tety či prarodičů. Otec dokonce po propuštění usiloval o občanskou i stranickou očistu, vychovával mne levicově a o Stalinském teroru mne poučoval ve věku, kdy mne to ani moc nezajímalo (dlouhá puberta). Během studia jsem politicképroblémy neměl, i když s odstupem času mi dochází, že nade mnou musel držet ochrannou ruku snad sám spectabilis děkan.
Váš otec organizoval v roce 1968 přechod vlády do ilegality. Co si mám pod tímto pojmem představit?
V období „pražského jara“ působil jako poradce Josefa Smrkovského. Vycházel ze zkušenosti z německé okupace a z maďarských událostí roku 1956. Očekával zatýkání a perzekuce členů vlády a Dubčekova křídla KSČ. Nad ránem 21. 8. zmizel a několik dní jsme ho neviděli, zařizoval ilegální byty, občanské průkazy a cestovní pasy s pomocí svého bývalého spolubojovníka na ministerstvu vnitra. Později mi s humorem vyprávěl, že tehdejší ministr zemědělství Borůvka měl falešný občanský průkaz vystaven na jméno Jahoda. Ty průkazy nikdy nikdo nepoužil – po návratu unesených politiků z Moskvy bylo vše jinak. Táta se také nějak spolupodílel na organizaci Vysočanského sjezdu KSČ a na fungování vysílačů armádních i rozhlasu v době, kdy sověti nezvládali plně svou režii. Nic o tom nevím, jen zprostředkovaně: něco mi pak po létech vyprávěli Ladislav Lis a Jiří Dienstbier - už zde v Zahrádkách.
Zase zpět k vám. Vím, že o své politické angažovanosti nechcete moc hovořit, ale zkusím se aspoň zeptat: Měl jste po revoluci nějaké politické ambice?
Neměl. Neumím to. Po revoluci jsem byl svými kolegy volen do funkcí v nově vzniklé Lékařské komoře a Svazu českých lékařů. Byla povinnost se z toho nevyzout, ale nezvládal jsem to. Postupně jsem ze všeho vycouval. Nemám na to uspořádané myšlení. Má argumentace je vždy opožděná, kolegové mi říkali, že mám „schodišťový symptom“ - ta správná myšlenka mě napadla vždy až na schodech. Neumím jít „do konfliktu“ A jak jste si sám jistě všim, neumím moc říkat „ne“... a to se do politiky vůbec nehodí.
Vraťme se ještě ke koníčkům. Kromě horolezectví jste zmínil chovnou stanici jihoruských ovčáků. Jak jste se dostal k tomuto koníčku?
Horolezectví to nikdy skutečné nebylo, spíše „chození“ v opravdových horách. Díky Rybovi a jiným. Totéž se týká „ horské“ cyklistiky, lyžování: díky Skubovi, Stibrovi a dalším. Akce jihoruský ovčák byla náhoda. Toto plemeno přivezl někdy v letech1985-86 z Ruska pan Blažek z Polevska. Byla to rarita. Otužilé nebojácné plemeno vyšlechtěné proti medvědům, rodící mláďata ve sněhu. Moje manželka byla doma často sama (trávil jsem mládí v nemocnici) a toužila po elektrickém poplašném zařízení. Vedoucí prodejny „Elektra“ pan König tehdy vyslovil slavnou větu: „Milostivá paní, nejlepší poplašné zařízení je pes. Já Vám takového opatřím.“ A seznámil nás s panem Blažkem. Dostali jsme úžasnou fenku z prvního vrhu. A bylo.
Moje kolegyně mi o vás řekla, že jste takový renesanční člověk. Představuji si, co jsme mohli ještě vynechat, abyste mi do této definice zapadl. Ano, umělecké sklony. Zkoušel jste psát, malovat, hrát na hudební nástroje?
Nemám ponětí, co tím Helenka myslela. Umělecké sklony nemám, i jako konzument jsem v tomto směru málo vzdělán. Renesance znamená obroda, v tomto smyslu jsem také mimo.
Na závěr jsem Karlu Kahanovi položil tradiční otázku týkající se toho, komu předat štafetový kolík. Nabídl mi tolik zajímavých lidí, že se mi z toho zatočila hlava. Nakonec jsem se rozhodl seznam nepublikovat, protože by to vypadalo, že jsem dal někomu přednost a ostatní zavrhl. Ale zajímaví byli opravdu všichni. Někdy skutečně zírám, jak pestré Českolipsko je. Nejen přírodou, ale i lidmi. Určitě to však souvisí – přitahuje lidi vnímavé.
O vybraném Ladislavu Hlínovi mi mimo jiné napsal: V mládí chytal barakudy a portrétoval bohaté Američanky na Floridě, žil v Kolíně nad Rýnem, závodil s poštovními holuby a jejich vajíčka pašoval po kapsách do ČSSR, sám vydal knihu o historii některých rodů poštovních holubů.
