Štafeta má určité série. Setkávali jsme se s lidmi spojenými se sklem, s okolím hradu Houska, s věřícími. Nyní vám už podruhé představím osobu, která má malý krámek. Optička Venuše Dubová předala pomyslný štafetový kolík květinářce Haně Franzlové.
Sama Hana Franzlová navrhla schůzku v restauraci U Hrabala. Po hodně dlouhé době se mi stalo, aby někdo přišel dříve než já. Číhal jsem venku na lavičce, abych po chvíli zjistil, že na mě od stolu mává energická blondýna.
Hana Franzlová pochází z východních Čech, z Opočna. Na začátku osmdesátých let si dali s manželem inzerát, že hledají zahradnictví s bydlení, a tak se ocitli v Provodíně, ve Slunečním dvoře. A hned jsme měli aktuální téma pro hovor. Krajští úředníci totiž neustále vymýšlejí, jak proinvestovat evropské peníze a mentálně postižené chovankyně ze Slunečního dvora přemístit třeba do Zákup nebo Nového Boru.
Přitom v Provodíně podle Hany Franzlové zařízení funguje už od roku 1927. Tenkrát zde nebylo jen zahradnictví, ale i polnosti, kravín či další možnosti, jak se ženy mohly stát aspoň zčásti soběstačné a užitečné. Také zde nebyly zcela izolované a nemusely si připadat jako někde v ústavu.
V roce 1982, kdy sem přišla Hana Franzlová, fungovalo už jen zahradnictví, ve kterém průběžně pracovalo asi padesát děvčat. Ústav dával práci také řadě lidí z okolí.
„Zaměstnány zde byly dvě kuchařky, hospodářka, tři až čtyři zahradnice. Také topič, dvě ženy v prádelně, vedoucí, sekretářka, chlapi v dílně,“ vyjmenovala mi. „Bylo to pro mě jako dvacetiletou nezvyklé prostředí, ale postupně se mi tam narodily obě dcery a byl to skutečný domov.“
Dnes však má své květinářství v České Lípě na Děčínské ulici, u zahradnictví společnosti Lesoprakt. Jak sama říká, začala však podnikat pozdě. Dnes je pro všechny malé prodejny špatná doba. Postavilo se OBI, Spary a květinovky jsou i v dalších hypermarketech.
Trochu jsme si povzdychli nad tím, jak českolipská pravice poměrně levně prodala pozemky megaobchodům a z velké části zlikvidovala svou voličskou základnu. Podle Hany Franzlové neuspěje ani teorie, že obchody vytvořily nová pracovní místa. „Někde jsem četla, že jedno místo v supermarketu zlikviduje jeden a půl pracovního místa v centru.“
Číslo se mi sice žádné konkrétní vymámit nepodařilo, ale za poslední roky klesly tržby zhruba o třetinu. Konkurovat se dá pestrostí, čerstvostí a v posledních měsících především cenou. „Na tu lidi slyší, navíc velké obchody zdražily.“
Zajímal jsem se, co se změnilo za posledních dvacet let v oboru.
„Největší vliv má nizozemská škola. Oni si s kytkami doslova hrají, stále vymýšlejí nové odrůdy. Ale Češi jsou dost konzervativní. Třeba u růží platí, že Češi nakupují poupata. Ale ty se už nikdy neotevřou. To Holanďané koukají na sílu stonku a mají rádi, když se růže postupně otvírají. Já osobně nemám ráda, když jsou v kytici tři nějaké umělohmotné krouceniny,“ rýpla si ještě jednou Hana Franzlová do květinovek v marketech.
„A kdo květiny do vašeho obchodu dodává?“ zeptal jsem se.
„Mám svého dodavatele. Většina květin je z Holandska. Mají to vymakané, do 48 hodin od uříznutí jsou rostliny u zákazníka. I letadla jsou na ně speciálně vybavená. Češi už moc zboží nedodávají. Ještě tak na podzim chryzantémy a gerbery. A taky hrnkové rostliny a sadbu.“
Moje mamka má doma přes stovku pokojových rostlin, tak jsem se zajímal o nové trendy v pokojových květinách. Podle Hany Franzlové letí především zamia, asi proto, že je ideální do bytů i restaurací. Pro zajímavost, zjistil jsem, že má i hezký český název keják, který dostala od Jana Svatopluka Presla. (Presl mimochodem může za řadu českých názvů chemických látek.) Hitem jsou určitě orchideje ze skupiny phalaenopsisů.
Ptal jsem se také na vrcholy sezóny.
„Už zase je to MDŽ, ale před tím asi čtyři roky vedl Valentýn. MDŽ neporazí ani konec školního roku. Dolů jde vytrvale Svátek matek. Nyní na jaře ale máme také žně, obzvláště nyní, kdy se náhle oteplilo. Prodávají se sazba, hnojiva.“
Květiny ale nejsou jediným koníčkem Hany Franzlové. S dcerou jsou známými chovatelkami králíků. Ona sama má ve své králíkárně u nás poměrně neznámé plemeno nazvané dalmatinský tříbarevný rex. Viděla ho předloni na celoevropské výstavě v Nitře.
„Chtěla jsem puntíkatého králíka od té doby, co jsem viděla ty pruhované v Saxáně,“ poznamenala k tomu.
Samozřejmě králíci nejsou jen na okrasu. Narodí se jich hodně, vždy tak tři jsou pěkní. Ostatní mají smůlu.
Dalším koníčkem jsou projížďky s přítelem na silné Yamaze o obsahu 1620 kubických centimetrů. Zatím nejdále byli u příbuzných v Orlických horách, jinak jezdí spíše kolem komína, do Litoměřic na zmrzlinu, do Poděbrad na sraz.
„Na technické věci byste se ale musel zeptat přítele. Já se jen vezu.“
Hana Franzlová je rovněž čerstvou babičkou dvojčat, takže čeká, že letos místo motorky bude spíše prohánět kočárek.
A kam příště? Pokusíme se nahlédnout zase do jiného oboru. Dalším člověkem, kterého se vám pokusím představit, bude Jan Hromas, který chová skot v Zákupech.