Už v minulém díle Štafety jsem naznačoval, že u koní minimálně jedním dílem zůstaneme. S Annou Folaufovou jsme se sice nesešli osobně, ale snad se mi podaří představit vám další zajímavou osobnost našeho regionu.
V Bohaticích nedaleko České Lípy provozuje svůj Nord ranč zaměřený na chov amerických plemen koní.
Předpokládám, že se budeme bavit hlavně o koních. Uchvátili vás už jako malou holku nebo tato láska přišla až později?
Koně stejně tak jako ostatní zvířata a vlastně přírodu jako takovou miluji od mala. Vyrůstala jsem v Praze a pro tento alternativní způsob života jsem se definitivně rozhodla až ve dvaceti šesti letech, a ještě o něco později jsme založili Nord ranč.
Na svých stránkách popisuje Anna Folaufová založení ranče takto: V roce 2003 jsme postavili stylový srub, který je umístěn na kopci, z kterého jediným pohledem přehlédneme využívaných 40 hektarů vlastních pastvin, tudíž jsou naše koně pod stálým dohledem. Mírně kopcovitý terén dotváří kolorit krajiny a poskytuje našim svěřencům ideální prostředí pro jejich zdravý tělesný i psychický vývoj ve smíšeném pohodovém stádě. Pro zarputilé zastánce boxového ustájení jsme na ranč v roce 2011 pořídili deset boxů a tím rozšířili naší nabídku o tuto službu.
Mluvíte v množném čísle. Je vás na ranč více? Kolik lidí vlastně musí na ranči pracovat, aby fungoval?
V množném čísle mluvím, jelikož mi po své práci pomáhá můj přítel. Nemáme žádného zaměstnance, leč naši kamarádi, kteří u nás mají koně, nám mnohdy velice pomáhají. S tímto týmem jde vše snadněji.
V současnosti jste se zaměřila na chov amerických plemen. Nedávno jsem dostal malou přednášku o fríském koni. Můžete čtenáře trochu obeznámit s tím, jaké přednosti mají plemena Quarter Horse a Paint Horse.
Plemenná kniha QH byla založena v roce 1940 – jedná se o dobytkářského koně, jehož název vznikl ze schopnosti běhat nejrychleji čtvrt míli - neboli quarter mile. V dnešní době zejména pro modernější pojetí využití tohoto plemene se jedná zejména o koně chovaného pro westernový sport či jako rodinného společníka z důvodu jeho výjimečně laskavé povahy. Existuje mnoho sportovních specializací využití tohoto plemene ve westernovém sportu, ať už se jedná o technické discipliny, rychlostní či dobytkářské.
Já jsem si je vybrala právě pro jejich neuvěřitelnou povahu, ale také jednoduše proto, že se mi moc líbí.
Účastníte se vy sama nějakých soutěží nebo to necháváte na jiných?
Sama nejsem soutěživý typ, nepotřebuji stužky vítězství. Ale kdyby se někdo extra šikovný, hlavně nadšený našel, jistě by s našimi koňmi a pod naším vedením slavil závodní úspěchy.
Vidíte, už na začátku jsem se chtěl zeptat, jaký máte vztah k Českolipsku.
Jak už jsem řekla, jsem řekněme „náplava“, ale vzhledem k tomu, že obhospodařuji hezký kousek českolipské země, se tu již dávno cítím víc doma, nežli ve svém rodném městě.
A proč právě Českolipsko?
Náhoda :-)
Jaké služby na svém ranči poskytujete?
Na ranči máme westernový obchůdek, nabízíme pastevní odchov koní, prodej našich hříbat, připouštění naším vynikajícím QH plemeníkem, výcvik koní ve westernovém stylu...
Dá se ranč v současnosti ufinancovat? Projevuje se na chovu koní krize?
Člověk se musí hodně snažit, pracovní doba se nedá počítat, je to zcela odlišný způsob života, než si běžný zaměstnanec umí představit. Krizi zase tolik nevnímám, máme tu skutečně kvalitní chov koní a naše koně jsou žádáni i v cizině - jsou na nás u našich klientů dobré reference. Aby ale vše bylo dle mých představ, jak už jsem řekla, je to spousta práce a musí být vše dobře zorganizováno.
Zabýváte se na pozemcích i jinou zemědělskou činností?
Ne, na to již nemám silovou kapacitu :-)
Díval jsem se na internetu, že patříte mezi podporovatele sdružení Unijazz. Jde jen o nějakou formální, facebookovou věc, nebo jste skutečně přívržencem?
Jsem přívržencem jakékoli dobré hudby a jazz zrovna patří mezi mé favority. Jinak občas pořádáme pro radost svých kamarádů koncerty, kde se „vyřádíme“ i na jiném poli, než jsou rančovní záležitosti – zpestřujeme si tak svůj život a rádi poznáváme lidi stejného ražení, kteří nezahálí a rádi něco tvoří pro druhé :-).
Skutečně nestíháte nic jiného než farmařit?
Kdybych skutečně nestíhala nic jiného, začal by být život poněkud stereotypní. Proto vyrážíme na výlety, kocháme se odlišnou krajinou, nasáváme zážitky, poučujeme se pozorováním…
Bude vaše dcera po skončení studia pokračovat v práci na farmě?
To se uvidí, zatím ji studie baví a hlavně život ve městě. Je to obvyklé – moje matka se za divadlem přistěhovala do Prahy, já se sice také zúčastnila pražského kulturního života, ale štěstí jsem hledala v přírodním způsobu žití, má dcera je „překoňovaná“ a chce zase zpátky mezi lidi. Je to prostě koloběh, a tak to musí být. Jestli se vrátí, bude tu vítaná, pokud ne, pak ať je šťastná tak, jak si sama zvolí …
Mám hodně studentek, které po koni touží. Vy máte určitě řadu zkušeností. Jak mají začít, pokud bydlí na českolipském sídlišti?
Pokud chtějí nést oběti svému „koníčku“ a ne jenom o tom mluvit mezi vrstevnicemi, pak jsou různá řešení. Koupit si koně - samozřejmě se nejedná o levnou záležitost, život koně je nákladný – nesmí uvažovat jen o pořízení, ale hlavně si uvědomit zodpovědnost za toto rozhodnutí. Je to třeba řádně promyslet. Anebo prostě zkusit oslovit nějakého chovatele a tímto začít.
Už jste přemýšlela, komu předat štafetový kolík pro příští díl?
Když to má být někdo z Českolipska, tak svému příteli. Je to šikovný truhlář.
Poměrně dlouho jsem paní Folaufovou přesvědčoval, aby nám poskytla i nějakou fotografii, na které je právě ona, ale odpověděla, že miluje svou anonymitu a hlavně skromnost. Koně jsou prý romantičtější. Škoda, Anna Folaufová je moc pěkná žena :o).
