Nechci být a nebudu sentimentální, na to jsem moc mladý. Nicméně faktem je, že Yvetta Hotová dokázala pozvednout obvykle druhořadou hudebku na plnohodnotný předmět, navíc velmi poutavý a interaktivní v porovnání s jinými předměty, které se na gymnáziích vyučují. Dokázala velmi dobře skloubit výuku teorie (v základní míře, ale i tak si ten šanson pomatuju, a to rozhodně nepatřím mezi studijní typy) se zpíváním. Nesnažila se ponižovat netalentované žáky (například mně) vynuceným zpěvem před celou třídou. Bylo z ní cítit nadšení pro věc. Známkovala podle reálných výstupů jednotlivých studentů, ne podle momentální nálady, jak to často u hudební výchovy bývá. Zkrátka bylo to nadprůměrně kvalitní a inteligentní učitelka.
Hlava mi nebere problém na ZUŠ. Snad jsem pochopil podstatu sporu, tedy že proti sobě stojí skupina učitelů a shora dosazená Yvetta Hotová (stranou nebo spíše odborem školství, kde existují dlouhodobé vazby?). Hlavní důvody nespokojenosti zaměstnanců ZUŠ mi nejsou úplně zřejmé – jde snad o nekompetentnost ředitelky, netransparentní výběrové řízení nebo snad nesou svůj díl genderové aspekty (úmyslně jsem nepoužil výraz genderové předsudky)? Ať je to jakkoliv, atmosféra je dlouhodobě napjatá, tedy alespoň tak to na mě působí jako na člověka mimo dění, který má veškeré informace zprostředkovaně z médií a diskusí na Internetu. Dusná atmosféra v prostředí, které by mělo být svou podstatou tvůrčí, uvolněné, svobodomyslné jistě nepřispívá bezvadnému fungování celé instituce.
Nechápu, proč dospělý člověk, v podstatě finančně nezávislý (přiznejme si to, není to nic špatného), dobrovolně setrvává v pozici, ve které není kolektivem vítán. Lze namítnout, že manažer by se neměl ohlížet na názory a pocity podřízených, ale měl by instituci či podnik vést tak, aby dosáhl kýžených ukazatelů (zisk, veřejná služba, ...). ZUŠ ale není fabrika plná nekvalifikovaných dělníků, které lze poměrně snadno nahradit; je to velmi úzce specializovaná umělecká škola, a proto je v ní nezbytné přistupovat k problémům jinak, nelze uplatňovat obecné manažerské postupy běžné v komerčním prostředí.
Nechápu důvody, proč Yvetta Hotová pokračuje ve funkci ředitelky ZUŚ, proč se stresuje, proč si snižuje kvalitu svého života. Ambice, snaha něčeho dosáhnout jsou do určité míry žádoucí vlastnosti, od určité míry, zvláště při ztrátě soudnosti, naopak destruktivní.
Podle chování zaměstnanců školy si nemyslím, že oni budou tou stranou sporu, která ustoupí. Zcela evidentně neustoupí. Navíc jsou ve výhodě, nemají v podstatě co ztratit, nemají za ZUŠ zodpovědnost jako za celek. Vyhodit je bezdůvodně nelze, resp. je to daleko složitější než v komerčním sektoru.
Zastávám názor, že každý by měl dělat to, v čem je dobrý, přínosný pro společnost, co ho uspokojuje, těší, za co je oceněn ostatními (nejen finančně). Nechápu, proč Yvetta Hotová nepokračuje v tom, v čem je dobrá – ve výuce hudební výchovy a českého jazyka. V klidu, s uznáním, snad i s vnitřním uspokojením. Někdy je totiž méně ve skutečnosti více.
Stávající situace jednoznačně škodí všem – ředitelce, učitelskému sboru, žákům a celé škole jako celku. Kdo bude ten osvícený, který spor důstojně ukončí? Ústup nemusí nutně znamenat prohru.