Nejsem zámkový typ. Mám raději zbytky hradů, kde na sebe bez doprovodu průvodců nechávám dýchat historii, představuji si všední den obyvatel i krvavé bitvy. Miluji to prolnutí přírody se starými výtvory člověka, navíc mi byla vždy bližší gotika než třeba baroko. Na Lemberku mi však tentokrát dělal průvodce můj kolega Martin Aschenbrenner, a to je přece jen jiná.
Výklad dávné historie zkrátil na nezbytné minimum a více se zabýval nedávno skončeným stoletím, kdy se majitelem zámku stal stát. Bohužel stejně jako jinde, ukázalo se i na Lemberku, že státní úředník není pro památky tím nejlepším pečovatelem. Obzvlášť, když nás člověk znalý upozorní na tu a tam omylem zazděnou díru, barokní nábytek v renesančních prostorách či falešnou výzdobu.
Každopádně nejvíce je na Lemberku znát skutečnost, že v ohromných prostorách vlastně není co vystavit. Jako směšná se pak jeví snaha správců být světoví a mít dva prohlídkové okruhy. Jeden se jmenuje Zámek a druhý Muzeum. Do druhého bych dobrovolně nešel - vidět za třicet korun Zdislavinu komůrku a něco archivních materiálů dokumentujících vývoj kultu svaté Zdislavy je pro řadového turistu trochu nuda.
Všechny místní špeky jsou na trase prvního okruhu (padesát korun). Barokní kaple, která si moc nezadá s tou zákupskou, nádherný bajkový sál, jehož strop je vyzdobený výjevy z desítek bajek, a pěkná černá kuchyně. Už nyní se můžeme těšit na rytířský sál, který se pozvolna opravuje a momentálně nádherně voní dřevem použitým na stavbu lešení.
Ve všech prostorách mě zaujaly štuky na zdech i stropech. Ty byly určitě novinkou od minulé návštěvy. Stejně jako zrekonstruované nádvoří.
Jet na Lemberk autem a zaparkovat na parkovišti pod ním, kterému vévodí "reprezentativní" pokladna (viz foto), je trochu škoda. Připravíme se tak o nádhernou procházku z Jablonného v Podještědí. Projít se kolem rybníka, napít se ze Zdislaviny studánky, zastavit se ve stínu lip v chráněné aleji, rozhlédnout se do kraje a spatřit Luž či Hvozd, to je ten pravý doplněk návštěvy zámku. A to je v jeho blízkosti ještě Bredovský letohrádek s expozicí věnovanou Lužickým horám a barokní zahrada se spoustou laviček.
Začal jsem sice kriticky, ale když se vydaří počasí a sejde se parta fajn lidí, odchází člověk nakonec z Lemberka a okolí velmi pozitivně naladěn.