Nejdříve řešení testu z minulého článku.
V kterém díle Terminátora se Arnold Schwarzenegger skloní na Sarou Connorovou a řekne jí…
„ Pojď se mnou, jestli chceš žít“ ?
Ano, je to Terminátor 2. To jsou nezapomenutelné filmy.
A nyní z našeho města.
Ing. Bínová mi sdělila, že s navýšením rozpočtu na drobnou architekturu je spokojena. Znamená to, že pískoviště, lavičky, dětská hřiště dostanou více peněz na údržbu, a to je dobře.
Zaznamenal jsem rovněž, že v ulici Čs. armády se začalo pracovat na opravě vadné kanalizace. Bagry, rypadla, dělníci. Bylo mi sděleno, že pracovníci objevili další závady, které průběžně opravují.
Mimoděk jsem si vzpomněl na petici za opravu vadné kanalizace z podzimu roku 2001.
Na pana Berana, pana Gnipa, na mnoho ostatních, kteří nám petici podepisovali. Nyní je podzim roku 2008. Některé věci, jak vidno, neběží moc rychle.
Zdá se mi, že práce měla spíš začít dříve, už na začátku října. Nyní v listopadu je to dost pozdě. No dobře, nejsem odborník.
Krajské a senátní volby
Prosím čtenáře o trpělivost, protože jsem si dovolil svým způsobem volby komentovat.
Skoro to vypadalo, že by za ČSSD vyhrál i zahradní trpaslík.
Občanským demokratům selhala rozvědka nebo strategický rozmysl. Hrozící nebezpečí prehlíželi, přestože bylo jasné, že ČSSD chystá masivní a nekompromisní útok.
A co jiného mohla dělat? Vsadila vše na jednu kartu.
Představe si, vážení čtenáři, že jste předsedou velké levicové strany. Je to zvláštní představa, ale zkusme to, buďme na chvíli Jiřím Paroubkem. Budeme to mít docela špatné, protože parlamentní volby jsme prohráli přes nerozhodný výsledek zásluhou přeběhlíků (Melčák, Pohanka). V záloze číhají na naši slabost Šlouf s Dalíkem. V prezidentské volbě jsme sice nalomili vládní koalici (na naší straně jsou Zelení) ale zase nás podrazila KSČM svou svéhlavostí a ještě Snítilý a Volf. K tomu ještě vysílá z Vysočiny ty své jedovaté šípy bývalý vůdce. Nezaměstnanost klesá – to je výhodné pro vládu.
Blíží se rozhodující moment, musí se něco udělat. Zvrátit nepříznivý trend. ČSSD je na vše sama. Nikdo jí nepomůže.
Vedení strany se rozhoduje pro útok těžkého kalibru. Nasazuje nesmírné finanční prostředky, provádí silnou centrální kampaň následovanou lokálními kampaněmi, strana se aktivizuje na všech úrovních – je to mobilizace. Předseda Paroubek absolvuje v 6 týdnech 120 mítinků, to mi vychází skoro na tři denně.
Víte, vážení čtenáři, já se nestanu sociálním demokratem. Ale oceňuji nasazení, pracovitost a invenci. Je pravda, že některé argumenty ČSSD nepovažuji za korektní. Ale volič má vlastní mozek, všechno si může rozmyslet on. Protože se voleb účastnilo kolem 40% voličů můžeme říct, že 60% voličů poplatky ve zdravotnictví nevadí. Ale z těch 40% podstatné části vadí a ti vyhráli. A zčistajasna je republika oranžová. Den po krajských volbách bylo jasné, že vítězství je blízko i ve volbách senátních (součet voličů soc.dem + voliči KSČM). To se potvrdilo. Ale ještě mohli občanští demokraté bojovat. V neděli a v pondělí sestavit pracovní skupiny, v úterý je poslat do ulic. Bojovat až do pátku. To se nestalo – nebo jsem to neviděl.
Výsledek je známý.
ČSSD ukázala že má sílu, že umí strhnout voliče. Ukázala také, kdo je na levicovém dvorku pánem. Může si nyní vybírat ze středu či z levice. A najednou je situace pro pravici vážná.
Nu, změna je život. Politické kulisy se zase výrazně pohnuly a uvidíme, jak si nové krajské reprezentace poradí.
Obrana Milana Kundery
Přiznám se, stal se ze mě v poslední době kunderolog. Zaujaly mě některé jeho romány – Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost. Milan Kundera je zvláštní osobnost, vysoce introvertní, zvláštní fenomén naší (a francouzské) literatury. A více než volby jsem prožíval aféru hodně medializovanou v tisku o jeho domnělém udavačtví v 50. letech.
Víte, vynikající umělci Menzel, Hrabal, Lustig, Kundera a jiní – jsou svědomím společnosti.
Oni tvoří tu reflexi národa.
Různí lidé (i Václav Havel a Milan Uhde) se vyjadřovali k aféře a také samozřejmě s různou úrovní svých poznámek. Od některých lidí byly ty poznámky až značně ubohé.
Pročítal jsem Lidové noviny prakticky ze dne na den a po nějaké době jsem cítil, že mi něco nesouhlasí. Chci vás, vážení čtenáři, na něco upozornit. Jak to budete brát, záleží na vás.
Budu určitým způsobem analyzovat tuhle kauzu. O čtenáři předpokládám, že ji zná z medií, nebudu ji tedy opakovat. A prosím čtenáře o toleranci.
Sledovat fakta. Jak je ale sledovat na vzdálenost skoro 60 let?
Všimněte si záznamu Bezpečnosti. Je tam uvedeno Milan Kundera, data narození, přechodné bydliště – tehdy studentská kolej. Chybí ale trvalé bydliště a číslo průkazu totožnosti - občanského průkazu. Proč to příslušník, vrchní strážmistr Rosický nezapsal? Předpokládám, že v roce 1950 občanky existovaly. To znamená, že buď osoba X (nebudeme říkat Milan Kundera) neměla OP sebou a Rosický to akceptoval (což je policejní chyba), nebo se nato Rosický neptal (což je ještě horší policejní chyba). Na OP je také fotografie. Příslušník policie může a musí provést ověření totožnosti. Toto v protokolu chybí, soudce by řekl, že existuje určitá důkazní nouze. Klíčová otázka je… odpovídá takto pořízená identifikace osoby zvyklostem a pravidlům policejní práce té doby?
A další: Stačí takto pořízená identifikace osoby k tomu, abychom mohli rozhodně prohlásit…ano, udávajícím je skutečně Milan Kundera ?
Ve věci záznamu Bezpečnosti mi také schází profesionální hodnocení dokumentu nějakým policejním úředníkem nebo příslušníkem SNB, což už jsou nyní důchodci. Lidové noviny žádné takové hodnocení profesionálem neuvedly. To je nedostatek.
Klíčem v pochopení věci je linie Militká – Dlask. Oba jsou přátelé a později si Militká Dlaska bere za manžela. Militká je setkáním s Dvořáčkem postavena do těžké situace, ale nabízí mu přespání na koleji. Svěřuje se svému příteli Dlaskovi, ten asi v čase oběda (prý) Kunderovi a ten zase v 16,oo hod. vše sděluje příslušníku Bezpečnosti Rosickému.
Kundera už v té době byl introvert a nevěřím tomu, že by tak rychle něco dělal.
Další: kdyby mě oslovilo pět lidí, že mám jít na policii, asi tam tedy půjdu. Když mě osloví jeden, řeknu mu, ať si svoje problémy se svou láskou vyřeší sám. Dlask nemá svědky na to, že něco Kunderovi sděloval, je to jen jeho tvrzení.
Ovšem, co se záznamem Bezpečnosti a uvedením Milana Kundery? Už jsem naznačil, že zápis má formální chyby. Proč? Osoba X samozřejmě nemohla mít OP Milana Kundery. Neznala Kunderovo trvalé bydliště.
Analogie: Já u svých kolegů na koleji jsem znal jejich přechodné bydliště (kolej), znal jsem také jejich data narození – třeba jsme šli na pivo o narozeninách, vyplňovali jsme spolu různé formuláře, atd. Neznal jsem ale jejich přesné adresy domů (trvalé bydliště), jen zhruba, např. Pelhřimov, Levoča, atd. A samozřejmě jsem se nestaral (a neznal) o jejich čísla OP.
Jaký by měl Kundera motiv? Že jako jakýsi kolejní důvěrník by prakticky okamžitě po informaci od jediného člověka (Dlaska) běžel na Bezpečnost s udáním?
Daleko pravděpodobnější je že osoba X miluje ženu M. M je v nebezpečí, X se rozhoduje situaci řešit a vydává se za Kunderu, kterého dobře zná, je to jeho kolega z koleje. Se zneužitím svého jména jsem se setkal, proto to pokládám za možné. Ovšem nemá Kunderův OP, (může říct …mám ho na koleji, spěchal jsem), trvalé bydliště také nezná. Příslušník pod vlivem důležitého oznámení může identifikaci odbýt.
Samozřejmě osoba X riskuje odhalení, avšak miluje M, je ochoten to udělat. Navíc přece oznamuje nepřítele lidu, trest tedy nebude velký.
Sama Militká je velmi rozpačitá a připouští, že lidí v té kauze mohlo být více.
Pan Pešat sděluje, že mu Dlask řekl o svém udání Dvořáčka. Ovšem neměl odvahu Pešatovi sdělit, že použil Kunderovo jméno.
Přátelé, cherchez la femme! Za vším hledej ženu a Militká byla tehdy velmi pohledná!
My muži někdy uděláme pro ženy, které milujeme, všechno!
To je ta nesnesitelná lehkost bytí!
A co Bezpečnost? Domnívám se, že fingování osoby nakonec zjistila, ale nic s tím nedělali.
Museli by potrestat toho kdo jim pomohl.
Je ještě další možnost. Pro Bezpečnost nebyl problém záznam nafingovat s Kunderovým jménem, aby kryli skutečného informátora.
Kunderu s tím neobtěžovali ani nevydírali. Materiál je totiž z uvedených důvodů slabý.
A navíc Milan Kundera by mohl říct, že v 16.00 byl s přáteli na třeba literárním kroužku, měl by bezvadné alibi, což by vedlo k otázce, kdo to vlastně na Bezpečnosti byl.
Shrnutí:
Dokument (záznam) sám nese znaky důkazní nouze vzhledem k jasnému prokázání Kunderovy účasti.
Je jediný.
Není doprovázený dalšími doklady, které by uváděly Kunderovo jméno (např. ve Dvořáčkově spisu).
Historik Adam Hradílek (nálezce záznamu), pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, není nepodjatý. Je totiž příbuzný paní Militké.
Vztah Militká – Dlask připouští jiná vysvětlení.
Existuje možnost krytí informátora.
Z těchto důvodů pan Adam Hradílek neměl na dokument upozorňovat a neměl jej předávat tisku.
Novináři Respektu neměli takový materiál otiskovat, porušení pravidel novinářské etiky je velmi jasné. K poškození osobnostních práv Milana Kundery došlo.
Vážení čtenáři, děkuji za trpělivost.
K záležitostem 21. ZM se dostaneme později. Hodnocení voleb z pohledu skupiny SOS rovněž později.
MUDr. Ladislav Záruba, zastupitel za US DEU