Jelikož se blížíme ke konci roku, přišlo nám zajímavé bilancovat a ohlédnout se v roce 2016 zpět. Chtěli jsme z pozice kulturního měsíčníku vybrat nějaký reprezentativní vzorek respondentů, a tak jsme položili dvě otázky lidem, kteří stojí za mnoha kulturními aktivitami v našich městech, a zároveň je většina z nich vídána i na jiných, než jimi pořádaných, akcích.
Každý respondent se s odpovědí popasoval po svém, někdo měl chuť vzít to v širší rekapitulaci, někdo pečlivě vybíral ten nejsilnější zážitek, někdo vyzvihl celé festivaly či přehlídky. Každopádně se většina shodla na tom, že to byl krásný kulturní rok plný mimořádných okamžiků.
Které vámi navštívené kulturní akce v letošním roce na Českolipsku pro vás byly umělecky či kulturně mimořádné?
V létě jsem si užila hudební festival Všudybud, který ráda navštěvuji pro jeho žánrovou pestrost a skvělé prostředí vodního hradu Lipý. S Českolipským divadelním podzimem se spojil křest knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce. To byl pro mě výjimečný večer, na němž se potkali v jednom prostoru lidé, kteří se aktivně zapojují do kulturního dění v našem městě. Poté mě velmi potěšil koncert v rámci MHF Lípa Musica, kde učitelé a studenti ZUŠ Česká Lípa předvedli neskutečné výkony v čele s mladým učitelem Davidem Maškem, který doprovázel zpěváka Dana Bártu. Nejradostnější událostí pak byla Neckyáda Farní charity nejen kvůli počtu a nápaditosti zúčastněných plavidel.
Dita Krčmářová – dramaturgyně Českolipského divadelního podzimu, člen DK Jirásek
Pro mne to byl určitě koncert velké osobnosti české hudební scény Jarka Nohavici. Zároveň jsem měl z tohoto koncertu radost, neboť bylo poměrně složité koncert do České Lípy dostat. Stejně tak mě potěšil koncert Ewy Farné, která opět předvedla, že je v současnosti asi nejlepší česká zpěvačka.
Marek Ottl – hudebník, dramaturg KD Crystal
Velmi jsem si užil Českolipský divadelní podzim díky symbióze diváků, herců a organizátorů. Jedná se o krásný projekt tlačený entuziazmem Divadelního klubu Jirásek. Potom určitě hudební festival Všudybud, přehlídku, která dokáže prolnout to nejlepší z regionu s tím nejlepším z celé republiky. A rozhodně vydání filantropického počinu, pamětí národa, knihy I can´t get no – Českolipská satisfakce.
Daniel Švarc – hudebník, textař a skladatel kapely Vyjakomy, dramaturg Vánočního Všudybudu
Pokud bych měl z toho všeho, co jsem navštívil, vybrat jednu věc, pak to pro mě bylo novocirkusové představení The Loser(s) souboru Losers Cirque Company ve spolupráci s hudebníkem En.druem v rámci Českolipského divadelního podzimu. Byla to strhující divadelní, taneční, akrobatická a hudební podívaná.
Martin Prokeš – zpěvák, ředitel MHF Lípa Musica
Určitě to byly koncerty v klubu U bílýho černocha. Namátkou vyberu ty z poslední doby, například Steve Clark Trio, Will Johns nebo Melanie Scholtz. Koncerty měly a mají jedinečnou atmosféru díky kvalitě muzikantů, příjemnému klubovému prostředí, ale především díky mimořádnému nadšení Pavla Šmída, který klubem doslova žije. Mimořádným kulturním počinem je podle mne také graficky i textově perfektní kniha I can’t get no – Českolipská satisfakce od Tomáše Cidliny a Rudolfa Živce. Tu by měl mít doma každý Českolipan. Ohromně jsem si pak užil chotovický hudební festival Smrt krásných stromků, který skvěle připravila parta kolem sourozenců Kropáčkových.
Miloslav Lomič – provozovatel kina Máj Doksy
Opět to byla má oblíbená triáda – hudební festival Všudybud, Českolipský divadelní podzim a MHF Lípa Musica. Tyhle akce společně tvoří maraton, který mě baví. Všudybud je pro mne festivalem přátelství, Divadelní podzim mi letos přinesl mnoho zážitků, které jsou nepřenosné – vydání publikace To jsme my! DK Jirásek, natáčení videospotu s muchomůrkami atd. Navíc nám umožnil křest knihy I can´t get no – Českolipská satisfakce a to bylo úžasné. Lípa Musica mi pak opět zbarvila podzim do těch nejkrásnějších barev a zážitků, a to nejen hudebních. Unikátní kombinace kostelů, míst, skvělé hudby a lidí je zážitkem, bez kterého bych si ani letos nedokázal podzim představit.
Rudolf Živec – vydavatel měsíčníku Lípa a knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce
Na plátnech kin to bylo brilantní komorní drama o holocaustu s velmi překvapující pointou Vzpomeň si. Pro Čechy velmi osobní byl skvěle natočený britský film Anthropoid o atentátu na Heydricha. Psychologické sci-fi Příchozí bylo ale neskutečným zážitkem. Pro mě osobně se stal tento film nejlepším filmem roku. Nechci opomenout ani vtipnou a svěží Commedia à la carte s výbornými výkony českolipských divadelníků z DK Jirásek a také jako každý rok hudební festival Všudybud s dobrými kapelami a výbornou atmosférou.
Helena Ratislavová – dramaturgyně Filmového klubu Česká Lípa
Ve Filmovém klubu Česká Lípa to byly jistojistě německý film, nejlepší, nepatetické a neklišoidní rodinné komediální drama všech dob Toni Erdmann a takřka počítačová hra z koncentračního tábora, maďarské drama Saulův syn. V poslední době pak sci-fi kanadského režiséra Denise Villeneuvea Příchozí, které běželo v klasickém programu kina. V Jiráskově divadle to byl neskutečně kouzelný Poslední trik Georgese Mélièse Divadla DRAK, který pozval DK Jirásek v rámci 90. narozenin, a Pražský komorní balet doprovázený v novoborském divadle živě Zemlinského kvartetem. Z hudby jednoznačně koncert německého vokálního ansámblu VocaMe z programu MHF Lípa Musica, který interpretoval hudbu z 12. století, a přitom to bylo tak strašně nadčasové a moderní. Neskutečnou událostí je pak vydání opusu I can’t get no – Českolipská satisfakce, knihy, kterou jsem zhltnul za den a už teď se těším, až si ji přečtu znovu. Radost mi udělaly také kulturně společenské aktivity Farní charity Česká Lípa, konkrétně Neckyáda a Masopustní průvod, dvě akce ve městě, které letos opět potvrdily, že stojí za to je navštěvovat. Zároveň to jsou akce, na kterých se podílejí s chutí a radostí ve velké míře i občané města a další kulturní spolky.
Jiří Gottlieber – předseda kulturního spolku Progres, dramaturg festivalu Všudybud
Určitě je to hudební festival Všudybud, 15. ročník MHF Lípa Musica, Českolipský divadelní podzim a vznik knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce. Opět jsem si totiž s hrdostí českolipského patriota uvědomil, jak vysoce kvalitní kulturní a umělecké projekty a zážitky nám kolegové organizátoři přináší. Z našich akcí to byly Večery s Jazzovou farmou, soutěže Lípa Cantantes a Českolipská pěnice a mnohé z koncertů našich žáků, například koncert „Má to smysl!” v rámci MHF Lípa Musica či koncert učitelů ZUŠ. Tyto akce byly a jsou pro mě mimořádné proto, že vidím naše žáky – mladé umělce, ale také své kolegy, kteří se umělecky vyvíjejí a v mnoha ohledech se vyrovnávají skutečným profesionálům nebo jimi již jsou.
Marek Kučera – hudební skladatel, ředitel ZUŠ Česká Lípa
Představení, která proběhla v rámci Českolipského divadelního podzimu. Zde totiž amatérská divadla dokázala, že je možné vytvořit profesionální divadelní kus i v neprofesionálním, tedy ochotnickém prostředí s omezenými prostředky.
Ondřej Víteček – člen kulturního spolku Progres
Uvedu první tři, na které si vzpomenu. Už tím jsou pro mě mimořádné! Takže, bez pořadí, bluesrockový kytarista Will Johns U bílýho černocha. Tamtéž viděný a slyšený úžasný, minimalistický a geniální Jan Spálený se svým synem Filipem na basu a tubu a Michalem Gerou na trubku. A potom jednoznačně Schola Gregoriana Pragensis se souborem japonských mnichů Gjosan-rjú Tendai šomjó v klášterní bazilice Všech svatých. To byl zážitek na hraně kultury, umění a čehosi. Čerstvě si neodpustím zmínit včerejší návštěvu kina v Novém Boru. Film Pára nad řekou o Laco Deczim a jeho souputnících mě zastihl zcela nepřipraveného na takovou nálož! Čekal jsem nějakou decziovskou taškařici, ale tohle byla fakt síla!
Libor Kropáček – hudebník, organizátor Smrti krásných stromků
Broukovcovo Kamdivadlo Jardy Střelky z České Kamenice a jeho inscenace Zahraj ty Ejsíky! Ten kluk je lepší a lepší. On i samotná hra je generačně přesně pro mě. Prožíval jsem spoustu věcí tehdá dost podobně. A navíc jsem se u té hry královsky pobavil.
Jaroslav Rada – dramaturg Městského divadla Nový Bor
Mimořádných akcí pro mě bylo letos několik, ovšem pokud bych měl vybrat jednu a držet se otázky, tak umělecky jsem byl letos úplně nejvíce překvapen z vystoupení Losers Cirque Company v rámci Českolipského divadelního podzimu. Tento soubor mě zaujal svou skromností a profesionalitou a naprosto šokoval svým nekompromisně skvělým vystoupením. Kdo viděl, pochopí, kdo ne, musí zaručeně vidět. DK Jirásek a Divadelnímu podzimu jsem vůbec vděčný za to, že jsem se naučil chodit (a s chutí) do divadla. Dříve jsem navštěvoval hlavně koncerty a divadlo šlo tak trochu mimo. Dnes zajdu velice rád.
Josef Pelz – zvukař, hudebník, učitel ZUŠ ČL
Jak hodnotíte kulturní dění na Českolipsku v roce 2016?
Jako nadprůměrné. Lidé si z kultury vyberou to, co potřebují a to, co chtějí. Když se podívám například na program divadla, tak se přes celý rok daří zvát mému kolegovi Jarku Hylebrantovi krásná představení obsazená velkými jmény. MHF Lípa Musica je nadregionální a skvělý. Pořádat v dnešní době něco tak velkého a dobrého stojí strašně moc úsilí a práce. Co se týká hudby, tak ze své pozice musím říct, že se snažíme do České Lípy vozit zajímavé věci. Nechci jít směrem typu „hlavně ať je plno”, chci České Lípě v KD Crystal nabídnout zajímavé koncerty s přesahem, ale i mainstream a konzumní pop.
Marek Ottl – hudebník, dramaturg KD Crystal
Myslím, že v České Lípě si každý najde svou akci, kterou si patřičně užije. Musí však vyrazit ven. Kdybych tak mohla navštívit a prožít vše, co je mi z kulturního kalendáře blízké – cestopisy U bílýho černocha, koncerty místních kapel a souborů ZUŠ, českolipský filmový klub a další divadelní či hudební akce.
Dita Krčmářová – dramaturgyně Českolipského divadelního podzimu, člen DK Jirásek
Celkově lze říci, že se jednotlivé subjekty v kultuře snaží více a lépe vstupovat do mediálního prostoru, což se odráží i na vzrůstající tendenci stálých návštěvníků a příznivců jednotlivých subjektů a uskupení. Neplatí to však o všech. Co se týče nabízené kultury prostřednictvím příspěvkové organizace Kultura Česká Lípa, to jsou pro mne pouze disponenti, kteří tedy pouze disponují pěnězi a prostory, ale v nabízené dramaturgii není ani pokus o záměr či osvětu. Chybí mi u nich jakákoli dramaturgická koncepce.
Ondřej Víteček – člen kulturního spolku Progres
Myslím, že je stabilní. Je zde docela dost lidí, kteří mají zájem, aby se situace posouvala dál a stále se zlepšovala. Co se týká návštěvníků, tak kdo chce kulturu, ten si ji najde a užije si ji.
Daniel Švarc – hudebník, textař a skladatel kapely Vyjakomy
Hodnotím jej kladně. Mám možnost si vybrat co potřebuji a co mě baví. Mám moc rád kino v České Lípě i v Doksech. Nejsem schopen zhodnotit mainstreamový proud, například městskou dramaturgii, nesleduji to tak pozorně, neboť nevyhledávám komerční akce. Baví mě spíše akce jiného druhu a jejich propojování.
Rudolf Živec – vydavatel měsíčníku Lípa a knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce
Z pěti hvězdiček dávám tři. Důvod je jasný, neboť je stále co zlepšovat. Popravdě, slyším na kulturní aktivity v České Lípě hodně chvály a žádnou kritiku. Asi nám chybí kritici.
Pavel Šmíd – provozovatel klubu U bílýho černocha
Velmi pozitivně. Opravdu mě těší velká provázanost a spolupráce mezi lidmi, kteří se na kulturním dění v České Lípě podílejí. Myslím, že je zřejmé, že se kultura u nás neustále vyvíjí a tvůrci nad svou prací přemýšlejí a své projekty nenechávají usínat, ale zdokonalují je a posouvají dál.
Marek Kučera – hudební skladatel, ředitel ZUŠ ČL
Hodnotím jej velmi vysoko. Myslím, že zažíváme velmi dobré období. Mám velkou radost ze spolupráce MHF Lípa Musica s lidmi z DK Jirásek, Českolipské ZUŠ či z Progresu. Myslím, že ti, kteří mají chuť v našem městě něco smysluplného dělat, spojují své síly a začínají vznikat velmi zajímavé projekty.
Martin Prokeš – zpěvák, ředitel MHF Lípa Musica
Co můžu posoudit, tak na tu celostátní kulturní Hirošimu, ve které je nutno žít, je úroveň kultury v okrese celkem vysoko. Že její kvalitu drží a zvyšují soukromé osoby nijak nesubvencované, je prostě tak.
Libor Kropáček – hudebník, organizátor Smrti krásných stromků
Myslím si, že díky již právem mezinárodně proslavenému festivalu Lípa Musica, díky klubu U bílýho černocha, perfektně vedenému českolipskému kinu Antonína Nevoleho, Českolipskému filmovému klubu, díky nadšencům z kulturního spolku Progres a dalším aktivitám např. Pavla Klímy z TAO čajovny, je té kultury v České Lípě tolik, že není možné všechno zajímavé stihnout. A pokud zajdete občas i do Reynkova knihkupectví Moniky a Petra Karvánkových, tak už vám díky jejich skvělému výběru kvalitního čtiva na jinou kulturu stejně moc času nezbyde.
Miloslav Lomič – provozovatel kina Máj Doksy
Jsem přesvědčen, že na tak relativně malé město se tu, co se kultury týče, děje opravdu hodně. MHF Lípa Musica, Českolipský divadelní podzim, klub U bílýho černocha, Progres s festivalem Všudybud a v neposlední řadě ZUŠ Česká Lípa. Co se mi ale líbí a za co jsem opravdu vděčný, je provázanost a spolupráce mezi těmito organizátory. Vzájemná pomoc není nic nadstandardního, ale prostá samozřejmost. Za to samozřejmě může skvělá hromada lidí kolem. Málokdo si umí představit, kolik času a úsilí za tím vším je. Pokud zde budou stále tito lidé, kteří pomoc poskytují ve svém volném čase, protože chtějí, a budou mít neustále sílu bojovat s větrnými mlýny, pak to tu bude určitě fungovat. Jen bych těmto lidem přál méně bojů, více podpory od těch, co se tím, na rozdíl od nich, živí, a tím ještě více radosti z toho, co dělají.
Josef Pelz – zvukař, hudebník, učitel ZUŠ ČL
A jak hodnotíte kulturu v téměř uplynulém roce vy, čtenáři i-novin?