Dnes je 28. 11. 2024
svátek má René

Kuhstall

Archiv

Motorizované navedu následovně: v Dolní Poustevně překročte hranici do Spolkové republiky. Ze Sebnitz zamiřte na jih, projeďte Ottendorfem a zaparkujte u Neumannova mlýna. Z Lípy ujedete něco přes padesát kilometrů. Připravte se na to, že Němci holdují turistice více než Češi a parkoviště mají omezenou kapacitu. Poměrně výhodné je zaparkovat u některé z hospod, kde sice zaplatíte třeba pět euro, ale ty pak můžete po návratu z vycházky využít k občerstvení (parkovné se totiž při placení z účtu odečítá).


Romantici mohou k výletu využít tramvaj, která jezdí z dalšího příhraničního města - Bad Schandau. Každou půlhodinu si to šine podél Křinice až k vodopádu Lichenhainer. Já tedy popíšu cestu od Neumannmühle, ale samozřejmě si můžete výlet uspořádat přesně opačně.




Neumannův mlýn je muzeem, ale skanzenem je vlastně celé údolí Křinice v této časti lesa. Na mlýny, pily a náhony narazíme každý půlkilometr. Vyjdeme po červené značce, která nás u Felsenmühle zavede do lesa. Po takřka dvoukilometrové procházce dorazíme k hlavnímu cíli naší výpravy - skalní bráně, která kdysi sloužila jako úkryt pro dobytek a díky tomu získala svůj název Kuhstall (Kravín). Na krávy zde však už nenarazíme. Davy turistů si užívají krásné vyhlídky, stánku se suvenýry či restaurace. Rozměry útvaru jsou impozantní - na výšku má 11 metrů, na šířku 17 a do hloubky 24. Pokud se chceme rozhlédnout z větší výšky, můžeme se vyškrábat po ocelových schůdcích skalní rozsedlinou na vrchol skály. Představme si zdejší krajinu bez lesů a nemusíme jezdit do Utahu.







Po červené značce (ale přerušované - pozor na to, Němci mají stezky tak husté, že jim normální čtyři barvy nestačí) sejdeme zpět ke Křinici nedaleko konečné tramvaje a vodopádu s názvem Lichtenhainer Wasserfall. Jedná se o takovou romantickou záležitost. Za hospodou je na skálu sveden potok, a když je dost vody, pustí se hudba (v době mé přítomnosti Vangelis) a ... vodopád.




Chceme-li si konečně užít zdejší přírody bez lidí, sejděme po silnici na začátek červené trasy a dejme si asi osmikilometrový okruh, který nás vrátí zpět k Neumannovu mlýnu. Vede po úpatí většiny zdejších skalních bloků, ale díky zalesnění neumožňuje právě nejlepší rozhled. K tomuto okruhu bych se rád v budoucnu ještě vrátil, protože jsem ho kvůli zimě nedokončil a sešel jednou z cest zpět do údolí. Zdejší kraj si skutečně zaslouží naši pozornost. Už proto, že variant výletů nabízí z jednoho bodu aspoň pět a Němci se snaží udělat atrakci doslova z každého trochu jiného stromu.