Můžete na ně lézt stokrát, ale vždy díky jejich bukovému porostu objevíte něco nového. Říká se tomu jarní aspekt rostlin. Nejprve vyraší ty, které chtějí celou reprodukci stihnout dříve, než buky obrostou listím. Pokud si pospíšíte, uvidíte fialové koberce jaterníků, bílé koberce sasanek, sem tam nějaký petrklíč. Když budete otálet, stihnete už jen nepříliš výrazné mařinky, bažanky a jiné laické veřejnosti neznámé býlí, které si neklade moc velké nároky na světlo ... a na krásu.
Vyražme dnes na Kozel, první z kopců v dohledu. Doporučuji začít v České Lípě v Dubici u koupaliště (dopravit se lze autobusovou linkou č. 3). Hned za bývalým a snad i budoucím koupalištěm odbočuje kamsi zelená značka. Zpočátku se dosti vyplácí dívat se směrem doprava. Ploučnice zde obzvlášť na jaře vytváří rozlehlé mokřiny, které hojně navštěvuje řada vodních ptáků. Nebudu obtěžovat jejich výčtem, ale zájemce nechť si s sebou vezme atlas. K vidění jsou také relativně blízko břehu podivné hromady rákosí - svým dětem jsem namluvil, že to jsou ondatří hrady, tak tomu zkuste věřit také.
Asi po necelých dvou kilometrech se začne poněkud (ze začátku poněkud více) stoupat, ale ocitnete se za odměnu v slušně udržovaném smrkovém lese, který na podzim určitě slouží jako líheň hub. Tímto lesem projdete a na jeho konci je již v dohledu Bořetín. Hodila by se hospůdka, ale ta lepší fungovala jen pár let po revoluci. Ta horší je v zahrádkářské kolonii, funguje jen sezónně a ještě ke všemu je do její blízkosti vstup zakázán, aby běžný smrtelník neodcizil mrkev, jablko či jiný výpěstek.
Zelená v Bořetíně slouží vlastně jako vyhlídkový okruh. Můžeme sledovat, jak obyvatelé České Lípy utekli z města za troškou soukromí ve stínu stromů, aby vzápětí zjistili, že soused z prvního patra opéká buřty třicet metrů od nich skryt za živý plot z rybízů, soused z druhého patra natírá branku třicet metrů od nich opačným směrem a ke všemu poslouchá stejné lidovky jako v koupelně. Po zhlédnutí asi stovky stejných chatiček konečně odbočíme do pořádného lesa. Avšak žádné smrky, jejichž semenáčky všude v okolí po staletí rozmisťovali naši předci, ale statné buky to jsou. A lákají, abychom je obejmuli, podívali se do koruny a sáli z nich sílu pro další pochod. Budeme tak hodinku stoupat.
Málem jsem zapomněl - kousek od oficiální turistické cesty je na pravé straně romantické jezírko plné trouchnivějících stromů. Hned jsem si říkal, že tam musí žít mloci (to jsou taková malá zvířátka podobná ještěrce, ale příbuzná spíše žábám, jsou jedovatá a chráněná). Nechám si jako tajemství, jestli tam jsou.
Pár metříků od „rohu" Kozla je rozcestí. My opustíme značku zelenou a kótu 598 dobudeme zčásti po žluté značce, zčásti po intuici, neboť na samotný vrchol žádná značka nevede. Je to však snadné: jdete pořád nahoru a když už to nejde, jste tam. Stejnou technikou se vrátíte křovím na značenou trasu. Nahoře toho moc není - základy čehosi, co se těžko dá identifikovat, ale hrad to určitě nebyl. Je tam s vámi však dobrý pocit, že jste zase něco dokázali. Mezi stromy toho také není moc vidět. Stačí však sejít o pár metrů níž a naskytne se nám dost dobrý výhled na Ronov, Vlhošť a vůbec tu krásnou zemi mou.
Už za sebou sice máme vrchol výletu, ale čeká nás ještě řada přírodních perel. Po průchodu obcí Kozly, v které většina domů vypadá, jako když se zde chystá natáčení poválečného filmu, se ocitnete v tzv. Dolině. Už jsme dnes viděli přeměněné horniny při cestě do Bořetína, viděli jsme vyvřeliny na Kozlu a teď i poslední skupinu hornin - horniny usazené (učitele v sobě nezapřu - učím, učím, učím ...). Do zdejších pískovců se zařezával potok s takovou vehemencí, že vyhloubil údolí, kvůli kterému byste se i do Utahu vydali. Na jeho dně pak potok vytváří řadu meandrů. Jen škoda, že co chvíli nám dojmy kazí divoká skládka.
Před obcí Stvolínky ještě na momentík odbočíme ke Koňskému rybníku, nad kterým se tyčí skála nazvaná Smrtka (probíhal na ní údajně obřad loučení se se zimou a vítání jara). Vylezou na ni i malé děti, ale neposílejte je moc napřed. „Bůh ví, jak to s tím názvem je!“ prohlásila pesimisticky má žena, když jí kluci hlásili, že viděli roháče, chocholačky, lysky, labutě ... no tak vidíte, že jsem do vás ty ptáky nakonec dostal.
Dost, jsme ve Stvolínkách - odtud jede do Lípy vlak. Když zrovna nejede, od Motorestu u Bohouše je to k nádraží asi deset minut. (pěšky - cca 16 km, vlak)
další Tipy na výlet v rubrice Víkend - Tip na výlet