Dnes je 28. 11. 2024
svátek má René

Koncert skupiny Elán v České Lípě - 2. část

Archiv


Když jsem ulovil prvních pár snímků, osmělil jsem se a začal se zkušeně pohybovat pod pódiem. Čtyřiapadesátník Janko Baláž se zdržoval v jeho levé části.




Při přesunu vpravo nešlo znovu si nevyfotit frontmana. Zpočátku jsem si ani moc neuvědomoval, co Eláni hrají. Ale druhou písničkou pod pódiem byla Ulica. Do jednoho ucha zvuk z repráků, do druhého hysterický řev z publika. Fakt zážitek. Už jsem si to užíval, nervozita opadla. 



Vašo Patejdl (pro neznalé: ten za klávesami) mě později potěšil Kaskadérem. Svůj zpěv prožíval nějak nadšeněji než ostatní. 



Diváci pod pódiem byli skvělí. To jsem ještě nevěděl, že takto husto je jen tady a půlka stadionu je prakticky prázdná.


 


Lákal jsem pár svých přátel, ať se mnou na Elány jdou. Většina ohrnovala nosy. Poslední dobou bylo v Lípě módní jejich muzikou pohrdat. Přestože se nepovažuji za jejich skalního fanouška, byl jsem nadšený, jak si to nepokrytci užívají.



Eláni stihli během hodiny a půl kolem třiceti skladeb. Jistotou byly staré vypalovačky Tuláci v podchodoch, Královna bielych tenisiek, Nie sme zlí. Obešel bych se bez novinek, jakými byly třeba Žúrové fotky, či bez instrumentálek, v nichž exceloval hlavně Henry Tóth. 



Kritiky nelhaly v tom, že Ráž či Baláž neumějí zpívat. V kotli mi to ani nepřišlo, ale když jsem odešel dozadu za zvukaře, chvílemi jsem se až styděl. Myslím, že v Superstar by oba dostali šanci maximálně ve Hvězdné pěchotě. Zajímalo by mě, co by řekl Eduard Klezla jejich frázování. U Ráže jsem občas nevěděl, zdali vyzývá ke zpěvu publikum anebo jen zapomněl text.



Čekal jsem, jestli bude Ráž nějak komunikovat s publikem. Jeho proslovy byly většinou jednověté. Ke konci už jen vykřikoval: "Áno" či "Nie". Naznačoval tím, že už bude konec. Diváci samozřejmě protestovali.  





Když už mi připadlo, že mám dost fotek, zkusil jsem si s foťákem trochu zaexperimentovat a udělal pár portrétků železného jádra Elánu.



To už jsme pořadateli od pódia vyháněni. Kolega vlevo dole ještě kontroluje, zdali bude mít tu jednu správnou fotku do pondělního vydání.



Tato fotografie ukazuje, jak to vypadalo zhruba v půlce stadionu. Byl jsem zklamán. Nejen kvůli tomu, že rentabilita koncertu visela na vlásku. Pokud si dobře pamatuji materiál ze zasedání zastupitelstva, koncert se měl zaplatit v případě, že ho navštíví 3 700 platících diváků. 



Ani vzadu jsem se však necítil nijak odstrčen. Jak je vidět z fotografie, dalo se dění sledovat nejen přímo na pódiu, ale i na dvou velkých plátnech, na nichž občas běžely staré videoklipy. Navíc zde byl optimální zvuk. Tu a tam někdo tančil, zkrátka prostor spíše pro introvertnější osoby.



Elán skutečně hudebně nepředvedl žádný zázrak, ale věřím tomu, že u spousty lidí evokoval Elány kořeněná osmdesátá léta. Vzpomínal jsem, jak hrozně jsem miloval jednu holku a ona mě asi moc ne. Vypadalo to, že ji obměkčí nové elpíčko Elánů. Láskou zmatený jsem ho sháněl po celých severních Čechách a Praze, abych samozřejmě zjistil, že ona sní o Frantovi od nich z baráku ... Chtěl jsem jenom na příkladu popsat, proč na stadionu velká část publika byla. Eláni byli neškodnou vzpomínkou.



Po druhé sérii přídavků, kterým vévodil hit Láska moja, to Elán v deset hodin zabalil. Skandování nepomohlo.



Trochu megalomansky vše uzavřel ohňostroj. Zašel jsem ještě do Gambrinus stanu, abych viděl, co se bude dít dál. Zpočátku to vypadalo, že před Crystalem bude taková malá letní Italie. Živě se hrály písně Rolling Stones či Beatles. Kolem jedenácté už ale řádilo jen pár skupinek a tu a tam se motal nějaký opilec.


-------


Napište nám svůj názor na koncert do hydeparku (zde) anebo přímo pod článek.