Jenže ta zatáčka mírně vynáší, takže máme většinou dost jiných starostí. Problémem je, kde zastavit. Leckdo je drsný a šoupne auto ke krajnici, ať si ostatní poradí. Možná stojí za zamyšlení, jestli neodbočit k Borku a nechat vozidlo na lesní cestě. Můžeme se po jízdě aspoň trochu projít. Pod silnicí vlevo (ve směru na Zahrádky) je vyšlapaná cesta a na vozovku tak musíme až kvůli překonání vodního toku.
Začněme třeba u Mnichovské průrvy, která své jméno získala podle zaniklé obce Mnichov. Technická památka vznikla v dobách panování Karla IV. a sloužila ke svedení vody z Holanských rybníků do rybníku Novozámeckého. Přímo do průrvy se dá slézt po několika provizorních schodech. Při troše odvahy můžeme celé dílko obhlédnout z dřevěné lávky.
Na druhé straně silnice objevíme hodně netradiční barokní sochu ukřižované vousaté ženy. No, kdo už někdy něco podobného viděl? Ukřižovaného vousáče mají v každé druhé vsi, ale my u Zahrádek máme vousatou Starostu. Legenda praví, že jde o křesťanskou dívku, která se odmítla provdat za pohanského sicilského krále. Prosila Boha o pomoc, ten prosby vyslyšel a nechal jí přes noc narůst vousy. Tatíka situace poněkud zaskočila, a tak nebohou dívku nechal ukřižovat.
Socha se bohužel - nebo vlastně bohudík - v současnosti opravuje, takže je obložená lešením.
Přes obě památky vede červená turistická značka, ale tento úsek opravdu není pro pěší turistiku ideální, obzvlášť když jezdí kamiony a my se s nimi musíme na silnici vměstnat.
Pěší výlet jsem popisoval před lety zde.