Využijeme-li mastňácky auto, odbočíme v Holanech za hospodou doleva. Pojedeme po zelené značce (:o))) do té doby, než objevíme na stromě vpravo odbočku kamsi do pole. Stejná cesta nás čeká i na kole. V obou případech budeme hlavně řešit, jak zaparkovat. Auto můžeme upíchnout ke stodole vzdálené asi sto metrů, kolo bychom si raději měli přivázat, jsme v Čechách a ne v družebním Norsku.
Hrádek zbudovaný na dvou pískovcových skalách objevíme poté, co překonáme po kraji pole asi dvě stě metrů. Nebudu předstírat, že se jedná o Karlštejn severu. Prostě je pěkné, že zcela opomenuto zde před zdí obory a za korytem potoka zůstalo zachováno něco, co stojí za to navštívit.
Nahlédneme-li do moudrých knih, zvíme, že první písemný doklad o zdejším dříve především dřevěném stavení pochází již z roku 1388, kdy byl jeho majitelem Hrdoň z Jiljova (Cimrmani by měli radost, jistě to byl bratr Jasoně a Drsoně). Po roce 1454 se stal majetkem Berků z Dubé, jako mnoho statků všude okolo. Ti zde však ubytovali jen své úředníky. Od počátku šestnáctého století je hrádek pustý.
S prohlídkou budeme zřejmě rychle hotovi. Po schodech vytesaných do prvního bloku vyjdeme na blok druhý, kde je zachována část zdi. Zde si dáme svačinku či retko a můžeme jít zase k dopravnímu prostředku. Obejdeme-li stavení, můžeme ještě objevit výklenek a zbytky valu. Pokud není půda příliš podmáčena, můžeme dojít až ke zdi, za níž se skrývá zdejší, veřejnosti nepřístupná, obora. V ní je běžným turistům skryt zámek s názvem Vřísek. Obora je zajímavá i tím, že právě sem byly z Pálavy přestěhovány kozy bezoárové.
Výlet na Jiljov je moc fajn spojit například s průzkumem nedaleké bažantnice skrývající poničený letohrádek (tip na výlet objevíte zde), do oblasti Holan jsem vás zavedl i v těchto výletech – zde a zde.
Omlouvám se za fotky. Fotit Vřísek mezi stromy je problém, i když není zrovna poledne posledního zimního dne.