Pekelné doly jsou díky motorkářské hospodě Českolipanům dobře známé. Nalezneme ji při cestě z Velenic (za Zákupy) do Svitavy a Lindavy. K radosti mnoha místních obyvatel a Miroslava Hudce je restaurace v současnosti minimálně do května zavřená.
Známé jsou i doly na pískovec v mapách uváděné jako Pustý kostel. To proto, že jsou přímo u silnice - asi dvě stě metrů od Pekelných dolů. Šestnácti pilíři podpírané klenby lákají nejednoho z projíždějících cyklistů i motoristů.
Málokdo ale ví, že o kus dál, mimo hlavní trasu, je ještě zajímavější podzemní prostor. Stačí přejít most přes Svitávku (směrem zpět k Pekelným dolům) a dát se po cestě vedoucí proti proudu řeky. Po asi sto metrech objevíme několik vchodů do nitra kopce. Klidně můžeme vlézt hned do toho prvního. V okamžiku, kdy nám přestane stačit světlo zvenčí, chodba se rozvětví. Dáme se nejprve vpravo. Asi hned poznáme, že jsme v náhonu. Konec konců vede přímo od řeky. Stěny jsou poctivě otesané, vpravo je zvýšený ochoz. Po asi dvou stech metrech vylezeme na silnici. Náhon kdysi pokračoval nad zemí podél cesty až k zrcadlárně, která byla v tom nádherném domě u silnice.
Vrátíme se zpět do podzemí. Po pravé ruce objevíme dva průlomy do jeskynních prostor, které zřejmě vznikly těžbou písku pro sklárny, zrcadlárny a brusírny.
Z odbočky můžeme jít nyní rovně. Můžeme si vybrat, kterým ze vchodů vylezeme ven. V největší hale často přebývají podivná individua. Já dokonce v případě jednoho hned myslel, že vidím topzloděje Procházku. Jakmile mě zaslechl, vyběhl před jeskyni a utekl. Ani pivo nedopil. Divné chování na obyčejného trampa.
I venku je moc hezky. Svitávka se zde kroutí, mlha nad ní se podivně vlní. Skály, na nichž možná stál hrad Výrov, lákají k prozkoumání.
