Jestli jsem se nespletl, tak jsi vůbec nejmladší "osobností" nominovanou do naší ankety. Jak ti bylo, když jsi své jméno mezi nominovanými objevil? Jak ses to vůbec dozvěděl?
O nominaci jsem se dozvěděl od kamaráda. Potěšila mne, ale nečekal jsem, že postoupím i do dalších kol, to bylo velké překvapení. Žádnou propagační kampaň jsem nedělal, ani spolužáci ze třídy o tom nevěděli. Nicméně vám, kdo jste se o mé hlasy zasloužili, na dálku děkuji.
Pro mě jsi byl takřka přírodní úkaz, když jsem tvé fotky někde v tercii viděl poprvé. Jak dlouho se fotografování věnuješ?
Svůj první fotoaparát jsem dostal asi v deseti letech, také jsem rád maloval, což mi zřejmě vnuklo jakési podvědomé kompoziční základy. Mimochodem, svým prvním přístrojem jsem nejraději fotil hrady a zámky. Pak následoval přechod z filmu na digitál. Nejdříve jsem měl nějaký neznačkový průkopnický model a asi ve 14 letech jsem povýšil na EVF zrcadlovku, tou jsem začal fotit už trochu smysluplněji a začal s ní dělat i první zakázky. Dá se tedy říci, že fotografuji 7 let, z toho poslední 3 roky velice intenzivně.
Vzděláváš se nějak nebo jsi samouk? Jezdíš na nějaké dílny, kurzy, setkání?
Spíš bych řekl, že jsem samouk. Nikdy mne k tomu nikdo nevedl, ani v rodině jsme nikdy žádného fotografa neměli. Samozřejmě mnoho potřebných informací čerpám z fotografických publikací, časopisů, internetu… Na druhou stranu se rád pobavím s ostatními “fotokolegy“, jezdím do Prahy na různá setkání, besedy, výstavy… Plus jsem loni ještě stihl absolvovat Letní školu digitální fotografie v Krkonoších. Takže jsem “vzdělávající se samouk“.
Co fotíš nejraději?
Krajinu, hory... to jednoznačně. Miluji cestování, ať už po rumunských horách nebo po kopcích za Novým Borem… Krajinou ovšem nemyslím jen fotografie západů a východů slunce. Pokud má krajina správnou atmosféru, fotím v ní i člověka, který je s ní v souladu. To znamená portrét, architektura, každodenní život. Říkám tomu dokument o krajině.
Poslední dobou mne začíná oslovovat i realismus ve fotografii: fronty u pokladen v hypermarketu, fetujíci děti u paneláku za hypermarketem… Ne, že by mne to přímo přitahovalo, ale cítím potřebu vyjádřit se. Ještě více tím zdůraznit krásu té “správné“ krajiny. Bude to složité, ale už mám v hlavě zárodky nové výstavy… Každopádně nechci nic uspěchat, lepší žádná výstava než povrchní výstava.
Čím v současnosti fotíš?
Něco přes rok vlastním už pravou, digitální zrcadlovku, Canon 30D. Používám objektivy Canon 18-55mm, nové rybí oko Canon 10-22mm a také mám cestovní zoom Sigma 18-200mm, ten má ale slabší kresbu než Canony. K fotografování krajinných scenérií mi také hodně pomáhají šedé přechodové filtry, stativ, kabelová spoušť… Můj styl ale vyžaduje spíše kreativní nápady, na rozdíl třeba od focení zvířat, tam je precizní a drahá technika nezbytností…
Byli jsme spolu jednou v rumunském Banátu, ty jsi do Rumunska zajel ještě jednou, sám. Jel jsi jen kvůli fotografování anebo tě Banát uchvátil i z jiného důvodu?
Bohužel jsem se do Banátu zatím znova nepodíval, jel jsem nakonec do severních Karpat. Nic to ale nemění na tom, že na něj mám silné vzpomínky. Je to takový příklad již zmíněné krajiny s nádhernou atmosférou, která bohužel pomalu vymírá a mizí společně s tamními lidmi. Ti u kterých jsem pobýval, z Banátu už také utekli, nyní žijí u Litoměřic.
Co jiná místa? Oblíbil sis ještě jiný kout světa? Kam se chystáš v nejbližší době?
Moc se mi líbilo v již zmíněných Karpatech. Pohoří Marammureš. Hory trochu vyšší než Krkonoše, ovšem s tím rozdílem, že něco jako člověka nebo turistickou cestu byste tam nenašli… Z bližšího okolí mám moc rád Českosaské Švýcarsko. Trávím tam fotografováním mnoho víkendů, zachycuji zdejší poměrně divokou přírodu, hluboké rokle, stolové hory, skalní věže, ale i zvířata. Občas tam skrze objektiv zahlédnu čápa černého nebo sokola stěhovavého. Díky Sasku jsem se také začal věnovat horolezectví.
Kam se chystám? No tak zítra (rozhovor byl dělán na začátku března - pozn. autora) odjíždím na fotodílnu Lanterny futuri a o jarních prázdninách bych rád vyrazil na Šumavu, pokud tedy počasí dovolí. Jinak třeba na léto už mám naplánovanou výpravu do Černé hory, přechod pohoří Durmitor.
O jaké kariéře sníš? Chceš se fotografování věnovat profesionálně anebo bude jen koníčkem?
Sen by byl například fotit pro českou redakci National Geographic… Jednoduše řečeno, sen je pro mne spojení koníčka s praxí. Pokusím se dostat na nějakou fotografickou VŠ, je to ale ohromně těžké, tak uvidím. Každopádně bych v budoucnu rád spojil svou práci s fotografií. Ať už jakkoli.
Měl jsi výstavu na náměstí v České Lípě, tvé obrázky Lužických hor zdobí chodby gymnázia. Vystavoval jsi ještě někde jinde?
Výstava Lužické hory byla ještě převezena do Liberce, do infocentra pod Ještědem.
Měl jsem tam na vernisáži i pár hostů z Texasu, dělal jsem rozhovor do Českého rozhlasu, bylo to zajímavé. Nicméně, jak už jsem prozradil, další výstavu na dobu neurčitou plánuji…
Můžeš pro naše čtenáře vybrat tři fotografie, které máš nejraději?
Jsme u bezkonkurenčně nejtěžší otázky... Ale pokusím se vybrat něco z poslední doby. Třeba již zmíněné Českosaské Švýcarsko a jeho ranní nálady. Pak fotografii východu slunce nad “krajinou České Lípy“. A nakonec jednu fotku jako vzpomínku na cestování po Karpatech.
