Už zvenčí bylo jasné, že v restauraci je pěkně živo. Hlasy lidí se prolínaly se zvukem trubky. Znal jsem snad každého hosta: Standa Holub, učitelé ze ZUŠky, ženské z Libertinu, manželčiny kolegyně... vzhledem k tomu, že mě doprovázela bývalá studentka, tak to úplně ideální nebylo, ale už jsem zvyklý.
Zasedli jsme ke dřevěnému stolu a já trochu nemotorně řešil, kam s dolními končetinami. Když jsem si je dal z jedné strany nohou od stolu, byl jsem od partnerky metr, když jsem se přešteloval na druhou stranu, byli jsme zase nebezpečně blízko. No, nic. Projel jsem výzdobu. Dřevo, kresby, fotografie, svícny. Příjemná všehochuť. Hlavně žádná televize a proherní automaty.
Nechtělo se mi do piva, ale ceny jsem zkontroloval. G 12 prodávají za dvacku, desítku o tři koruny levněji. Když café, tak kafe. Měl jsem chuť na Laté, ale jeho cena (30 korun) byla podezřele nízká. Pro jistotu jsme zjišťovali, jestli není z nějakého instantního prášku z Kauflandu. Prý ne, a tak jsme to riskli. A spokojenost. Čepice z mléčné pěny se sotva držela ve sklenici, někdo si dal práci se skořicovou výzdobou. Opravdu jsem si pošmákl (jen upozorňuji, že piji kávu výjimečně, což je při ochutnávce výhoda i nevýhoda zároveň - nemám žádný zažitý stereotyp a taky tomu prdlajs rozumím). Zbytek času jsem pak proseděl u kofoly (0,33 l za dvacku).
Hosté, které přepadl hlad, si dopřávali především nakládaný hermelín.
Obsluhovala nás servírka, která se sice chovala dost neformálně, ale vždy byla tam, kde měla být, a přitom se nevtírala. Obdivoval jsem především, s jakou energičností přeskupuje hosty, aby byla v lokálu maximální obsazenost. Na nás si sice netroufla, ale u našeho stolu se vystřídaly tři skupiny lidí.
Jako problém bych viděl záchod. Dveře vedoucí do oněch prostor jsou hned v jedné ze dvou místností, kde hosté sedí. Jedna mísa pro muže, jedna pro ženy. U mužů ani nebyl klíč, takže když nějaký nedočkavec na záchod vpadl, aniž by tušil, že už je obsazeno, pobavila se scénkou velká část osazenstva. Mísa je navíc dost daleko od dveří, takže dřepící host ani nemá šanci přidržet si kliku. Něco podobného jsem viděl naposledy na ukrajinsko-slovenské hranici ... ale jsou i restaurace v Evropě, kde záchody nemají vůbec, a taky tam bylo dobře.
Shrnutí: sice mi zase někdo omlátí o ústa, že jsem lakomec, který má nejradši nějaké pajzly, ale cítil jsem se zde velice dobře. Příjemná je hlavně neformální atmosféra, kterou navozují výzdoba, obsluha i klientela. Každému ale sedět nemusí a určitě se nehodí ke každé příležitosti. Příjemným překvapením jsou ceny.